Článek
„Jsem vášnivý saunista. Člověk se v sauně dozví hodně o životě," vysvětluje Jaroslav Rudiš, proč nechal své hrdiny, aby se pořádně vypotili.
Příběh, který se odehrává od podzimu do podzimu, psal osm let. „Zapisoval jsme si malé příběhy, co jsem slyšel v sauně nebo ve vlaku. Jsou o chlapském smutku. Do saun se překlápí něco typicky českého, je to jako česká hospoda. Vyprávějí se tam historky. Chlapi se rozhádají a usmíří, očistí se a pak se zase zašpiní na pivu.“
Spisovatel Jaroslav Rudiš se dlouhodobě pohybuje mezi českým a německým prostředím. Umí už poznat, čím se čeští čtenáři liší od svých sousedů. „Němci hledají v české literatuře i filmu humor. Spojují si nás s pivem, mají rádi českou sebeironii a možná by byli zklamaní, kdyby to tam nebylo. Dáváme jim asi něco, co sami nemají,“ konstatuje.
Osobnosti na Seznam Zprávách
Není ale pravda, že by Němci neuměli být sebeironičtí. „S Němci a hlavně se sudetskými Němci jsme si mnohem podobnější, než si myslíme,“ dodává spisovatel. „To, jak se chovají, můžete klidně přenést třeba do Liberce. Dáte si s nimi pivo a řízek. Řeší podobné problémy. Mají v sobě stejnou usedlost a spojení se zemí, odkud pocházejí.“
V kontextu českého kulturního základu ale Rudiš považuje český nacionalismus za úsměvný. „Když si uvědomíte, že v minulosti se tu všechno potkávalo a mísilo, český nacionalismus mi přijde komický. Když se ponoříte ke kořenům, narazíte na německé, židovské a další vlivy.“
Osobnosti na Seznam Zprávách
Do tragikomického českého hrdiny se Rudiš pustil také v knize Národní třída před pěti lety. Jeho Vandam teď ožije ve filmu, který začal natáčet režisér Štěpán Altrichter. „Původní kniha Národní třída je apokalyptická litanie o sídlišti a jizvách stárnoucího rváče. Dobře funguje v divadle, ale pro film jsme ji museli přepsat. Vznikla strašně nekorektní sídlištní komedie. Přijde mi to strašně vtipné, ale pak se to zlomí a ze sídlištní komedie se stane sídlištní tragédie.“
Jak se dají zhudebnit texty spisovatele Franze Kafky? Jaký bude Rudišův první román, který vyjde nejdřív německy a pak se teprve bude překládat do češtiny? A proč by měli čeští politici udělat tlustou čáru za minulostí?
Podívejte se na rozhovor v úvodním videu.
