Hlavní obsah

Bolest musela být strašlivá. Lauda ukázal, co je odvaha a síla vůle

Foto: PA/PA, ČTK

Niki Lauda téměř fatálně havaroval 1. srpna. Takto předstoupil před novináře o dva měsíce později 5. října 1976.

Reklama

Jezdec Formule 1 Niki Lauda havaroval na okruhu v Nürburgringu 1. srpna před 45 lety. Třetí den po havárii za ním do nemocnice na oddělení intenzivní péče přišel katolický kněz, aby mu udělil poslední pomazání.

Článek

Niki Lauda byl při návštěvě kněze při vědomí, ale emoce projevit nemohl. Byl bezmocně rozzlobený. Později situaci popisoval: „Stále jsem si říkal, jestli to chce udělat, OK, ale já odejít nehodlám.“

O měsíc později už Lauda seděl ve Ferrari na zkušebním okruhu a za dalších deset dnů skončil čtvrtý ve Velké ceně Itálie F1 v Monze.

Laudův návrat po havárii, která ho téměř zabila, je považován za jeden z největších comebacků v dějinách sportu. A Niki Lauda je nejenom kvůli němu považován za jednu z největších sportovních hvězd.

Počtem získaných titulů ho jistě překonat lze. Těžké však bude zastínit to, co jeho přátelé i konkurenti, jeho současníci, vnímali jako výjimečnou osobnost, výjimečnou kombinaci vůle, odvahy, inteligence, pragmatismu a slušnosti.

Mozek mi říkal, že je to čirá hloupost…

Niki Lauda v Nürburgringu toho dne závodit nechtěl. Trať považoval za příliš nebezpečnou. Před závodem navrhl ostatním závodníkům, aby Velkou cenu bojkotovali. Byl přehlasován.

„Někteří chtěli vypadat jako hrdinové,“ vzpomínal na diskuzi s kolegy Lauda. „Jiní byli prostě příliš hloupí na to, aby si uvědomili, co dělají. Přinutil jsem se do závodu jít, ačkoli mozek mi nepřestával opakovat, že je to čirá stupidita.“

Ve druhém kole, za deště, ztratil Lauda nad svým Ferrari kontrolu. Vůz se prudce stočil doprava, prorazil drátěný plot a od stráně lemující trať se odrazil zpátky do závodní dráhy. Při nárazu ztratil Lauda helmu. Z proražené benzinové nádrže se začaly valit plameny. Zraněný jezdec neměl šanci se z hořícího vozu dostat.

Dva monoposty do vraku Ferrari narazily, zastavili i další jezdci a běželi Laudovi na pomoc. Téměř minutu musel ale Lauda strávit ve výhni, která dosahovala až 800 stupňů Celsia. Byl při vědomí. Z trosek ho nakonec vyprostil Ital Arturo Merzario a po chvíli mohl vrtulník Laudu transportovat do nemocnice v Koblenci.

Utrpěl popáleniny zejména na hlavě a jeho plíce byly těžce poškozeny vdechnutým kouřem. V nemocnici upadl do bezvědomí.

+12

Vypadal jako duch

„Na to nikdy nezapomenu: Když se tu Niki objevil, byl tak bledý, byl plný jizev, neměl vlasy, nemohl zavřít oči – vypadal jako duch,“ vzpomíná tehdejší šéf týmu Ferrari Daniele Audetto na chvíli, kdy se Niki Lauda po měsíci od havárie objevil na zkušebním okruhu.

Ale Lauda měl jasno – chtěl se připravit na Velkou cenu Itálie, která byla naplánována na 12. září. Oblékl si závodní kombinézu, která mu byla velká, protože v nemocnici ztratil deset kilo, a bez jakéhokoli viditelného vzrušení usedl do závodního vozu. První kolo bylo pomalé, ale poté, co si nechal upravit bezpečnostní pásy, které mu také byly volné, přiblížil se rekordu dráhy.

„Byl to neuvěřitelný člověk… Jen si to představte – před 40 dny…“ pokračuje Audetto. „Závodil v Monze a skončil čtvrtý? To je prostě neuvěřitelné!“

Jackie Stewart, trojnásobný mistr světa F1, komentoval závod v Monze a viděl tam Nikiho Laudu: „Nikdy nezapomenu, jakou bolest mu působilo, když si nasazoval helmu. A když dojel do cíle, zpod helmy mu stékala krev,“ popisuje.

A John Watson, Laudův pozdější týmový kolega ze stáje Brabham, shrnuje: „Závodit 40 dnů po takové nehodě byl nejodvážnější čin sportovce, jaký jsem v životě viděl.“

Šlo o život…

V době, kdy závodil Niki Lauda, šlo v F1 skutečně o život. Jednoduchý doklad: Tři ze závodníků, kteří s Laudou posuzovali, zda pojedou na Nürburgringu v roce 1976, se ve vozech F1 později zabili. Tom Pryce v roce 1977. Ronnie Peterson v roce 1978. Patrick Depailler v roce 1980.

Lauda se sice proti jasnému nároku svého mozku přesvědčil, aby závodil v Nürburgringu, ale jinak měl pověst inteligentního pragmatika, který nehodlá kvůli bodům v šampionátu nesmyslně riskovat život. Dokázal to ostatně přímo v roce 1976.

I po havárii mohl získat titul světového šampiona, ale v posledním závodě, ve Velké ceně Japonska, za deště odstoupil. „Můj život je cennější než titul,“ prohlásil. A prohrál v celkovém hodnocení sezony s Jamesem Huntem o jediný bod.

Lauda patřil k tvrdým kritikům nedostatečné bezpečnosti závodů F1. „Závodit na špatných tratích nebo v nebezpečném počasí není test odvahy,“ říkal v roce 1977. „V současnosti některé tratě, na kterých máme závodit, nesplňují ani ty nejprimitivnější podmínky bezpečnosti. A důležité je také to, aby rozhodnutí o odvolání či přerušení závodu nebylo pouze v rukou organizátorů, kteří často dávají přednost prestiži před bezpečností jezdců. Potřebujeme nezávislé odborníky, jejichž rozhodnutí bude mít zásadní váhu.“

…a jde o závody

„Řídit závodní vozy je dnes lehčí. A naším úkolem je učinit závody náročnějšími, atraktivnějšími,“ vyzýval Niki Lauda před pěti lety.

Niki Lauda. Inteligentní pragmatik, který přežil hrozivou havárii a bojoval za bezpečnější a transparentnější podmínky pro závody F1. A zároveň jezdec, který věděl, že Formule 1 bez rizika a napětí ztrácí smysl pro diváky i pro závodníky. „Pokud budeme pokračovat ve snaze, aby F1 byla bezpečná na 110 %, zničíme, ji,“ shrnul.

Bezpečnostní standardy se začaly radikálně měnit od roku 1994, kdy se při Velké ceně San Marina zabil mistr světa Ayrton Senna.

Foto: ČTK

Ayrton Senna. Mistr světa zahynul při Velké ceně San Marina v roce 1994.

Ale není to jen větší důraz na bezpečnost, co dělá z Formule 1 „nudnou záležitost“, jak si stále častěji ztěžují fanoušci i jezdci. Jde především o dominanci několika týmů, které nemají konkurenci. Závody pak mají často předvídatelnou podobu: Pokud neudělají jezdci chybu, dojedou více méně ve stejném pořadí, v jakém se postavili na start. Nepředjíždí se. Nekoná se žádné drama. Nuda.

Že je současná F1 nudná, opakovaně připustil i současný mistr světa Lewis Hamilton. „Neobviňujte z toho jezdce,“ zdůraznil. „My pravidla nepíšeme… Odpovědnost mají lidé, kteří F1 řídí.“

Formuli 1 ve stále větší míře ovládají zájmy pořadatelů, týmů a sponzorů. Spojit jméno značky s nehodou, natož se smrtelnou nehodou, je „nevhodné“. Podobně nevhodné je prohrát, pokud už si tým vydobyl vedoucí podstavení. Umění jezdců se stává čím dále tím více jen brilantním doplňkem dokonale fungujícího stroje, týmu a proudu peněz.

„Tlačit musíte na ty, kdo rozhodují o podobě vozů a pravidel,“ vyzývá Hamilton fanoušky F1. „Doufám, že změny, které se chystají pro rok 2022, přinesou novou podobu závodů.“

Niki Lauda nedlouho před svým skonem shrnul své hodnocení současné podoby F1 do ironické poznámky: „Závodníci dnes pracují tvrdě, jezdí na hranici možností, ale když stojí na pódiu, řekl bych, že jsou velmi málo zpocení.“

Kdo jiný než Lauda si tahle slova mohl dovolit.

Niki Lauda (1949–2019)

Foto: AP/E. Di Baia, ČTK

Niki Lauda před nehodou na snímku z ledna 1975 během Velké ceny Argentiny v Buenos Aires.

  • Lauda se narodil do prominentní bohaté rodiny. Jeho dědeček Hans Lauda založil rodinné průmyslové impérium.
  • Lauda byl inteligentní, ale líný žák. Studia ho nelákala. Rodiče chtěli, aby nastoupil do rodinné firmy. Niki Lauda měl ale jasno: Chtěl závodit v autech. V 18 letech si půjčil peníze, koupil Mini Cooper a účastnil se svého prvního závodu.
  • O rok později se zadlužil ještě víc a koupil si Porsche 911.
  • V nižších závodních kategoriích jezdil od roku 1969. Jeho umění a úspěchů si všiml Enzo Ferrari, který mu nabídl v roce 1973 angažmá.
  • V roce 1974 vyhrál Velkou cenu Španělska. V letech 1975, 1977 a 1984 se stal mistrem světa.
  • Když Lauda před dvěma lety zemřel, mnoho jeho kolegů i závodníků pozdější generace se vyznalo z obdivu k němu. Mistr světa F1 z roku 1996 Damon Hill napsal: „Byl přemýšlivý, inteligentní, pragmatický, dělal svoji práci… Byla to výjimečná osobnost. Vzhlížím k němu a říkám si – ,nikdy nebudu ani z poloviny takový jako ty‘.“

Reklama

Doporučované