Článek
Petr Fiala roku 2022 by dost možná se svým tehdy o pár let mladším já nesouhlasil. Možná by pozvedal obočí a dělal si ve svých projevech a knihách nesouhlasné vlnovky.
„Kdekdo se zaklíná Evropou, spoléhá na nějaké bruselské recepty. Znáte nějaký, který opravdu funguje? Já tedy ne,“ hlásal jízlivě v roce 2014 ze stranického pódia několik měsíců poté, co se stal předsedou ODS.
Při představení své kritické knihy Rozum a odvaha v roce 2017 varoval před Evropskou unií a to slovy: „Brusel brojí proti národním státům. Ještě není definitivně rozhodnuto, začíná to ale být vážné.“ A zmínil svoji tezi, kterou poté častokrát opakoval: „Neexistují žádné evropské zájmy; jsou jen ty národní.“
Ve zmíněném roce 2022 už bylo všechno jinak. Petr Fiala usiloval o společné evropské řešení v řadě oblastí a v jeho světě existoval nejen národní, ale také evropský zájem. „Evropa zůstává i po dnešku jednotná a posiluje se. A to je dobrá zpráva,“ prohlásil například v říjnu 2022 na závěr jedné z řady vrcholných schůzek EU toho roku.
Změnu způsobila samozřejmě únorová ruská invaze na Ukrajinu a fakt, že Česko mělo ve druhé půli roku 2022 předsednictví EU. Petr Fiala coby premiér byl nucen nastalou situaci řešit a to nejen doma, ale také za Evropu. A vyřešil ji tak, že se rozhodl držet pokud možno všechny okolo jednoho stolu - postupovat společně na půdorysu EU27, namísto aby vyzval k volné soutěži sedmadvaceti národních zájmů.
Jistě lze namítnout, že to bylo ze strany premiéra desetimilionové země bezpečnostně a ekonomicky závislé na spolupráci se svým okolím, který si je vědom vlastní odpovědnosti, jediné racionální rozhodnutí. Už přiznání si společného osudu s ostatními evropskými státy byl ale v případě předsedy ODS posun.
Petr Fiala tehdy naplňoval rčení, že příležitost dělá z politika lídra. Historie mu přihrála do cesty bezprecedentní krizi a on ve své roli obstál. Ať cestou za Volodymyrem Zelenským do ostřelovaného Kyjeva ve chvíli, kdy se jiní báli či doufali, že to s Ruskem půjde nakonec nějak ukoulet. Nebo poté hájením společného postupu tváří v tvář Vladimiru Putinovi a jeho rozhodnutí „vyhladovět“ Evropu zavřením plynových kohoutků.
Jedny boty 35 let
Reality-check přišel velmi brzy. „Předsednictví v Radě EU nás naučilo lépe hájit zájmy České republiky,“ pronesl premiér na bilanční tiskovce ze sídla vlády hned 3. ledna 2023. Vyjmenoval, co všechno se podařilo dojednat, kolik schůzek Česko uspořádalo, kolik to stálo a že se předsednický úspěch musí přetavit ve vyslání více Čechů do unijních institucí.
Nastal běžný vládní a stranický provoz a vědomí evropské identity zjevně bylo to tam. Do Bruselu bylo z Prahy a z Brna zase daleko, ochrana národních zájmů se opět stala jediným úhelným kamenem české politiky. Europeizace Petra Fialy skončila stejně rychle, jako začala.
V případě lídra ODS nicméně alespoň začala. O jeho straně to říct nelze. ODS dodnes objímá ideologické totemy, které v 90. letech vztyčil Václav Klaus, dost možná proto, že žádné jiné nemá - programová euroskepse, národovectví, korporativistický stát, obdiv k silové politice v mezinárodních vztazích. Ani jedna z těchto os přitom nedává pro zemi jako Česko smysl.
Petr Fiala to mohl na vlně uznání z Evropy změnit. Nebyl sám, koho potenciální ohrožení státu ze strany Putinova Ruska a sounáležitost evropských spojenců přiměly přehodnotit svůj vztah k EU. Týkalo se to mimo jiné ministryně obrany Jany Černochové nebo nově kandidáta na předsedu ODS Martina Kupky.
Fiala to ale neudělal a v posledním roce spíš dekonstruuje, co jeho vláda pomohla v EU pracně vytvořit. Proč to tak je, není úplně jasné.
Členové končící vlády se nechali mimo záznam slyšet, že si je končící premiér vědom například strategického významu vstupu země do eurozóny. Mezi mnou a eurem ale stojí členové ODS, měl poznamenat Fiala ve chvíli, kdy se koalice přela o možné přiblížení Česka k eurozóně.
Fiala se mohl zaleknout delegátů na kongresech strany. Byť ODS od počátku zahrnovala euroskeptiky i eurooptimisty, ti první, nositelé Klausova odkazu, měli vždycky převahu. Možná ne početní, ale mocenskou ano. Stejně tak se šéf vlády mohl bát všeobecné nechuti lidí vůči euru a nemilosrdné kampaně, kterou by rozjela opozice.
Mohl se ovšem zaleknout i sám sebe. Přiznat si, že mu je ten původní Fiala - brněnský politolog a autor kritických knih o EU - vlastně bližší.
Jak to je, se dozvíme později, pokud vůbec. Už teď lze ale konstatovat, že Petr Fiala vstoupí do historie jako jeden z nejevropštějších premiérů ODS, vedle Mirka Topolánka. Oba ovlivnila osobní zkušenost se zodpovědností za Evropu.
Svým kolegům z Evropské rady, tedy ostatním šéfům států a vlád, mezi kterými byl tento týden zřejmě naposledy, bude konsensuální Fiala dost pravděpodobně chybět. Zejména pak těm, kteří si pamatují na výboje Andreje Babiše.
A samotná ODS? Ta zůstane v Evropě zapouzdřená v druholigové frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR) a na domácí půdě se bude přetahovat s Babišovým hnutím ANO o národovecké voliče nedůvěřující okolnímu světu.
Až do chvíle, kdy se - a pokud se - nový předseda ODS odváží vystoupit z Klausových bot.
