Hlavní obsah

Dánsko ruší ghetta. Sociální inženýrství, nebo systémový rasismus?

Foto: Profimedia.cz

V Dánsku začal 1. srpna roku 2018 platit zákaz zahalování obličeje na veřejnosti. Opatření mířilo zejména na nikáby a burky, které nosí konzervativní muslimky. Ty tehdy proti novému zákonu protestovaly.

Reklama

21. 7. 2020 11:15

Dánsko zahájilo kontroverzní sociální experiment. Chce do roku 2030 vymýtit ghetta, která jsou v zemi brána jako oficiální administrativní jednotka. Tamní úřady plánují vystěhovat obyvatele ze 40 procent obecních bytů.

Článek

Mohamed Aslam miluje svůj domov – obecní byt v nízkém činžáku v srdci rozmanité kodaňské čtvrti Nørrebro. „Žije se mi tu skvěle,“ říká, když se rozhlíží po řadovce cihlových domků s kontrolovaným nájemným. V Mjølnerparkenu, jak se projekt obecního bydlení nazývá, strávil 30 let svého života a vychoval tam čtyři děti. Tři se už odstěhovaly. Studují práva, psychologii a stavební inženýrství.

Zdánlivou idylku narušilo rozhodnutí dánské vlády. Dům, kde rodina Aslamových žije, plánuje prodat. Tak jako řadu dalších.

Cílem zákona, který vešel v platnost v červenci roku 2019, je vynutit změny v 15 obecních sídlištích po celé zemi, která dánská vláda oficiálně nazývá „tvrdá ghetta“. Oblast ghetta je podle dánské definice místem, kde podíl přistěhovalců a lidí „dánského původu“ převyšuje 50 procent.

Dále se musí prokázat dva z následujících ukazatelů: vysoká nezaměstnanost, trojnásobně vyšší míra usvědčení z protiprávního jednání, než je národní průměr, nízký příjem nebo nízká úroveň vzdělání. Tvrdá ghetta jsou pak místa, která tyto podmínky splňují čtyři nebo více let.

Přijatá legislativa přímo nařizuje prodej nebo obnovu 40 procent veřejného bytového fondu. Podle dánského ministerstva dopravy a ministerstva bydlení bude zasaženým rezidentům nabídnuta šance na přestěhování do jiného domu ve stejné lokalitě. Pokud však odmítnou, budou ze svých domovů soudně vykázáni.

O podobný přesun obyvatel se v moderních dějinách nepokusila žádná evropská země. Dánská média proto projekt, který může zasáhnout až 11 tisíc lidí, označila jako „největší sociální experiment tohoto století“. Podle kritiků se ale sociální inženýrství dánské vlády záměrně vyhýbá občanům bílé pleti.

„Základním kamenem demokracie je rovnost. Vláda tento kámen odsunula na vedlejší kolej,“ komentuje iniciativu Aslam, na kterého přímo dopadne. Spolu s dalšími nájemníky se proto chystá vůči vládnímu rozhodnutí bránit soudně.

Žaloba má být postavena na podobnosti bytového projektu Mjølnerparken se čtvrtí Byparken ve městě Svendborg, kde se její obyvatelé potýkají s podobnými socioekonomickými problémy. Odlišuje je však barva jejich pleti. Většina nájemníků v Byparkenu je bílá.

„Když se rozhodujete na základě barvy pleti, pak máte problém,“ řekl zpravodajskému serveru CNN právní zástupce dvanácti nájemníků Eddie Omar Rosenberg Khawaja. „Proč se nezaměřili na Svendborg? Je to jen kvůli tomu, že tam žije víc bílých Dánů?“

„Kritéria, která stanoví oblast ghetta, jsou založena na rase, tudíž se dají považovat za diskriminační,“ popsal dánský přístup právní zástupce dvanácti nájemníků. Schválení územního plánu založeného na diskriminaci na základě rasy a etnického původu je pak podle něj v přímém rozporu se zákonem, který stanoví rovné zacházení s etnickými menšinami.

Tvrdý přístup je součástí dánské strategie s názvem „Jedno Dánsko bez paralelních společností – žádná ghetta v roce 2030“, kterou nyní prosazuje současná levicově orientovaná vláda. „Podporuji to, protože iniciativa zaručuje smíšená města,“ uvedl pro CNN dánský ministr bydlení Kaare Dybvad. „Smíšená města posilují soudržnost a blahobyt naší společnosti, zároveň také poskytují lepší příležitosti.“

Dánsko se velkému blahobytu skutečně těší. Země je také známá pro svou progresivní politiku. Ta se ale podle kritiků nepromítá do přístupu k menšinám a jejich integraci. Násilné přestěhování je pak podle nich poslední kapkou v řadě tvrdých protipřistěhovaleckých zákonů. Zatím nejkurióznějším z nich je tzv. šperkový zákon, který vládě umožňuje sebrat žadatelům o azyl cennosti a peníze s odůvodněním, že tak přispívá k dánskému blahobytu.

Otázka integrace hýbe tamní politikou od nepaměti. Dánsko zahájilo v 70. letech minulého století masivní nábor zahraničních pracovníků, aby uspokojilo poptávku rostoucí ekonomiky. Dnes čítá téměř šestimilionová země necelých 500 tisíc přistěhovalců. Hluboké rozdíly ve společnosti odráží i oficiální statistiky. Ty jsou rozděleny na občany dánského a přistěhovaleckého původu. Protipřistěhovalecká nálada se v zemi vyostřila v roce 2015 s tím, jak Evropou zmítala migrační krize.

Potíže s nezaměstnaností a kriminalitou v Mjølnerparkenu nepopírají ani místní. Otázkou zůstává, zda jejich přesídlení pomůže zmíněné problémy vyřešit.

Dánsko se podle sociologického průzkumu z roku 2018 stále potýká se systémovým rasismem. Uchazeči o práci s dánsky znějícím příjmením mají podle vědců o 52 procent vyšší šanci, že na pohovoru uspějí, než jejich protějšky s blízkovýchodním příjmením. Země na sebe také často poutá pozornost kontroverzním jednáním svých politiků.

Třeba v roce 2017, když bývalá dánská ministryně pro imigraci a integraci Inger Stojbergová oslavila ratifikaci 50. dodatku, který zpřísňoval imigrační kontroly, dortem. Na konci roku 2018 pak dánskou politikou hýbala snaha prosadit dohodu o přesunu migrantů na neobývaný ostrov, který kdysi býval domovem pro nakažená zvířata. Ta nakonec neprošla.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené