Hlavní obsah

Bradáčová: Já a prezidentka? Takové úvahy mě těší

Foto: Vojtěch Veškrna, Seznam.cz

Lenka Bradáčová míní, že svoboda slova nemůže být absolutní. Podle ní má své hranice tam, kde narušuje práva druhého.

20. 12. 2019 7:21

Bojím se, že veřejnost ztratí víru v justici, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

Článek

Letošní rok pro ni byl politicky vypjatý. Vrchní státní zastupitelství v Praze vedené Lenkou Bradáčovou bylo dohledovým úřadem nad vyšetřovateli kauzy Čapí hnízdo kolem premiéra Andreje Babiše (ANO). Do toho se na jaře stala ministryní spravedlnosti Marie Benešová, mezi níž a Bradáčovou panuje chladný, až vyostřený vztah. Připravuje se novela zákona o státním zastupitelství, v jejímž důsledku by Bradáčová mohla ve funkci skončit. „Z tohoto pohledu to rozhodně nebyl rok klidný,” řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy dlouhodobě jedna z nejvlivnějších českých žen.

Končící rok 2019 se jí zapíše do paměti i tím, že do vězení po sedmi letech od vypuknutí případu zamířil bývalý středočeský hejtman David Rath. Bradáčová stála na počátku vyšetřování, které ji nakonec vyneslo až do současné pozice vrchní žalobkyně.

Nelze nepoložit obligátní otázku: Můžete zatýkat i o Vánocích?

Beru to jako nadsázku, asi narážíte na titulek z rozhovoru před několika lety. Podobně jako v jiných profesích, které musejí reagovat na okamžitou situaci, i státní zástupci mají takzvané dosahové povinnosti. Pokud je potřeba jejich úkonů, aby se zapojili do vyšetřování, musejí být kdykoliv k dispozici.

Zažila jste někdy případ, kdy se muselo konat i během vánočních svátků?

Pamatuji si na začátek své kariéry, kdy jsem působila v Litoměřicích. Byl to zdánlivě kuriózní, ale pro mě velice silný lidský příběh. Opakovaně trestaný bezdomovec si nevěděl během Štědrého dne rady, jak tento den a s kým strávit. Rozhodl se, že se musí dostat do vazby, aby 24. prosinec strávil s lidmi a v prostředí, na které byl zvyklý. Rozbil v řeznictví výlohu a čekal, až přijede policie. Vzal šišku salámu a čekal. Policie se mu snažila domluvit, že takový počin nebude na vzetí do vazby. On, poučen z trestního řízení z minulosti, policii vypověděl, že toto bude dělat celý den. Tím jednoznačně uvedl důvody vazby, tedy že bude pokračovat v páchání trestní činnosti. Soud ho ještě téhož dne do vazby poslal. Nešlo rozhodnout jinak. Můžeme se tomu usmát, ale i on toužil nebýt sám a někam patřit.

Nevyzpytatelní soudci

Blíží se konec roku 2019. Bylo to z hlediska vyšetřování úspěšných dvanáct měsíců?

Vcelku ano, ale také by se tento rok dal charakterizovat z našeho pohledu jako rok problematických soudních rozhodnutí. Ztratili jsme zcela oprávnění podávat dovolání k Nejvyššímu soudu ve věcech takzvaně nesprávného hodnocení důkazů. Jeden ze senátů Ústavního soudu rozhodl zcela proti dosavadní judikatuře o přístupu k důkazům z advokátních kanceláří a my tím ztratili významné důkazy v několika trestních věcech.

Proč k tomu došlo?

