Hlavní obsah

Deník Miloše Čermáka: Musk, Bezos, Beatles a mladý zip

Miloš Čermák
komentátor
Foto: Shutterstock.com

Elon Musk určuje tón globální debaty.

Reklama

6. 2. 10:00

Kdo je nejvlivnější na světě, proč to není Jeff Bezos a jak dlouho si zapínáme zip?

Článek

Kdo je dnes nejvlivnější člověk světa? Ne ten, kdo určuje trendy v oblékání, ani ten, který dokáže zničit svět tím, že zatelefonuje nějakým generálům s příslušnými kódy. Ne, u slova „nejvlivnější“ vnímejme jeho původní význam. Tedy ovlivňující to, jak přemýšlíme o světě a jak se podle toho chováme. Je někdo takový?

Hledá se těžko, zvlášť v kontextu celé planety, která i přes všechnu globalizaci zůstává rozdělenou a mluvící mnoha hlasy. Ale kdybychom se měli dopustit generalizace a zjednodušení, kdo by to byl? Určitě ne veřejný intelektuál, spisovatel nebo filosof. Ti tuto roli možná plnili v minulém století. Ale dnes?

Troufám si tvrdit, že dnes je to Elon Musk. Shodou okolností momentálně zrovna i člověk, který je na planetě nejbohatší. Ale nejsou to peníze, které mu dávají vliv, byť to, že je vydělal, nepochybně souvisí s tím, že mu nasloucháme. Ale úplně přímá souvislost tam není. To by ještě před pár měsíci musel být nejvlivnějším člověkem Jeff Bezos, a přes všechen respekt k jeho vizionářskému a obchodnímu talentu, o něm by nás v této souvislosti ani nenapadlo přemýšlet.

Elon Musk má schopnost otevírat témata, o kterých se pak vášnivě diskutuje a mluví. Počínaje jeho názory na nutnost kolonizace vesmíru přes obavy z umělé inteligence a konče třeba jeho úvahami o tom, zda bude možné propojit naše vědomí přímo s počítači, a pokud ano, tak jak a kdy. Nevím, jestli je Elon Musk génius, jak někteří soudí. A myslím si, že není mimozemšťan, což část lidí rovněž tvrdí. Ale rozhodně určuje témata a často i tón debat, které pak globálně vedeme.

Viz jeho úvahy o tom, zda není náhodou pravda, že nežijeme v reálném světě, ale v jedné z nekonečného počtu počítačových simulací. Idea vhodná pro sci-fi romány nebo filmy, která většině z nás projde maximálně jako téma u večeře. Ale když ji vysloví Elon Musk, začnou se jí seriózně zabývat matematici či fyzici na nejprestižnějších univerzitách.

Musk má ale vliv i vyloženě praktický – na to, co děláme a jakým aktivitám dáváme přednost. Příklad: minulý víkend v neděli nečekaně zavítal na relativně novou sociální síť Clubhouse, která v posledních týdnech zažívá prudký vzestup popularity. I v Česku. Síť, kde se nepíše, ani se nezveřejňují fotky, ale pouze se mluví (a poslouchá), však největší skok v oblibě zaznamenala po Muskově návštěvě.

A nejen to. Vyskočila okamžitě i hodnota akcií Clubhouse Media Group. Což by bylo fajn, avšak má to jedinou malou vadu, totiž že tato firma nemá se stejnojmennou sociální sítí nic společného. Tu provozuje firma, s jejímiž akciemi se veřejně neobchoduje.

Nestalo se to poprvé. Když Musk před pár týdny doporučil lidem nespokojeným s Messengerem či WhatsAppem aplikaci Signal, vyrostla hodnota společnosti Signal Advance o 6000 procent. Ani ta ale neměla se zmíněnou aplikací nic společného.

Že od počátku roku roste hodnota kryptoměny bitcoin, jsme si všichni všimli. Není to práce Elona Muska, byť ten růstu kryptoměny určitě neublížil, když si dal její logo do svého profilu na Twitteru. Co už práce Elona Muska je, je nečekaný vzestup jiné kryptoměny jménem dogecoin.

Poté, co ji v noci ze středy na čtvrtek zmínil, vzrostla její hodnota o víc než padesát procent. Pikantní je, že tato kryptoměna nevznikla jako jeden z dalších byznysových pokusů vézt se na „blockchainové“ módě, ale v podstatě jako anekdota či žert dvou programátorů v roce 2013.

Sahá vliv Elona Muska tak daleko, že z několik let starého žertíku dokáže udělat skutečnou měnu, se kterou se bude seriózně obchodovat? Uvidíme.

Zívání je kompliment

Jedno je jisté: Jeff Bezos bude zívat. Zakladatel Amazonu překvapil svět i své zaměstnance oznámením, že odejde z postu šéfa své firmy a předá její každodenní řízení svému nástupci. Není to proto, že by nefungovala testosteronová terapie, kterou druhdy nejbohatší člověk na planetě údajně v posledních letech vylepšuje svou mužnost. Ba naopak.

Jak tvrdí ve svém dopisu zaměstnancům, má víc energie než kdykoli dřív. A taky píše o zmíněném zívání, že je „tím největším komplimentem, kterého se vynálezci může dostat“.

Proč zívání? Bezos v dopise vyjmenovává vše, co Amazon dal světu e-commerce: například uživatelské recenze, rychlé doručování, čtečku Kindle, asistentku Alexu a další. Bezos píše, že když své velké nápady realizujete správně, „tak se pár let po svém uvedení stanou zcela obvyklými a lidé zívají“.

Oscar za chybu

Zíváte, když používáte zip? Možná vám nestojí ani za to. Je to jedna z těch běžných věcí, o nichž máme pocit, že jsou samozřejmé a že tu byly skoro odjakživa. U zipu to však neplatí.

Letos je to teprve 130 let od chvíle, kdy vynálezce Whitcomb Judson podal žádost o americký patent (pod číslem 504038) na zařízení nazvané „zamykač sponek“. Bylo určené k zapínání bot, o dva roky později Judson patent skutečně obdržel a začalo se vyrábět. Ale Judson na něm nezbohatl, protože jeho zařízení se dlouho žádným hitem nestalo.

Vše změnila až další vylepšení a patenty a pak veliká objednávka od amerického námořnictva. Američtí mariňáci se rozhodli využít zipy na uniformách pilotů bojujících v 1. světové válce. Pro zařízení se začalo používat slovo zip, které má etymologický původ ve zvuku, který rychlý pohyb jezdce vydává. Zip se dostal i do češtiny, kde však máme zároveň i hezké „zdrhovadlo“.

Cesta zipu na běžné oblečení nebyla úplně snadná. Knoflíky byly dlouho považovány za elegantnější a důstojnější. Dnes by stačilo, kdyby věci se zipem začal nosit Elon Musk. Nebo o tom aspoň napsal tweet. V první polovině 20. století to však byl mnohem náročnější proces.

Nakonec pomohl Eduard VIII., britský král, jehož vláda se celá vešla do jediného roku 1936. Ano, je to ten král, který dal před korunou přednost své lásce, rozvedené Američance, a aby zabránil ústavní krizi, abdikoval. Zipy, které zásadně nosil na poklopcích svých kalhot, však stačil i za tu krátkou dobu proslavit.

Mimochodem výroba zipů je slušný byznys a loni představovala globální trh o velikosti 15,5 miliardy dolarů s výhledem na objem 19,1 miliardy dolarů v roce 2025. Zhruba polovinu výroby zajišťuje japonská společnost YKK.

To, že je zip relativně novým vynálezem, hodně lidí překvapuje. Ostatně lovci chyb v hollywoodských filmech upozorňují, že zipy na šatech vídeňských dam prý byly největší kostýmní chybou Formanova slavného Amadea. V osmnáctém století tam prostě být nemohly. Vidíte, a to Theodor Pištěk dostal za ty kostýmy Oscara!

Mít účetního jako Beatles

Máme tu nový rok a pomalu se blíží termín, kdy budeme státu skládat účty za ten loňský. Tedy budeme platit daně. Pokud jste měli navzdory pandemii dobré příjmy, pak se modlete, ať máte zároveň i dobrého účetního. Jako měli třeba Beatles.

Harry Pinsker, který měl v šedesátých letech daně Beatles na starosti, zemřel koncem ledna. Byl to on, kdo začínajícím hudebníkům z Liverpoolu v roce 1964 oznámil, že jsou „technicky milionáři“, ale zároveň je varoval, že budou muset zaplatit velmi vysoké daně.

Sazba po vítězství labouristy Harolda Wilsona a zavedení progresivní daně z příjmu fyzických osob činila víc než 90 procent. Beatles o tom ostatně nahráli v roce 1966 píseň The Taxman z alba Revolver (text a hudba George Harrison), která začíná slovy: „Let me tell you how it will be / There’s one for you, nineteen for me“. („Poslouchej, jak to bude / jeden je pro tebe, devatenáct pro mě“). Tím „jedním“ je míněn šilink, který si Beatles ze svých příjmů mohli nechat, zatímco 19 jich odevzdali finančnímu úřadu.

Pinsker proto vymyslel „daňovou optimalizaci“, aby hudebníkům peníze ušetřil. Založil jim bankovní účty ve Švýcarsku a udělal z nich zaměstnance firmy The Beatles and Co., protože korporátní daň byla nižší. A všechny životní náklady brouků účtoval „na firmu“.

Pinsker měl všechny členy Beatles osobně rád, ale jak tento týden napsal v nekrologu deník The Times, velkým fanouškem jejich hudby nebyl. Dával přednost klasice. A ani dlouho nevěděl, že existuje záznam ze studia, kde Beatles volně improvizují na motivy „Haré Krišna, Haré Ráma“, ale McCartney ve skutečnosti zpíval „Harry Pinsker, Haré Ráma“.

Pár let před smrtí Pinsker řekl: „Nevěřil jsem, že by to mohla být pravda. Ale nedávno jsem to slyšel na YouTube a dojalo mě to.“

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované