Šnobr: Němci pochopili, jak vybrat víc peněz. České ministerstvo financí ne

Podnikatel Michal Šnobr již několik týdnů kritizuje kabinet Petra Fialy za řešení vysokých cen za energie a způsob, kde na to stát chce vzít peníze.

Naposledy se Šnobr, který vlastní akcie ČEZ, opřel do návrhu daně z neočekávaných zisků (takzvaná windfall tax či válečná daň). Jeho příspěvek na twitteru následně sdílel i exministr financí Miroslav Kalousek, který v této věci vládu rovněž kritizuje.

Šnobr v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, proč si myslí, že je české řešení v konfliktu s evropským nařízením. Servítky si nebere zejména v odpovědích na otázku, proč válečná daň nedopadá na banky vlastněné tuzemskými oligarchy a miliardáři.

Když kritizujete vládu za její postup při řešení energeticko-ekonomické krize, činíte tak jako Michal Šnobr občan, nebo Michal Šnobr investor ČEZ?

Rozumím. Musím říct, že dnes už jde o smíšené stanovisko podnikatele, investora a občana Michala Šnobra. Mám obavu, že špatnou interpretací současných problémů a dalšího vývoje v energetice se ze strany vlády zadělává na společenské problémy.

Ano, logicky se vyjadřuji i jako investor, spoluvlastník ČEZ. Na tom není nic špatného. Snažím se mít nadhled nad energetickými otázkami a snažím se říkat, jakým směrem se situace může vyvíjet a co lze do budoucna očekávat.

Vaši kritici mohou namítnout, že při své kritice vlády můžete být vzhledem ke svým finančním zájmům ve střetu zájmů.

Nemohu udělat nic víc, než co dělám. Nic neskrývám, já ve všech rozhovorech a textech přiznávám, že jsem spoluvlastník ČEZ, že mám zainvestováno v akciích ČEZ. Tyto investice jsem uskutečnil velmi dávno, a já tedy nemohu být zdroj problémů. Tím jsou kroky státu jako 70% vlastníka, když nerespektuje zákony, které v této zemi platí.

Moji oponenti, když už nevědí, jak na mě, vždy vytáhnou argument, že vše říkám kvůli investicím v ČEZ. Beru to už za součást hry. Stojím si ale za tím, že mé argumenty mají v kontextu smysl, mají nadhled, odbornost i znalost energetiky a je zřejmé, o co mi jde.

Ve svém nedávném příspěvku na twitteru jste napsal, že vláda při schvalování daně postupovala „na prasáka“. Co přesně vám na postupu vlády vadilo?

Vláda na jedné straně zastropovala ceny energií pro spotřebitele, za což vládu chválím. Byl to potřebný krok. Tohle samotné nicméně nepřinese spotřebitelům návrat k nízkým cenám energií. Osobně to interpretuji jako ochranu před extrémy, které tu byly v létě. I tak to pro vládu bude znamenat vysoké náklady.

Zjednodušeně řečeno – aktuálně je cena elektřiny pro rok 2023 kolem 350 eur, strop pro domácnost se pohybuje kolem 200 eur (bez DPH) za megawatthodinu. Ten rozdíl fakticky zaplatí vláda spotřebiteli, peníze na to ale musí někde sehnat.

Ty by si měla vzít od energetických společností, to považujete za špatné?

Ne, to považuji za správné, což říkám s plnou vážností i jako akcionář ČEZ. V uplynulých měsících členské státy EU přicházely s různými řešeními, takže vznikl tlak na celoevropské řešení. Byl to premiér Petr Fiala, který tu celé léto i podzim opakoval, že upřednostňuje řešení pro celou EU. To vzniklo a 6. října bylo oficiálně zveřejněné jako nařízení Rady EU.

Co považujete za klíčové prvky tohoto společného řešení?

Především dává jednotlivým vládám možnost zastropovat ceny elektřiny na straně výroby. Dokonce dává volnost stanovit cenu pro různé druhy výroby elektřiny podle jejich variabilních nákladů na různé úrovni. Naše vláda stanovila strop pro výrobu elektřiny u jádra, uhelných elektráren, solárních a dalších obnovitelných zdrojů. Nad nastavením těch stropů se může dlouho diskutovat, ale je to zbytečné. Vláda tu možnost měla a pouze se musí vyhnout obavám, že ty ceny budou na evropském trhu diskriminační nebo nebudou odpovídat reprodukčním cenám pro nezbytnou obnovu energetiky EU.