Považujeme taková rozhodnutí za excesivní. Je v rozporu s dosavadními rozhodnutími, ale nezbývá nám než ho akceptovat. Veřejnost měla také možnost zaznamenat postup senátu Vrchního soudu v Praze, který nerespektoval ve věci odsouzeného Davida Ratha rozhodnutí Nejvyššího soudu. Největší právní bitvu jsme pak sváděli, a ještě není konec, o použití důkazů ze sledování podezřelých v případu kolem Ivo Rittiga. Týká se to sledování v případech kolem pražského dopravního podniku. Spor o odposlechy bude klíčový, představují významnou část důkazů. Pro nás je situace o to složitější, jelikož zmíněná rozhodnutí dokládají, jak složité je předvídat budoucí rozhodnutí soudu, i když postupujete v nejlepší víře a v souladu s dosavadní praxí. Například záznamy v případu kolem dopravního podniku soud nepovolil, tytéž důkazy v jiném případu však Městský soud v Praze použil ve věci Nemocnice Na Homolce.

Je to důkaz toho, že odposlechy jsou tím, čeho se dnes podezřelí nejvíce boji?

Jsou bezesporu prostředkem k úspěšnému rozkrývání organizovaného zločinu. U takových důkazů těžko popřete obsah. Proto se obhájci soustředí na popření formy. Z toho důvodu nyní svádíme složité právní bitvy o to, zda s takovým důkazem můžeme u soudu obstát. Možná právě z toho může pramenit zklamání veřejnosti, když z nahrávek slyší, co se stalo, a vidí jasný důkaz, ale soud pak takový důkaz vyloučí pouze z formálních důvodů. Chyba se může stát, ale přepínání formalismu na úkor materiálního hodnocení důkazu není správné a žádná z vrcholných soudních institucí ho nevyžaduje.

Mluvíte o formalismu, ale nemohou být některá rozhodnutí soudu zkrátka cinknutá?

Pokud bych měla důkazy na zlý úmysl, reagovala bych. Spekulace si nemohu dovolit.

Před chvílí jste řekla, že k formalismu dochází v poslední době. Předtím to bylo lepší? Nebo se citlivé politické a finanční kauzy dříve nevyšetřovaly v takové míře jako dnes?

Závažných věcí organizované podoby, kde se využívají odposlechy a sledování, je dnes mnohem více než v minulosti. Organizovaný zločin se proměnil, takže se musely změnit i policejní postupy jeho rozkrývání. Obhajoba využívá všech možností, které jí právní řád dává.

Nemáte obavu, že mezitím ochabne důvěra veřejnosti v soudy a vyšetřovatele, když uvidí, že navzdory důkazům se nedaří provinilce potrestat?

Samozřejmě, že mám. Nedávno jsem označila soudní bitvy o formální náležitosti důkazů za spory, ve kterých hrajeme o důvěru veřejnosti v justici a soudní rozhodování.

Babišův audit vyhodnocujeme

Aktuálně je velkým testem důvěryhodnosti případ Čapího hnízda. Bylo rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v souladu s tím, jaký názor k případu měl váš úřad?

Naše stanovisko bylo souladné s konečným rozhodnutím nejvyššího státního zástupce. Věc se vrátila opět do fáze vyšetřování, takže se nemohu k věci vyjadřovat do detailu. Jakkoli je kauza evropských dotací pro farmu Čapí hnízdo celospolečensky a politicky významná, dá se říci výjimečná a na státní zastupitelství se pochopitelně upírají zraky veřejnosti, toto hledisko nesmí nijak ovlivnit úvahy těch, kteří o ní rozhodují. Stejná procesní pravidla a stejný způsob jejich naplňování musejí platit bez ohledu na subjekty. To je naplnění oné zásady rovnosti před zákonem.

Vnímala jste kvůli Čapímu hnízdu ve své pozici nátlak, který by nějak vybočoval?

Řeknu to takhle. Tlak obecně vyvíjí i ona zvýšená pozornost veřejnosti a médií. V takových případech s tím státní zástupci musejí počítat a umět si poradit. Rozhodnout musí nezávisle jako v ostatních případech.

Jaké kauzy hodnotíte v končícím roce z vašeho pohledu jako úspěšné?

Řada věcí se podařila, podali jsme 26 obžalob v nejzávažnějších věcech celkem na 90 osob. Odsouzena byla kauza Nemocnice Na Homolce, kde padly dosud nepravomocně vysoké tresty, stejně tak byla odsouzena věc Metropolitního spořitelního družstva, nevýhodných nákupů státního podniku Transgas, povedlo se ukončit vyšetřování dotací Ministerstva školství pro sport. Dále bych zmínila veřejné zakázky Lány, státních hmotných rezerv a ROPu Severozápad, padl pravomocný rozsudek v případu Davida Ratha a zahájili jsme vyšetřování závažné věci úplatků a manipulace s veřejnými zakázkami v Nemocnici Na Bulovce. Naše práce nikdy nekončí.

Co je pro vás závažnější zprávou – obnovené stíhání premiéra Babiše, nebo evropský audit, který říká, že je předseda vlády ve střetu zájmu?

Předně je třeba poznamenat, že samotný střet zájmů bez dalších zákonných znaků není obecně trestným činem. Co se týče dokumentů, které byly zaslány do republiky orgány EU, tak s nimi se státní zástupce seznámil a předal je k vyhodnocení policejnímu orgánu. Jelikož se jedná o neveřejnou fázi řízení, musím se omezit na toto krátké sdělení.

Šlachty a dalších je škoda

Vy jste byla kritičkou vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Jak spolupráci hodnotíte s odstupem bezmála tří let?

Problematické spojení dvou útvarů v NCOZ se muselo promítnout i do následného vývoje, a to se stalo. Příliš velký nesourodý útvar, z něhož odešla velká skupina nejzkušenějších policistů a především velitelů. To všechno je handicapem pro současné vedení útvaru, které se ze všech sil snaží situaci stabilizovat a v těžké situaci obstát. Po nástupu plukovníka Jiřího Mazánka do čela NCOZ se zcela nesrovnatelně zkvalitnila komunikace se státním zastupitelstvím a reakce vedení na signalizované nedostatky. Avšak s ohledem na počet policistů v útvaru a výslednou efektivitu jejich práce mám výhrady k samotnému nastavení systému. Osobně podporuji snahu vyčlenit problematiky terorismu, kyberkriminality a daní zaměřených na úzkou specializaci, které by v samostatných menších útvarech podobných současnému modelu Národní drogové centrály fungovaly lépe.

V prosinci pověsil uniformu na hřebík Robert Šlachta. Mrzí vás to?

Přestože pan plukovník Šlachta v posledních letech působil u Celní správy, jeho odchod, stejně jako dalších velitelů, považuji za ztrátu pro policii.

Aktuálním bezpečnostním tématem je zasahování mocností typu Ruska a Číny do zájmů ČR, na což dlouhodobě poukazuje kontrarozvědka BIS. Setkáváte se s tímto problémem i ve svých pátráních?

Vaše otázka má několik zásadních rovin a ty musíme rozlišit i my, pokud hodnotíme konkrétní jednání optikou trestního práva. Je třeba odlišit jednání a informace, které naplňují znaky „pouhé“ propagandy, a to, jež je sankcionováno trestní normou. Do druhé skupiny patří na jedné straně spektra trestné činy dnes hojně spojené s prostředím internetu jako projevy sympatií k hnutí směřujících k potlačení práv a svobod, a na straně druhé formy jako vyzvědačství, ohrožení utajované informace spojené s trestnými činy, které mají za cíl zaútočit na kritickou infrastrukturu státu v kyberprostoru v podobě neoprávněného přístupu k počítačovému systému. Celou škálou těchto projevů se samozřejmě spolu s policií zabýváme. Špionáž není na světě ničím novým, mění se jen prostředky a styl. Není možno ji podcenit a stát musí mít nástroje, jak se bránit.

Jak se tedy bránit propagandě, když ji lze obtížně stíhat?

To, že jsem oddělila čistou propagandu od trestných činů, neznamená, že ji v dnešním světě elektronické informace a takzvané občanské žurnalistiky, kdy veřejně informaci prezentuje kdokoli a vydává za ověřenou pravdu, považuji za méně nebezpečnou. Abychom obstáli, musíme se naučit kritickému myšlení. Učit lidi vyhodnocovat informace, umět je zasazovat do kontextu, umět vyhodnotit, kdo a proč informaci šíří. Tyto problémy jsou spojené s novými komunikačními prostředky, které na nás chrlí obrovské množství podnětů. Řada lidí takové penzum informací neumí kriticky vyhodnotit. Důležité je uvědomit si, že svoboda slova nemůže být absolutní. Má své hranice tam, kde narušuje práva druhého.

Jezdíte po republice na přednášky. Je to téma, které u lidí rezonuje?

To se dotýká už vzdělávání nejmenších dětí. Dneska chytrý telefon a internet používá téměř každé malé dítě. Je nezbytné, aby děti věděly, jak se chovat, když do internetového prostoru poprvé vstupují. Vidíte to na počtech kyberšikany, jak i děti na sebe na internetu agresivně útočí. I v tomto prostoru musejí platit jasná pravidla. Internetové prostředí je pouze odrazem našeho chování a je třeba to lidem neustále připomínat.

Pozor na klacek v ruce

Letošní rok provázely masivní demonstrace namířené primárně proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. Byl rok 2019 v otázce polarizace české společnosti výjimečný?

Byl silný i tím, že to byl rok devítkový. Výročí 30 let od změny společenského systému s sebou logicky přineslo celou řadu různých pohledů na současnou společnost. Vypovídající i svým názvem byl projekt Českého rozhlasu Rozděleni svobodou. Názorovou pluralitu však nepovažuji za nic špatného, naopak. Musí ale platit, že reprezentanti různých názorů jsou schopni vést diskuzi, poslouchat oponenta, přemýšlet u toho a připustit si, že můj závěr nemusí být vždy správný. A naopak přiznat kvalitu názoru druhého člověka. Umět vést diskuzi je síla, ne slabost. Nesmiřitelně společnost netříští jiný názor, ale klacek v ruce. Ten může mít i podobu lži autoritativně vydávané za pravdu, podobu nevysvětlitelného strachu či pocitu nespravedlnosti. Potom tedy nezbývá než odhodit ony klacky.

Chybí Česku elity?

Začněme každý u sebe. Jsme si vůbec schopni definovat hodnoty, které zastáváme, nebo s nimiž alespoň sympatizujeme? A co jsme schopni a ochotni pro jejich ochranu a prosazování udělat? Neupínejme se k idealistické představě kohosi, kdo za nás tyto otázky odpoví, a ještě víc, kdo vše zařídí. Pravdou zároveň je, že dnešní postfaktická doba, doba nedůvodného zpochybňování čehokoli a kohokoli, není pro budování důvěry v potřebné elity příznivá.

Co očekáváte od roku 2020?

Další vzestup informačních technologií a s ním spojené zesílení diskuze a volání po právní regulaci prostoru internetu. Ať již jde o ochranu soukromí, jehož se řada lidí lehkomyslně vzdává, či odpovědnosti za projevy, které zasahují do práv jiných pod rouškou absolutního práva na svobodu slova. S prostorem internetu budou spojeny i debaty o způsobech odhalování zločinu v tomto prostoru související se zajišťováním elektronických důkazů. Tedy jednoduše budeme se snažit, aby nadále platilo, že technický pokrok má sloužit nám, ne my jemu.

Objevují se úvahy o vaší kandidatuře na prezidentku. Čistě teoreticky, jaká by byla úskalí a naopak vaše výhody v prezidentských volbách?

Ony úvahy, jak říkáte, mě mohou těšit. To je ale vše, co vám mohu z pozice vrchní státní zástupkyně na otázku odpovědět.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené