Hlavní obsah

Neznámé zákulisí Vrbětic. Co se stalo, když Babišovi volali z Downing Street

Foto: Profimedia.cz

Senátor Pavel Fischer: Víme, že Johnson Babišovi volal.

Reklama

21. 1. 12:45

Bývalý diplomat a senátor Pavel Fischer v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, co zjistil při několikaměsíčním vyšetřování událostí kolem vrbětického výbuchu.

Článek

Senátní výbor pro obranu a bezpečnost ukončil své vyšetřování v kauze Vrbětice.

Předseda výboru Pavel Fischer předložil senátorům shrnující zprávu, kde detailně popisuje, co se dělo v zákulisí politiky a diplomacie ve chvíli, kdy čeští politici zjistili, že za vrbětický výbuch mohou agenti ruské tajné služby GRU.

Obrázek, který popisuje, není pro tehdejší českou politickou reprezentaci příliš lichotivý. Píše o opatrné vládě v chaosu a pod vlivem Rusů, o dosud ne zcela vysvětlené chystané cestě Jana Hamáčka do Moskvy nebo o prezidentovi, na němž se podle Fischera už tehdy projevovalo vážné onemocnění, jež naplno propuklo o několik měsíců později.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy někdejší diplomat a nyní senátor Fischer vysvětluje svá hodnocení a přidává další zákulisní detaily – třeba to, jak tehdejší premiér Andrej Babiš nezvedl telefon, když s ním chtěl o vrbětickém útoku hovořit britský ministerský předseda Boris Johnson.

Můžete shrnout, co je výsledek vašeho zkoumání v kauze Vrbětice?

Zjistili jsme, že jednak byla vlastně porušena suverenita České republiky. Byla to agrese, na což mezinárodní právo pamatuje velmi silnými prostředky. Je tedy otázkou, jestli se Česká republika nemá v tomto smyslu ještě obrátit na OSN v plné síle. To zatím neudělala, musíme vědět proč. Došlo ke ztrátám na životech a k miliardové škodě, za kterou je potřeba požadovat odškodnění. V tomto smyslu Česká republika velmi správně prosadila nótou vůči Rusku, požadovala, aby přijalo oficiální a mezinárodní odpovědnost. Poté co se bylo rozkryto pozadí té kauzy, vláda velmi správně prosadila snížení ruských diplomatických a jiných pracovníků u nás, a to na úroveň, která je nebývalá a která snad konečně zakládá prostor pro budování vzájemně výhodných vztahů. Cílem našeho úsilí bylo také jednat o rusko-českých vztazích. A tam jsme dospěli například k závěru, že není kam spěchat, že věci prostě chvíli potrvají.

Teď jste vládu v podstatě pochválil…

Snažil jsem se.

Řekl jste, co vláda udělala správně, ale vy a výbor jste ve své zprávě  respektive v usnesení  spíše kritičtí. Co tedy bylo špatně?

Špatně toho udělali spoustu. Například když premiér Babiš říká tři dny po rozkrytí útoku, že šlo o „útok na zboží“, je to věc, která se nikdy neměla říci veřejně. Řekl ji ale předseda vlády jako nejvyšší koordinátor bezpečnostních složek, ozbrojených sborů. A to je faul vůči vlastní zemi, to je vlastní gól. Tím vlastně oslabil Českou republiku mezinárodně a naprosto znejistěl naše spojence, kteří nechápali, co se tady děje. A dalšími výroky potom vláda vlastně otevírala prostor pro dezinformátory. Pak jsme viděli i ten masivní útok na veřejné mínění, využití kontextu pandemie. Lidé měli strach z nákazy a najednou se tady objevili nějací zprostředkovatelé vakcín Sputnik, kteří byli vnímáni jako zachránci. Viděli jsme tedy masivní vlivové působení cizí moci, na kterém mají podíl bohužel i někteří ústavní činitelé.

Myslíte roli prezidenta a jemu blízkých lidí?

Role prezidenta republiky je samostatnou kapitolou. My jsme nabyli přesvědčení, že prezident není součástí řešení Vrbětic, ale součástí problému s Vrběticemi. Nemluvil, když měl. Mlčel, když neměl. Například vyzrazoval utajované informace, prozrazoval informace z vyšetřovacího spisu, informoval vyšetřovanou stranu, tedy Rusko… Proto jsme, bylo to téměř jako zatažení za ruční brzdu, v červnu vydali a schválili usnesení o aktivaci postupu v rámci článku 66 ústavy. Tohle tady nikdo předtím neudělal.

Celé znění zprávy senátora Pavla Fischera o vrbětické kauze:

Můžete být konkrétní v téhle věci? Kde a co prezident vyzradil?

Vzpomeňme si na to, jak přijímal policejního prezidenta Švejdara a potom poskytoval veřejné rozhovory. On vlastně naznačoval, jakým směrem vyšetřování jde, jak je to vyšetřování z hlediska důkazní nouze nebo naopak důkazů postavené. A začal zveřejňovat i věci, které byly vlastně utajované a kterými oslabil Českou republiku. My jsme tam viděli jednoznačné ohrožení bezpečnostních zájmů nebo vůbec zájmů České republiky. A proto jsme dali na stůl téma způsobilosti prezidenta. Protože buď to dělal úmyslně, to je potom na velezradu. Anebo to dělal neúmyslně jenom proto, že z nějakých důvodů prostě není ve svém úřadě způsobilý.

Jaká z těch možností platí podle vás?

My jsme to vzali jako věc, která může mít své vysvětlení v nějaké velké chorobě. Čas nám dal zapravdu, prezident byl vlastně s těžkou nemocí potom hospitalizován.

S teroristy se vyjednává?

Vy jste také v minulosti útok ve Vrběticích nazvali státním terorismem.

To bylo v té první reakci. V tomto kontextu je zásadní ještě jedna chyba, která jde za ministrem zahraničí Kulhánkem. V době, kdy se řešila mezinárodní odpovědnost Ruska, ministerstvo zahraničí otevřelo nové programy pro ekonomickou diplomacii v Rusku. To je prostě skandál. Vy přece nemůžete prosazovat nové možnosti pro české firmy, když jste na seznamu nepřátelských zemí. To přece nedává smysl.

Avšak ve vaší zprávě pro senátní výbor pro zahraničí obranu a bezpečnost, také mluvíte o tom, že Česko má mít zájem na dobrých vztazích s Ruskem. Od kdy se s teroristy jedná?

To je dobrá otázka…

Říkáte, že to byl akt státního terorismu, že jeden stát zaútočil na druhý. Avšak chcete dobré vztahy. S kým? S teroristou?

Dobrá otázka, možná bychom si měli zpřesnit slovník. Ale když se vrátíme k dlouhodobému strategickému zájmu České republiky, ten je neoslabovat možnost budování vzájemných výhodných vztahů. Nyní jsme však v tak hluboké krizi a v tak hlubokém napětí a v tak hlubokém nepochopení, že je potřeba – a zaplať pánbůh jako členská země NATO si to můžeme dovolit – vzít postoj určité strategické rozvahy a trpělivosti a nespěchat. Třeba se v Rusku něco změní, kupříkladu administrativa.

Když to však porovnáme s reakcí Britů na útok v Salisbury, který byl svou mírou mnohem menší než výbuch v Česku, a dále s reakcí zbytku světa a Evropy na to, co se odehrálo v Británii: Vy mluvíte o usmíření, Britové mluvili o vzájemné obraně.

Slovo usmíření jsem nikde neřekl a jsem rád, že mě v tom opravujete.

Haló, tady Boris Johnson

Mluvíte o zájmu na dobrých vztazích a podobně. Neměla být česká reakce a reakce spojenců na Vrbětice daleko tvrdší? A pokud ano, proč nebyla?

Měla. Samozřejmě, že měla. Ale my si musíme uvědomit, že jsme udělali hrozně chyb. A to je součástí té mojí zprávy. Česká republika nemobilizovala diplomatickou síť. Mezi útokem v Salisbury a diplomatickou ofenzívou, která byla mezinárodní, spojenecká, uplynuly tři týdny. Tři a půl týdne. A věděli naši spojenci černé na bílém, o co se jedná? Věděli to od ministra zahraničí? Nevěděli.

Britský ministerský předseda čekal na Babišův telefonát, a dokonce měl o něj zájem. My víme, že Johnson Babišovi dokonce volal, ale ten hovor nezvedl.
Pavel Fischer

Pro mě je ve vaší zprávě dost zarážející, že se vám nepodařilo zjistit, které lidi a které spojence česká vláda (potažmo prezident) informovali. S kým spolupracovali. Jak je to možné?