Funguje to tak, že výrobce elektřiny ji prodá na trhu za drahou cenu. Stát mu sebere už na úrovni tržeb, nikoliv zisků, všechno, co je nad stanovený strop.  Není to daň, ale odvod tržních příjmů. Evropské nařízení tímto vyřešilo výrobce elektřiny a jasně stanovilo pro státy volnost tak, aby fungoval trh a státy zároveň měly možnost z výroby elektřiny sehnat příjmy, aby mohly hradit stropování pro spotřebitele.

Jakým způsobem evropské nařízení pracuje s nastavením daně z neočekávaných zisků – takzvané windfall tax (WFT)?

Ono nařízení EU má dvě části, dvě klíčové kapitoly. První řeší ony odvody pro výrobce elektřiny. Ve své druhé části umožnilo státům libovolně pro energetický sektor uvalit takzvanou solidární daň (naše windfall tax), a to minimálně na 33% úrovni. Nicméně říká se tam, kterých sektorů se to týká – surové ropy, zemního plynu, uhlí a rafinace. Tečka. To znamená, že nařízení jasně vylučuje, že by solidární daň, to jest windfall tax, měla platit i pro výrobce elektřiny.

Proč?

Má to logiku. Tržní odvody platí pro výrobu elektřiny, ostatních sektorů energetiky se pak týká solidární daň neboli naše windfall tax. Tu si může vláda rozšířit na další sektory jako například bankovnictví. Nikdy by ale nemělo dojít k tomu, aby nějaký sektor byl zdaněný dvakrát. Což se u nás jako v jediné zemi EU stane. Je to zřejmé pochybení, porušení závazné legislativy EU, postrádá to i prostou početní logiku.

Jak přesně?

Stát výrobci elektřiny nejprve sebere peníze na úrovni příjmů. A na to, co výrobci zbyde, mu stát uvalí ještě tu takzvanou válečnou daň a k tomu klasickou korporátní 19% daň. Je to úplný nesmysl. Pokud stát chce vybrat od výrobců více peněz, má nastavit jinak limity pro odvody z tržních příjmů, o kterých jsem mluvil před chvílí.

Pochopili to Němci, Rakušané, ale i další země EU, nepochopilo to české ministerstvo financí, a co je horší, prošlo to i přes Poslaneckou sněmovnu a Senát. Tam je pak problém i v tom, že se pospíchá a vláda nedala poslancům ani senátorům dost času toto projednat a podrobit odborné oponentuře. Do Poslanecké sněmovny onen návrh jako přílepek do druhého čtení zákona o DPH přilepila nikoli vláda, ale sám poslanec Stanjura jako fyzická osoba.

Vládní představitelé se ale hájí, že v době přípravy daně z neočekávaných zisků neznali podobu evropského nařízení.

To je ale nesmysl, protože evropské řešení bylo zveřejněné 6. října. Česká windfall tax se ve zkráceném řízení do druhého čtení ve Sněmovně dostala až na konci října. Byl dostatek času se s evropským textem seznámit.

Jsme v tomto jediní v EU, kdo takto postupuje?

Ano. Ostatní země EU nařízení Rady plně respektují.

Proč k tomu dochází?

Jsem přesvědčený, že jde o úmysl českých politiků. Vždyť i legislativní odbor Úřadu vlády se proti souběhu evropského nařízení a české verze daně z neočekávaných zisků ohradil. I když po pár dnech řekli, že své výhrady stahují a souhlasí. A to na základě toho, že ministr financí řekl, že ke dvojímu zdanění nedochází, protože tržní odvod je daňově odpočitatelnou položkou pro windfall tax. Tady už pochybuji o tom, zda ministr financí je schopen takto lhát, nebo je to způsobené nevědomostí a neznalostí.

Jaký v tom vidíte rozdíl?

Odvod tržních příjmů není z hrubého zisku, ale z příjmů. Opakuji z příjmů. Tím pádem představa, že by byl odvod z příjmů automaticky daňovým nákladem a dodatečně použit jako odpočet od daňového základu, je nesmysl. Tím by došlo k uplatnění nákladu dvakrát – jednou snížení příjmů, podruhé ještě daňově. To je zkrátka blbost, nechápu, proč to ministr financí obhajuje.

Je to celé nekoordinované a amatérské ze strany politiků vládních stran. Český návrh windfall tax připravovali nekompetentní lidé, když se podíváte na text dokumentu v kontextu nařízení Rady EU. Tyto dvě koncepce nejsou vůbec kompatibilní. Považuji to za hanebné vzhledem k českému předsednictví EU.

