Článek
Evropa se tehdy zvedala z popela dosud nejničivější války a Robert Schuman, toho času ministr zahraničí Francie, přišel s návrhem, jak znemožnit opakování válečných běsů na kontinentu.
Sám odbojář, vězeň nacismu a právník s jasnou vizí budoucí Evropy, přistoupil k věci ryze prakticky. Schuman navrhl podřídit těžbu uhlí a výrobu oceli mezi Francií a Německem společnému nadnárodnímu dohledu – tak, aby se jedna či druhá země nemohla utrhnout ze řetězu a nepozorovaně nebezpečně znovu vyzbrojit.
Schumanův plán, ohlášený jeho mírně skřehotavým hlasem přesně před 76 lety 9. května 1950, položil základy Evropskému společenství uhlí a oceli. Z něho se pak postupně vyvinula Evropská unie, tak jak ji známe dnes a jejíž je Česko součástí.
V předvečer letošního Dne Evropy promluvil na Pražském hradě v rámci konference Evropa jako úkol finský prezident Alexander Stubb. Takhle řečeno to zní docela nudně. Stubb ale patří k největším hvězdám mezi současnými evropskými lídry - a svým způsobem pokračovatelům Roberta Schumana.
Mluví chytře, se znalostí věci, a přitom srozumitelně. Za celou hodinu svého vystoupení a následné debaty s prezidentem Petrem Pavlem jen jednou použil termín, ze kterého čpěla odtažitá bruselština – to když zmínil „flexibilní integraci“ jako variantu spolupráce evropských států.
Stubb o ní napsal dizertační práci a věnoval se jí v několika svých knihách. Když ten termín ale vyslovil v naplněném Španělském sále, usmál se u toho a záměrně obrátil oči v sloup, aby situaci odlehčil.
Je libo večeře?
Pro roli hvězdy mezi evropskými lídry měl dobře našlápnuto. Studoval nejen ve Finsku, ale také v Americe, ve Francii, v Londýně a na prestižní College of Europe v Bruggách. Nejprve působil v akademické sféře a s politikou začal jako europoslanec. V téhle roli získal první širší věhlas, a to když s neskrývanou kuráží pozval francouzského prezidenta Jacquese Chiraka na večeři. Stalo se tak poté, co Chirac prohlásil, že se finské jídlo „nedá jíst“.
Z půdy europarlamentu pak následoval katapult do finské politiky, kde zastával různé funkce včetně - od roku 2024 - té nejvyšší. Stubb patří mezi nejmladší prezidenty v Evropě, je mu čerstvých 58.
Samotné předpoklady by nestačily, Stubb má ale výhodu, že k věcem přistupuje bez patosu, prakticky, věcně - jako Schuman. Nebo jako každý Fin držící se jejich konceptu „sisu“, tedy odolnosti v každodenním životě.
Stubb je jedním z mála evropských politiků, kterým, zdá se, naslouchá americký prezident Donald Trump. Za poslední rok se viděli opakovaně, Trump pozval Stubba na golf do Mar-a-Lago, aby si spolu zahráli golf; hráli sedm hodin. Také to na Hradě padlo.
„Nemyslím si, že mi (Donald Trump) naslouchá. Mluví se mnou, to ano. Ale naslouchat je něco jiného,“ řekl klidně Stubb. Dodal, že je důležité rozdělit věci na ty, které nemůžete ovlivnit - „třeba osobnost současného šéfa Bílého domu“ - a které ovlivnit můžete. A na ty se soustředit.
„Naše vztahy se Spojenými státy jsou patrně nejintenzivnější, co kdy byly. Proč? Koupili jsme si 64 letadel F-35, americká armáda si u nás objednala jedenáct ledoborců,“ pokračoval, stále zcela věcně, finský prezident.
Musíme dělat obojí
Jaký byl jeho vzkaz Česku? Stubb mluvil o tom, že Evropská unie, jejímž členem je od roku 1995 i Finsko, je „nejlepší projekt na kontinentu v posledních 80 letech“ a tak s ním máme pracovat. Momentálně se nachází „pod trojím tlakem“: bezpečnostním ze strany Putinova Ruska, ekonomickým od asijských států, zejména Číny, a ekonomicko-bezpečnostním ze strany současné americké administrativy.
Odpovědí na to by dle finského lídra mělo být „více Evropy, ne méně“. Je to odvěká debata, která do české kotliny příliš nepropadá. Jak jí rozumět?
Státy by měly – Stubbovými slovy – prohloubit vzájemnou spolupráci včetně případného přenesení nových pravomocí na bruselské instituce. Konkrétně třeba postavit v Evropě jeden společný kapitálový trh namísto několika rozdrobených národních, aby zdejší firmy mohly snáz růst. Nebo odstranit národní veto v zahraniční politice. A také by se EU měla rozšířit - Stubb jmenoval Ukrajinu, Moldavsko, země západního Balkánu, Island či Norsko.
Finský prezident tím zboural dogma, že se Evropa může buď víc integrovat, nebo přijímat nové členy; obojí ale nelze. Zejména francouzští a i další politici ze zakládajících zemí se tradičně stavěli skepticky k rozšíření a argumentovali právě tak, že nováčci oslabí schopnost konsenzu v EU a akceschopnost společných institucí. Euroskeptici, v českém prostředí hlavně ODS, ze stejného důvodu rozšíření vždycky podporovali.
Stubb tuhle dichotomii odmítl. Nikdy ji nepotvrdila ani historie, EU byla schopná se rozšiřovat o nové země, stejně jako přicházet s eurem a dalšími integračními projekty. „Musíme udělat obojí. Musíme se rozšířit a musíme prohloubit vzájemnou spolupráci,“ řekl finský lídr. „Nemusíme dělat všichni všechno ve stejný čas,“ pokračoval v narážce na vícerychlostní Evropu, „ale musíme pokračovat.“
Než skončil, přidal Stubb ještě dvě poznámky k zamyšlení.
Zaprvé vyzval, ať uvažujeme o Ukrajině také jako o zemi, která může pomoci nám a nikoli jen my jí. „Ukrajina má zdaleka nejmodernější, nejvycvičenější a nejvíc bojeschopnou armádu v Evropě. Přemýšlejme, co to znamená,“ poznamenal. A pak, na adresu Ruska, uvedl věc, která v českém kontextu také příliš nezní - že jeho nebezpečí nepomine s koncem ukrajinské války (protože imperiální ambice země zůstanou).
„Máme se na to připravit. Ale nemáme se bát. Rusko za více než čtyři roky války pokročilo o 60 kilometrů do nitra Doněcké oblasti. Moskva nebude chtít testovat článek 5 napadením členské země NATO,“ pokračoval Stubb.
„Kdo to tvrdí, měl by se uklidnit - a dát si třeba saunu,“ dodal pak v ČT šéf státu, který s přehledem plní výdaje na obranu v rámci NATO, kde platí povinná vojenská služba, z 5,5 milionu obyvatel je jeden milion bojeschopný a 80 procent lidí je dle průzkumů připraveno bránit svůj stát se zbraní v ruce. V Česku je to pro srovnání 28 procent.
