Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
K omezení počtu vězňů, snížení recidivy i k úsporám státního rozpočtu by měly pomoci širší změny trestního práva, které v pátek schválila Sněmovna. Vládní novela trestního zákoníku dává větší přednost alternativním trestům, včetně peněžitých, a některé činy, jako pěstování konopí a neplacení výživného, částečně dekriminalizuje.
Podle advokáta, odborníka na trestní právo a vysokoškolského pedagoga Tomáše Gřivny jde novela správným směrem a některá opatření by mohla mít na zlepšení situace s přetížeností věznic poměrně rychlý efekt.
Společnost volá po legalizaci marihuany
Sporné pro něj však zůstává řešení dětského certifikátu, jež bude zakazovat práci s dětmi lidem, kteří se dopustili některých trestných činů, například sexuálního násilí nebo nátlaku. „Je to sice dobrý nápad, ale jeho provedení vzbuzuje pochybnosti, že to nebylo řádně odborně prodiskutováno,“ uvedl Gřivna v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Jak moc je schválená novela trestního zákoníku zásadní? Bylo načase trestní zákoník novelizovat?
Je třeba říct, že to není komplexní novela ani kompletní rekodifikace a řeší jen některé otázky. Z toho, co ale řeší, jsou některé věci skutečně akutně aktuální, palčivé a v mnoha směrech jde novela správným směrem.
Který prvek reformy považujete vy osobně za nejdůležitější?
Posunem je třeba reforma trestání, to znamená širší možnosti ukládání peněžitého trestu, kterým lze do určité míry i vyvážit trest odnětí svobody. Další věc je, že dochází k částečné dekriminalizaci trestného činu zanedbání povinné výživy, což také považuji spíše za pozitivum. Pak je tu otázka částečné legalizace užívání marihuany. To si myslím, že je něco, po čem společnost volá. Dále je to také otázka dětského certifikátu, u kterého tedy nejsem úplně ztotožněný se způsobem provedení. S myšlenkou ano, ale způsob provedení není ideální.
Souhlasíte tedy s kritickými ohlasy, které proudily hlavně od ODS a upozorňovaly na údajnou plošnost, přílišnou přísnost zákazu a fakt, že by se certifikát měl týkat i pachatelů trestných činů, které nejsou výlučně spojené s dětmi, například těžkého ublížení na zdraví?
Ano, kritika se týká jak těch námitek, které jste teď zmínila, tak třeba otázky zpětnosti, protože se to má vztahovat nejenom na ty, kteří budou do budoucna odsouzeni, ale i na ty, kteří odsouzení byli, a dokonce na ty, u nichž byl trest zahlazen. To vše vzbuzuje pochybnosti, že to nebylo řádně odborně prodiskutováno. Takže z mého pohledu je to sice dobrý nápad, který má předlohu zejména v anglosaských zemích, ale jeho praktické uchopení do legislativy se mi nezdá úplně vhodné.
Jedním z hlavních cílů reformy má být snížení počtu vězňů a odlehčení vězeňskému systému. Myslíte si, že k tomu skutečně dojde?
Zčásti by to tak mělo být, protože zejména pokud jde o trestný čin zanedbání povinné výživy, statistiky vězeňské populace ukazují, že část pachatelů těchto trestných činů ve výkonu trestu odnětí svobody končí a není to úplně malé číslo. Je to jeden z častých trestných činů, takže tam by efekt mohl být poměrně rychlý. Pak se přijaly i některé změny týkající se podmínečného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, které by zase mohly přispět k tomu, že věznice nebudou tak plné, respektive že odsouzení budou propouštěni po jedné třetině výkonu trestu. Další věc, která může být diskutabilní, je otázka ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody trestním příkazem, od kterého si poslanci slibují, že nedojde k řetězení různých podmíněných trestů, které se následně načtou a ta osoba je ve výkonu trestu poměrně dlouhou dobu. Je to diskutabilní věc, ale mohlo by to mít vliv na vězeňskou populaci tím, že tam odsouzení budou po kratší dobu.
Peněžité tresty mohou pomoci
Zmínil jste několik pozitiv částečné dekriminalizace zanedbání vyplácení výživného. Nevidíte zde ale i riziko nedostatečné ochrany pro děti a samoživitele?
Z mého pohledu u zanedbání povinné výživy mají existovat mimotrestní opatření, která by věc řešila. Z výkonu trestu pachatel výživné stejně nezaplatí. Výkon trestu je navíc poměrně drahý, takže mnohonásobně převyšuje částku, kterou na výživném daná osoba dlužila.
Kritické ohlasy se ozývaly i ohledně toho, že reforma dává pachatelům možnost se z trestné činnosti „vykoupit“. Jak tohle vnímáte?
Peněžitý trest je také trest a pro někoho může být dokonce daleko závažnější než trest odnětí svobody. Samozřejmě tam, kde jde o majetkové nebo hospodářské trestné činy, tam se to nabízí především proto, že spočívají v majetkové škodě nebo naopak prospěchu. U hospodářských trestných činů se navíc často jedná o prvopachatele, kteří už trestný čin ani opakovat nebudou, riziko recidivy tam je poměrně nízké. Tam je tedy otázkou, jestli je vždy potřeba sahat k trestům odnětí svobody a ještě k tomu dlouhodobým. Peněžité tresty jsou tedy možné a vhodné pro určitý okruh pachatelů některých trestných činů.
Co se stane v případech, kdy pachatel nemá prostředky na zaplacení peněžitého trestu?
Peněžitý trest by se měl ukládat v situaci, kdy je předpoklad, že ho vůbec pachatel je schopen zaplatit. Ukládat tresty, které jsou předem nedobytné, nemá smysl. Pokud ale pachatel peněžitý trest opravdu nezaplatí, pak nastupuje namísto toho k trestu odnětí svobody v přepočtu.
Nejvyšší soud minulý rok k novele trestního zákoníku uvedl připomínku, že by takové rozvolnění pravidel mohlo mít zřetelný potenciál k destabilizaci společnosti a jejích hodnot. Sdílíte tyto obavy?
Je třeba také říct, že toto vyjádření vzniklo při prvotním návrhu, který v průběhu legislativního procesu doznal změn. Dříve třeba byla podle návrhu možnost ukládat peněžité tresty u všech trestných činů bez omezení, snižovaly se dolní hranice trestných sazeb a podobně. Takže v tomto kontextu si to o tuto reakci tak nějak vykoledovalo. V průběhu legislativního procesu, než to bylo předloženo vládou Poslanecké sněmovně, ale došlo k podstatnějším změnám a možná, že by takové vyjádření už dnes Nejvyšší soud neposkytl. I tak jsem ho ale v tu dobu považoval za trochu možná i záměrně přehnané, aby se tomu věnovala dostatečná pozornost.
V připomínce Nejvyšší soud také poukázal na skutečnost, že rozvolnění pravidel povede k větším rozdílům v tom, jaké tresty budou soudci vynášet za stejné trestné činy napříč soudní soustavou. Co by to znamenalo v praxi?
To je problém i dnes. Pokud jde o tresty, trestní zákoník je nastaven hodně ve směru soudcovské úvahy, takže se tresty mohou lišit nejenom krajově, ale i podle toho, jak je který soudce naladěn, zaměřen nebo zkrátka, jak věc vnímá. Je třeba si tedy zvolit, zdali pravidla mají být co nejdetailnější a více omezit soudcovskou úvahu, anebo naopak co nejširší, aby soudce měl možnost závažnost trestního činu a trest individualizovat s ohledem na konkrétního pachatele. Takže to není tak, že by se rozvolňovalo ještě nad rámec toho, co je dnes. Já si spíš myslím, že to přináší další možnosti, jak přistoupit k ukládání trestů.