Co je podle vás důvod?

Sněmovnou návrh již prošel, v Senátu to bylo napínavější, prošlo to vlastně díky poslušnosti senátorů ODS. První záloha na windfall tax se bude platit až na podzim 2023, záloha bude vypočtena na základě fiktivní daně za rok 2022. Dopadne to tak, že v případě bank dojde k tomu, že na podzim 2023 banky zaplatí zálohu, ale v roce 2024, až dojde ke konečnému zúčtování, se může stát, že stát bude danou zálohu vracet. Protože banky ty nadměrné zisky za rok 2023 mít nebudou.

Kdo by za takový postup podle vás lobboval?

Premiér Petr Fiala v létě k národu pronesl, že bude muset dojít k zestátnění klíčové výroby elektřiny v české energetice, dodal, že to bude drahé. Všichni víme, že tím je myšleno zestátnění společnosti ČEZ, ve které má stát 70% podíl. Tenhle moment se zopakoval na konci srpna, kdy se premiér potkal s generálním ředitelem ČEZ Danielem Benešem a kdy premiér konstatoval, že má na stole několik variant řešení a že brzy oznámí postup.

Jak by k zestátnění ČEZ mohlo dojít?

To řešení spočívá v rozdělení ČEZ na dvě části, jednu část by stát zestátnil a vytlačil minoritní akcionáře. To byl, řekněme, i pozitivní signál. Transformace ČEZ je nutná. Ne kvůli minoritám ČEZ, ale byznysově. A to i z pohledu investic v jaderné energetice a budoucího útlumu uhelné energetiky. Jenže pak přišla vláda a stylem své komunikace začala snižovat hodnotu akcií ČEZ ostatním vlastníkům.

Vytvořila atmosféru zmatku a nejistoty. Zda si takto připravuje půdu na to, aby od nich mohla levněji koupit podíl ve výrobě elektřiny, se ukáže. Dle mého názoru by to byl ale podvod, ale už těžko cokoli komentovat v tomto směru. Snad se pletu a vláda bude respektovat základy právního státu.

Není to ale z pohledu státu vlastně logické, že chce získat strategickou společnost co nejlevněji?

To ano, ale nemůžete to dělat takovýmto způsobem, řekl bych až nelegálním, pokoutně. Kdybych to úplně přehnal, jde o „týrání“ sentimentu investorů tím, co ministr financí neustále opakuje a jak negativně dávkuje negativní zprávy. Podobný scénář jsme viděli ve Francii, kde takto postupoval prezident Macron před prezidentskými volbami. Svými zásahy dostal EDF (francouzská společnost zabývající se výrobou a distribucí elektřiny, pozn. red.) do kolen. Francii v této věci čekají velké spory nejen s minoritními akcionáři EDF, ale dnes už i samotnou společností EDF, která požaduje ony „ukradené“ peníze na státu zpět.

Poměrně často kritizujete vliv vedení ČEZ na českou politiku. Jaký by byl motiv vedení ČEZ v tomto případě jít na ruku vládě?

Považuji za nepochybné, že manažeři ČEZ se v tuto chvíli cítí více jako státní úředníci než jako management řídící a hájící práva soukromých akcionářů – přestože ČEZ má minoritní akcionáře a je soukromou společností. Je to dané mocensky.

ČEZ je řízený 20 let stále stejným způsobem, bez ohledu na to, kdo je u vlády. Máme tu jednu z nejbohatších a logicky největších společností s největším vlivem – to je ČEZ. V kostce. ČEZ je mocenské centrum této země, má vliv nejen na formování elektroenergetiky, ale má vliv i na chod politiky ve všech směrech. Výroba elektřiny je základ všeho, díky tomu představuje ČEZ mocenskou tepnu.

Hrozí v případě českého postupu WFT zásah soudů?

Nepochybně, nastane zmatek, protože může nastat chaos v příjmech vlády. Předpokládám, že to přistane na stole i Ústavnímu soudu – už jen kvůli tomu, jakým způsobem byl návrh legislativně přijat jako přílepek.

Klíčové pro mě je, že současný český postup je pro mě porušením evropského nařízení, které jsem vám před chvílí popsal. Politici se hájí, že dělají vše pro to, aby dali dohromady příjmy v rozpočtu na uhrazení energetické krize. Ve finále ale evidentně směřují k něčemu jinému. Teď nemyslím jen ovládnutí ČEZ, ale i to, že je windfall daň nastavená až do roku 2025. To se jako náhodou shoduje s koncem mandátu této vlády.

Zdá se tedy, že ono nepřiměřeně vysoké zdanění vybraných subjektů má být pro vládu způsob, jak dostat do rozpočtu peníze, aniž by došlo k plošnému zvýšení daní nebo k nějaké hlubší reformě, co by vzhledem k volbám mohlo být nepopulární.

Česká windfall tax míří i na bankovní sektor, avšak selektivně. Ne na menší české banky typu Air Bank, Fio banka, Creditas, Trinity Bank, J&T Banka nebo PPF banka. Proč?

To je úplný nesmysl, který mi vadí. Je to další důvod, že tato selekce povede k tomu, proč si na českou windfall daň posvítí soudy. Vládu tu selektuje bankovní sektor, máme zlé cizí banky a hodné české banky.

Jde o banky vlastněné vlivnými českými miliardáři. Soudíte tedy, že tito finančníci si to u vládních politiků prosadili?

Ano, z logiky věci. Nechci je obviňovat, že za někým z vládních stran běhali a lobbovali. Je ale jasné, že jich se takzvaná válečná daň nedotýká. Vláda zkrátka svým postupem zvýhodnila banky tuzemských finančníků. Nechápu, že když chcete zdanit banky, učiníte tak jen u některých, tomu prostě nerozumím. Obávám se, že i kvůli tomu riskujeme, že celý návrh na windfall tax časem padne pod stůl, což by byl pro rozpočet velký průšvih.

Ministr financí sám při zavedení mimořádného zdanění pro banky argumentoval, že si za to banky mohou samy tím, že neposkytovaly klientům lepší a výhodnější služby. Dobře. Ale pokud je to tak, tak všechny, a ne jen šest vybraných.

Proč byste windfall tax uvalil i na zbrojařské firmy, které z návrhu rovněž vypadly?

Ministerstvo financí opakovaně uvádělo, že zdaněn má být ten, kdo profituje na válce. Zbrojovky na válce vydělávají, logicky. Mimochodem – banky neprofitují na válce. V roce 2022 profitovaly zejména na vysokých úrokových sazbách či inflaci, což nezpůsobila jen válka na Ukrajině, ale i předchozí vláda svým rozdáváním peněz a postup České národní banky.

Pokud nějaká daň má vzniknout, má se říct, že všichni, kdo mají oproti minulosti vyšší zisky o 30 procent, zaplatí státu tolik a tolik. Tečka. Abych odpověděl na otázku, ano, myslím si, že zafungovala zbrojařská lobby. Ale mohl bych pokračovat, těch sektorů je mnohem víc, které nyní profitují z nastalé situace.

Když jsem se na zbrojařské firmy ptal nedávno ministra financí, uvedl, že bychom si tím podsekávali zbrojařský průmysl a oproti ostatním zemím jej znevýhodňovali, což by v době války nebylo příliš strategické. To pro vás není argument?

Toto je rozhodnutí vlády. Pokud takto chtěla vláda citlivě postupovat, pak v Evropě není sektor, který čeká náročnější proces z hlediska investic než elektroenergetika. Ta krize není způsobená primárně válkou na Ukrajině, je spíše katarzí a urychlením procesu.

Základ celého problému s vysokými cenami energií spočívá v tom, že v Evropě a ČR se 20 let příliš neinvestovalo do energetiky. My tu máme energetickou koncepci z roku 2014, nevíme, jakým směrem se teď vydat, vypisují se nesmyslné jaderné tendry. Pokud se berou ohledy na zbrojařský průmysl, pak má vláda pamatovat i na energetický sektor, který čeká strašně těžké období.

Váš názor o kolizi evropského a českého řešení krize sdílel na twitteru exministr financí Miroslav Kalousek. Souhlasíte vy naopak s jeho nedávným názorem, že bude zapotřebí, aby vláda snížila výdaje a zvedla daně?

Ano, s tím souhlasím. Pan Kalousek poznamenal, že nepovedený zákon o zavedení windfall tax by mohl být pro stát zničující vzhledem ke sporům a vracení peněz, které by mohlo nastat po rozhodnutí soudů. Já stále doufám, že vláda si teoreticky ještě nechává prostor, jak by mohla návrh zákona na windfall tax přiblížit duchu evropského nařízení. Přece jen je tu ještě skoro rok času, než dotčené subjekty zaplatí první zálohu windfall tax.