Já vám to řeknu na placato. My víme, že těch lidí bylo naprosté minimum. Prezident nikomu nevolal. Andrej Babiš v podstatě mluvil s Charlesem Michelem (předseda Evropské rady – pozn. red.). Při vší úctě to není ministr obrany a není to premiér. Babiš mluvil telefonicky s Angelou Merkelovou, která mu však podle zdrojů serveru Politico potom vyčetla, že se vlastně dostatečně nepostaral o to, aby Česká republika měla pochopení svých spojenců. Dopis Borise Johnsona Babišovi, který byl zveřejněn s odstupem 5. května, ukazuje, že britský ministerský předseda čekal na Babišův telefonát, a dokonce měl o něj zájem. My víme, že Johnson Babišovi dokonce volal, ale ten hovor nezvedl.

Boris Johnson volal Andreji Babišovi a on mu nezvedl telefon?

Takhle se to interpretovalo v diplomatických kruzích. Ale podívejte na ten dopis, tam je to jasně napsáno: že v podstatě byli Britové připraveni.

Ale pokračujme dál, proč nebyla reakce spojenců. Neměli jsme ministra zahraničí. ale jak je možné, že prezident, který má tolik řečí ke každému kandidátovi na ministra, připustí, že Česká republika se objeví bez ministra zahraničí v oslabení. Že se neptá Andreje Babiše, kdo má být nástupcem Tomáše Petříčka a odvolá ministra bez náhrady? To je přece oslabení České republiky.

Poznámka: Redakce se pokusila získat k informacím o telefonátu Borise Johnsona postoj Andreje Babiše. SMS zprávu s žádostí o vyjádření si sice přečetl, avšak nereagoval.

Co vlastně chtěl Hamáček

Na ministerstvu zaskakoval jako pověřený ministr Jan Hamáček…

Ta odpovědnost jde také za Janem Hamáčkem. On ve chvíli, kdy měl jednat s evropskými ministry, měl naplánované jednání, tak si chtěl místo toho odjet do Ruska. To jako myslel vážně? Tady ten soulad těch kalendářů je hrozivý. On měl jednat s evropskými ministry a v té době chtěl být v Moskvě?

A dále – jak vypadala slova Jana Hamáčka, když měl spojence žádat o pomoc? Jeho slova jsou dodnes na Twitteru a jsou tam v angličtině. Já vám garantuji, že polovina z účastníků jednání, kde měl žádat spojence o podporu, vůbec netušila, o čem mluví. On jasně nežádá, evokaci článku v evropské smlouvě, o smlouvě o evropské unii, kde se mluví o vzájemné solidaritě. O tom on nemluví. On nemluví o vyhošťování. On mluví o jakési verbální solidaritě. Co to je verbální solidarita? Čili on nemobilizoval. A tohle je vážná věc. Nejvyšší ústavní činitelé, premiér a zastupující Hamáček, ministr zahraničí vlastně nemobilizovali. A to vidím jako největší chybu.

Odpovědnost jde také za Janem Hamáčkem. On ve chvíli, kdy měl jednat s evropskými ministry, měl naplánované jednání, tak si chtěl místo toho odjet do Ruska. To jako myslel vážně?
Pavel Fischer

A prezident?

Také nic. Prezident také nepomohl, protože ještě na jednání B9, Bukurešťské devítky, 10. května, za účasti Stoltenberga (generálního tajemníka NATO) mluví o něčem úplně jiném. On nemluví o Vrběticích, on mluví o Afghánistánu. Kancelář Hradu tohle na stránky nedává. My jsme na to ale přišli, protože musíte se jít podívat třeba do Polska na stránky ministerstva zahraničí. Tam najdete závěrečné komuniké z Bukurešťské devítky z 10. května a tam je celý paragraf o Vrběticích. Umíte si představit prezidenta země, kterému ostatní spojenci vyslovují podporu, solidaritu, staví se za něj, dokonce přijmou i usnesení, který k tomu mlčí? On tam mluvil o úplně jiném tématu. To je neslýchané.

Hra se Sputnikem

Ve své zprávě píšete i o tom, že se Rusové tady snažili vlivově působit na členy vlády. Na to jste přišli dedukcí? Nebo to je výsledek utajené části vašeho šetření? Máte konkrétní informace, jak konkrétně a na koho se Rusové snažili vlivově působit? Na které členy vlády? A jak to vlastně dělali?

K tomu vám nic neřeknu, ale podívejte se: Přečtěme si zpětně, co o svém odvolání řekl Jan Blatný a jak interpretuje svoje odvolání Tomáš Petříček. Jasně ukazují jedním směrem – že tady byla velká snaha v Česku prosadit neschválené vakcíny v době, kdy Česká republika byla vyplašená jejich nedostatkem. Tahle snaha vycházela přímo od prezidenta republiky. To je veřejně řečeno opakovaně. A on vlastně systematicky útočil na instituce, které mu v tom bránily. Státní ústav pro kontrolu léčiv a zmíněná ministerstva byly na prvním místě. Kdybychom byli bývali měli silného premiéra, a ne Andreje Babiše, který se ve všem podřizoval a ustupoval, šel by vývoj úplně jiným směrem.

Podle Vás bylo tedy odvolání ministrů Petříčka a Blatného součástí vlivového boje?

Vám v tom chybí jedna důležitá kapitola, v tom vašem tázání. Já vám ji teďka doplním. Podívejte se na dezinformační servery a na celou analýzu toho, na co nasedaly a jak ty ataky byly pro pozici České republiky oslabující.

Vy ale píšete o vlivovém působení Ruska v souvislosti se Sputnikem a také s připravovanou cestou Jana Hamáčka do Moskvy. Jak tomuhle rozumět?

Cesta Jana Hamáčka je pro mě jednou z kapitol celého příběhu, která něco může vysvětlit, ale z naší schůze předčasně odešel s tím, že máme zabezpečit místnost, a podruhé už jsme neměli možnost se ho na to osobně zeptat, protože na jednání našeho výboru opakovaně nepřišel. Nevím, co by nám odpovídal, nejsem jeho mluvčí.

Jak vy osobně té jeho cestě rozumíte?

Já jsem působil jako diplomat hodně dlouho a řeknu vám, jaký byl můj první pocit.

Když se poprvé objevila zpráva o té jeho cestě a program, s kým se tam má vidět, jak dlouho tam má být, už to ve mně vyvolalo pochybnosti. Nebylo vůbec jasné, podle jakých not tam bude jednat a co tam vlastně chce dělat. A to jsme ještě vůbec netušili nic o Vrběticích. Ta samotná cesta jako taková ve mně vzbudila velkou nedůvěru. Chtít uspořádat summit Putin Biden u nás a nakupovat Sputnik? Viděli jsme množství dezinformací, i ve Sněmovně, které se právě Sputniku týkaly. Jen připomínám, že pořád mluvíme o čase, kdy ještě nebyly známy Vrbětice, tak jsem si říkal: Tohle mi nedává smysl. Ta cesta byla od začátku divná. A teď mluvím jako předseda výboru, který má dvacetiletou diplomatickou zkušenost, mě to tahalo za uši a pořád ještě nejsme u Vrbětic. O co horší je vysvědčení pro někoho, kdo takovouto cestu vážně připravoval se znalostí Vrbětic.

Když se poprvé objevila zpráva o té Hamáčkově cestě a program, s kým se tam má vidět, jak dlouho tam má být, už to ve mně vyvolalo pochybnosti. A to jsme ještě nevěděli o Vrběticích.
Pavel Fischer

Věříte tomu vysvětlení, že to byla kamufláž, která měla dát prostor pro návrat českých rozvědčíků z Ruska do Čech?

Ne. Pokud prezident republiky osobně říká, že to byla blbost. A já si myslím, že to řekl docela přesně. Myslím, že ho cituji celkem správně.

V celém příběhu i ve vaší zprávě mi chybí odpověď na otázku proč? Proč prezident nahrál Rusům? Proč česká vláda působila tak rozpadle ve svých vyjádřeních. Proč není schopna požádat spojence o podporu? Proč Jan Hamáček připravuje cestu do Ruska ve chvíli, kdy ví, že jeho země…

… je napadena. A Putin vyznamenává ty, kteří ten útok provedli.

Já tomu nerozumím.

Kladete dobrou otázku, já na ni dám dvě možnosti, ano? Buď za tím byl nějaký velký byznysový záměr, který my nevidíme. Možná, že si vzpomeňme, že se jedná ještě pořád o Dukovany, které byly v té době ve hře – pro mě naprosto nepochopitelně, protože to je chybný projekt, který by nás oslabil, kdybychom ho dali do rukou Číně nebo Rusku. Nechápu, jak je možné, že vláda teprve po Vrběticích začala říkat, že vlastně ty Dukovany nejsou zakázka pro Ruskou federaci. Za druhé mohly za tím být tedy nějaké byznysové zájmy a možná i určitá ztráta orientace ve strategicky strašně složitém prostředí a blížící se volby, v nichž mohla hrát roli například podpora prezidenta.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované