Hlavní obsah

Cash Only: Vláda podepsala memorandum o gigafactory. Jenže sama se sebou

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Ministr Havlíček se chlubí podpisem memoranda. Se státem kontrolovanou firmou.

Reklama

Zuzana Kubátová komentuje dění v českém byznysu a vybírá zprávy, které byste neměli minout. Přinášíme vám zkrácenou webovou podobu newsletteru Cash Only – přihlaste se k odběru a pošleme vám ho každý týden do e-mailu.

Článek

S velkým humbukem oznámil tento týden vicepremier Karel Havlíček podpis memoranda mezi svým Ministerstvem průmyslu a firmou ČEZ o spolupráci při přípravě továrny na autobaterie.

Sám Havlíček této události věnoval mezi pondělkem a úterkem hned čtyři radostné tweety, jako by šlo o vrchol jeho dosavadní vládní kariéry. Zpráva, obsahující chytlavá sousloví jako „52 miliard investic“, „2 300 pracovních míst“, „strategický projekt“ či „základní kámen českého hospodářství“, vyvolala patřičný ohlas. Podle služby Monitora bylo v českých médiích zveřejněno od pondělí do včerejška na toto téma přes 200 článků, o memorandu se točily speciály, psaly komentáře, přetřásalo se na sociálních sítích. Tři měsíce před volbami je to pro nadějného politika Karla Havlíčka a vládní ANO skvělý výsledek.

Takže pojďme do reálu. Podpis memoranda mezi státem a tímtéž státem ovládanou obchodní firmou je pouhá formalita. Memorandum znamená vyjádření společného zájmu. Bylo by zvláštní, kdyby firma ČEZ, v jejíž dozorčí radě vládnou vládou jmenovaní radní, mohla otevřeně deklarovat zájem, odlišný od zájmu vládního.

Oslavovaný podpis memoranda nás k baterkovému projektu nijak dál neposouvá. To, že stát vyjednává s dvěma potenciálními zájemci o investici, je známo řadu týdnů. Že jde o Volkswagen, potažmo Škodu Auto, a dále o korejskou LG, není také novinka, třeba SZ Byznys o tom psaly minulý pátek.

Průlom není ani to, že ČEZ má pro budoucí baterkárnu k dispozici pozemky. Nebo že pro ni - možná - bude mít i lithium prostřednictvím své firmy Geomet. Informace se už mnohokrát prohnaly médii, v SZ Byznys je s řadou detailů vysvětloval strategický šéf ČEZu Pavel Cyrani už v půli června.

ČEZ mimochodem není jediný zájemce o spolupráci na projektu české gigafactory, podobně se o to uchází i firma SUAS, sesterská společnost Sokolovské uhelné. I ta má vhodné pozemky, nabízí řadu synergií a možný zdroj místního lithia (má smlouvu se skupinou RSJ, což je vlastník podkrušnohorských těžebních deponií s obsahem lithia, zatím ale stejně jako ČEZ netuší, zda se jí těžba vyplatí a zda by zpracovatelský závod české úřady povolily). Zajímavé je, že plně soukromá firma SUAS s žádným ministerstvem žádné memorandum o spolupráci na gigafactory zatím podepsané nemá. Nejspíš proto, že šéf ČEZu Daniel Beneš je pro Karla Havlíčka jako pomocník při volební kampani daleko jistější parťák - šéfové ČEZu mají s politiky letité zkušenosti.

Bez ohledu na slavně podepsané memorandum je nesporné, že by se Česku jedna či dvě takové gigafactory hodily. V Evropě se jich chystá přes třicet a byla by pitomost, kdyby stát zůstal mimo budování tohoto novodobého průmyslu. Gigafactory by také poskytla nová pracovní místa jako částečnou náhradu za tisíce pozic, jež zmizí při útlumu uhelné energetiky a tradičního autoprůmyslu. Něco nového a perspektivního nutně potřebujeme.

To nejpodstatnější ovšem ani po memorandovém poprasku nevíme. Za prvé, jak moc a jakou formou chce vláda kýžený projekt podpořit. Jasně, že půjde o dotace a daňové úlevy, jak slavnostně oznámil ministr Havlíček. Takto se velké investice v Česku podporují už dvacet let. Důležité je, jak vysoké pobídky budou, nakolik budou motivovat k investicím do výzkumu, a zda nevyvolají nerovnováhu na trhu či nespravedlnost vůči jiným užitečným investicím. Hlavně ale nevíme, jak chce stát do budoucna zajistit pro český průmysl – jak tradiční, tak ten potřebný nový - energii.

Stále chybí plán, jak získávat elektřinu po uhelném útlumu tak, aby jí stále bylo dost a za přijatelnou cenu. Reálnou energetickou koncepci a systematickou přípravu na již probíhající technologickou revoluci srovnatelnou s nástupem parního stroje nám dluží právě vicepremiér Karel Havlíček. Jeho dluh se pomalu mění z rizika v hrozbu. V humbuku kolem nepřekvapivých memorand to ovšem zaniká.

Zajímají vás nové investice Petra Pudila do chemického průmyslu, pohyby na realitním trhu nebo prognózy centrálního bankéře Aleše Michla? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.

Reklama

Související témata:

Doporučované