Cílem je úplné zničení Izraele a vyvraždění všech židů světa, říká politička

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Situace v Gaze je podle mezinárodního společenství tristní, na pokraji katastrofy. To ovšem izraelská politička odmítá. „Je to lživá obžaloba Izraele. Definice hladomoru nikdy nebyla naplněna. Proč? Protože Izrael to pečlivě monitoruje. Máme potřebné informace, abychom věděli, kolik je tam pomoci, co se tam děje,“ zdůrazňuje náměstkyně izraelského ministerstva zahraničí Sharren Haskel.

Řada evropských států i médií podle ní podléhá lživým informacím, které, jak říká, šíří zejména arabská televizní stanice Al-Džazíra. Ta podle ní pronikla i do mainstreamových médií typu BBC či CNN. „Al-Džazíra je hlásnou troubou Muslimského bratrstva, které je součástí džihádistické ideologie. A Hamás je Muslimské bratrstvo,“ zdůrazňuje.

Některá prohlášení z evropských zemí, konkrétně ze Španělska, Irska či Norska, dokonce považuje za zradu. „Je to bodnutí do našich zad,“ vzkazuje.

Evropské země se nyní předhánějí v tom, kdo bude vůči Izraeli kritičtější. Jak se vám to poslouchá? Jak to vnímáte?

Musím říct, že nás to zraňuje. Čekali bychom, že naši spojenci budou v tomto velmi těžkém období, kterým procházíme, stát při nás. Válku jsme nechtěli, byla nám vnucena. A je velkým zklamáním, když politici ustupují velmi extrémním a hlasitým skupinám ve svých zemích. Víte, my čelíme existenční válce. Teroristické organizaci Hamás, která neustále deklaruje, že jejím cílem je likvidace Izraele. Chtějí můj národ, židovský lid, úplně vyhladit.

Kdyby existovala jiná cesta, diplomatická, Izrael by jí dal přednost. Snažili jsme se, trvalo nám víc než tři týdny, než jsme připravili operaci v Gaze. Než jsme tam přišli po sedmém říjnu 2023, jasně jsme řekli, že když nám hned vrátí rukojmí, když se odzbrojí, válka nebude. Oni to odmítli. Neustále opakujeme, že tlak by neměl být na Izrael, tlak by měl být na Hamás. Čím víc se bude tlačit na Izrael, čím víc se bude prodlužovat válka.

My dáváme na stůl stále a stále návrhy, ale Hamás odmítá. Tedy prohlášení kritizující Izrael v realitě odvádějí Hamás od skutečného příměří, od návratu rukojmích. Je to pro ně jako vítr do plachet. Jakmile vycítí, že někteří zahraniční politici vyvíjejí tlak na Izrael, zhluboka se nadechnou a řeknou si, „aha, teď možná Izrael couvne, zastaví boje a budeme mít čas se přezbrojit, přeskupit“. Proto to odmítáme.

V rozhovoru pro CNN jste uvedla, že prohlášení některých představitelů považujete za určitý druh zrady. Vážně je na místě takový silný výraz?

Jak jsem řekla, očekávala bych, že naši spojenci budou stát při nás. Jenže některá prohlášení z evropských zemí, od Španělska přes Irsko až po Norsko, považujeme za zradu, za bodnutí do našich zad. Je to podpora teroristických organizací, šíření rasismu, antisemitismu, lživé pomluvy, očerňování. Podávají se nepravdivé informace. A démonizuje se tak Izrael a židovský národ.

Nejde jen o válku, ale o židovské komunity v Evropě, to je důležité si uvědomit. Když média, mezi nimi i BBC a CNN, Izrael očerňují, démonizují židy a dávají tím legitimitu násilným útokům proti židům, které jsme viděli například ve Washingtonu.

Můžete být konkrétní? V čem média udělala takový přešlap, jak naznačujete?

Uvedu jeden jasný příklad. Než jsme se vydali do jedné z nemocnic v Gaze, kterou odmítli evakuovat, protože tam sídlil Hamás, publikovali jsme prohlášení a informovali jsme média. Náležitě dopředu jsme vyzvali k evakuaci. A víte co hlásila BBC? Že izraelské jednotky vstupují do nemocnice, střílejí na lékaře a pacienty. Sice se nám z BBC po hodině a půl omluvili, ale to už nic nespraví. Démonizace Izraele byla venku.

Kdo za tím podle vás je?

Arabská televizní stanice Al-Džazíra. Al-Džazíra je totiž hlásnou troubou Muslimského bratrstva, které je součástí džihádistické ideologie. A Hamás je Muslimské bratrstvo. Proto jsme Al-Džazíře zakázali vysílat v Izraeli. Proto i Palestinská autonomie zastavila vysílání Al-Džazíry v palestinské samosprávě na Západním břehu. Al-Džazíra totiž radikalizuje mládež, to je nezpochybnitelný fakt. Šíří lživé zprávy, o některé z nich se bohužel spousta mainstreamových médií rozhodla opřít.

Máte důkazy o tom, že například BBC a CNN mají propojení na Al-Džazíru?

Někteří z lidí, které BBC v Gaze najala, úzce spolupracují s Hamásem. Nejsou to „jen“ příznivci Hamásu, ale teroristé. Jsou uvedeni v seznamu jejich operativců. Záměrně šíří propagandu Hamásu, k tomu jsou vycvičeni. V době sociálních médií je řada informací úplně zkreslená. Žijeme v těžké době, kdy není mnoho novinářů, kteří by skutečně zkoumali a dvakrát ověřovali informace.

Izrael je terčem mezinárodní kritiky především kvůli humanitární situaci v Gaze. Souhlasíte s tím, že lidé v Gaze umírají kvůli hladu? Jak tomu chcete zabránit?

Vyložme tedy na stůl fakta. Lidé v Gaze neumírají hlady. To je opět lživá obžaloba Izraele. Když se podíváte na všechny zprávy, vždycky říkají, že Gaza je na pokraji hladomoru. Pokaždé je tam scénář budoucnosti, žádná okamžitá holá fakta. Už 600 dní přichází každodenně zprávy o tom, že pokud bude Gaza taková či onaká, bude hladomor. Definice hladomoru ale nikdy nebyla naplněna. Proč? Protože Izrael to pečlivě monitoruje. Máme potřebné informace, abychom věděli, kolik je tam pomoci, co se tam děje.

Jaká je tedy podle vás skutečná situace v Gaze? Jak ji sledujete? Opakujete, že Hamás humanitární pomoc krade - máte jasné důkazy?

Nejprve bych chtěla vysvětlit, proč se humanitární situace v Gaze stala tak politickou. Hamás už léta ovládá Gazu hlavně z vojenského hlediska. Podle někdejších dohod jsme Gazu opustili, evakuovali jsme z ní každého žijícího žida, dokonce i mrtvé jsme vykopali a pohřbili v Izraeli. Nechali jsme Gaze její vlastní autonomii, aby se tam lidé pokusili vést svůj vlastní život. Mezinárodní společenství nám slíbilo, že pokud to skutečně uděláme, budeme mít podporu pro naši bezpečnost. To se ale nepodařilo. Mezinárodní společenství nás zklamalo. Pásmo Gazy místo toho ovládl Hamás, genocidní kult smrti, jehož cílem je úplné zničení státu Izrael a vyvraždění všech židů v Izraeli i mimo něj.

Bylo nutné dát stopku Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA)?

UNRWA není skutečná humanitární organizace, nahrazovala civilní odpovědnost palestinské vlády. Většina jejích zaměstnanců jsou aktivisté Hamásu. Mimochodem velmi dobře placená práce.

Když začala válka, UNRWA měla na starosti humanitární pomoc. A tak Hamás přesně věděl, kam se co dostává. Buď drancoval kamiony po cestě, vniknul do logistického centra OSN, na to jsou jasné důkazy, že strážci nic neudělali, nechali je tam vniknout a kamiony s humanitární pomocí odvézt. Tedy pomoc se nedostala k Palestincům, ale k Hamásu, který ji pak prodává na trzích. Z toho získává spoustu peněz na zbraně a podobně.

Když jsme to chtěli řešit s mezinárodním společenstvím, změnilo se to v politický problém. Dostali jsme se do slepé uličky. Chci ale zdůraznit, že v posledních třech měsících, během příměří, jsme zaplavili Gazu humanitární pomocí, abychom přivedli zpět domů členy našich rodin. Všechny peníze, které tedy z rozkrádání Hamás získal, si strčil do kapsy, byli za to schopni rekrutovat nové teroristy, nakoupit nové zbraně a zabíjet naše vojáky. Celé se to točí v kruhu a válku to prodlužuje. Takže jsme si řekli: zkusíme to jinak, vymyslíme, jak poskytovat humanitární pomoc Palestincům a přitom obejít Hamás. Není to ale jednoduché.

A tak tedy vznikla Humanitární nadace pro Pásmo Gazy (GHF)?

Ano, je to projekt s americkými filantropy, kteří zakoupili humanitární pomoc.

Většina mezinárodního společenství nicméně tento koncept kritizuje.

Protože se to stalo politickým tématem. Požádali jsme všechny organizace, aby si s námi sedly k jednacímu stolu a vyřešili jsme to společně, ale výsledek to nepřineslo. Je to zkrátka dvojí hra.

Jak silný je nyní Hamás v Gaze? Tento týden izraelská armáda zabila vůdce Muhammada Sinvára, považujete to za zásadní?

Hamás dostal velký zásah, ale bohužel s každým protiizraelským prohlášením mezinárodního společenství nás to vrací o krok zpět. A naopak Hamásu to dává naději. Taková je realita. Každopádně podařilo se nám zničit Hamás natolik, že z velkého vojenského útvaru se stává malou partyzánskou skupinou. Je to ale stále velmi obtížné, skrývají se v podzemí. Myslím však, že se blížíme k likvidaci této organizace.

Je eliminace Hamásu hlavním cílem války?

Cílem je demilitarizované Pásmo Gazy. Cílem je, aby terorističtí asasíni (vrazi, atentátníci, pozn. red.) nemohli znovu znásilňovat naše malé holčičky, upalovat naše babičky a dědečky zaživa a popravovat naše komunity. To je vše, co chceme. Žít v bezpečí. A samozřejmě první věcí je, že chceme, aby se našich 58 rukojmích vrátilo domů.

Včetně těla Hadara Goldina, který je v zajetí už téměř 11 let. Tehdy, v roce 2014, mezinárodní společenství doslova donutilo Izrael k příměří v rámci operace Ochranné ostří. Humanitární příměří jsme povolili, mezinárodní společenství zaručovalo bezpečnost, přesto Hamás unesl do Gazy Hadar Goldina a Orona Šaula. Nikdy už je nepustili na svobodu. Kde bylo mezinárodní společenství?

Jaké máte plány s Gazou? Jsou na stole nějaké zvláštní projekty?

Probíhá mnoho jednání. Snažíme se najít řešení s mezinárodním společenstvím. Nechceme tam být. Ale musí to být něco, o čem budeme vědět, že to přinese stabilitu a určité soužití. Že naše komunity budou v bezpečí a budou se moci vrátit do svých domovů.

Dokáží si Izraelci představit Trumpovu představu riviéry v Gaze?

Víte, Donald Trump se soustředí hlavně na konečný výsledek, ne na proces. Myslím, že na místě, jako je Izrael, kde jsme tolikrát zkoušeli stále stejná řešení, je opravdu důležité přinášet nápady, které jsou třeba i mimo rámec. Odstartuje to další nápady, vyvolá skutečnou diskuzi o tom, co v Gaze můžeme udělat. Přejeme si ekonomickou prosperitu v Gaze. To jsme si přáli v roce 2005, když jsme se od ní odpoutali. Ale bohužel lidé, kteří tam žijí, si totéž nepřáli. Zvolili si do svého čela teroristickou organizaci, která hlásá úplné zničení státu Izrael a vyvraždění všech židů.

Když se vrátíme k diplomatickému pohledu, obáváte se, že rostoucí propast mezi Izraelem a některými evropskými státy ovlivní vzájemné vztahy?

Myslím, že někteří evropští představitelé skutečně nechápou dobu, v jaké žijeme. Nerozumějí Blízkému východu. To pak vede k přesunu sil a radikalizaci. V konečném důsledku i v Evropě. Je to opravdu nebezpečné a oni si neuvědomují, jakou cestou se vydávají. Některé arabské země, naši spojenci, tomu naopak rozumí mnohem lépe a spolupracují s námi.

Jenže evropští lídři také musí zohlednit vlastní voliče a menšiny.

To ano. Také bych to mohla udělat, ale jsem zodpovědná. Víte vy vůbec, jak jsou Izraelci naštvaní? Události 7. října je nikdy neopustí. Ten pohled na tu hrůzu, ty zvuky. Navždy si to budeme pamatovat. A nepřestaneme, dokud se našich 58 rukojmích nevrátí domů. Být zodpovědným vůdcem v této době je rozhodující, ale bohužel někteří z mých kolegů v Evropě propadají politice „zalíbit se davu“.

Česko je tradičně silně proizraelský hlas v Evropě. Může zafungovat jako most mezi Izraelem a některými dalšími evropskými zeměmi?

Rozhodně. Česká republika už je takovým mostem. Lidé, vláda, obchod, všude je tolik úrovní přátelství a vztahů. A je to životně důležité pro oba naše národy. Izrael má vůči České republice velký dluh z roku 1948, my si to pamatujeme. I moje generace to ví. Stáli jste při nás v jednom z nejtěžších období. A takové nyní také prožíváme.

Čeští politici už mnoho let mluví o tom, že přesunou naši ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma. Co by to pro Izrael znamenalo?

Bylo by to pro nás poselství opravdové naděje. Myslím, že takové poselství nepovede jen k tomu, aby se pár dalších zemí zachovalo stejně. Ale bude to především o tom, že ukážete nejen solidaritu, ale i to, že stojíte po boku pravdy. Jeruzalém je po generace jedním z našich středobodů a součástí židovské identity.

Faktem je, že pokud budete kopat v Jeruzalémě téměř kdekoli dostatečně hluboko, uvidíte kořeny mých předků. Je to věda, kultura, bible, realita. Jeruzalém byl hlavním městem krále Davida, byl kulturním centrem, náboženským centrem. Je součástí toho, kým jsme. Potvrdit to, znamená především strhnout krvavé nálepky a lži, které se šíří o židovské historii. A to je rozhodující zejména v této době, když sociální média a mainstreamová média těmto narativům propadají.

Naznačila jste, že Hamás využívá propagandu prostřednictvím Al-Džazíry a dalších kanálů. Jak chce Izrael vylepšit svoji image?

Je to velmi obtížné. Naši nepřátelé používají mnoho nástrojů k démonizaci Izraele, k delegitimizaci Izraele. Jsou velmi mocní a mají spoustu peněz, investují do toho. Izrael rozhodně nemá takový rozpočet a tolik lidí. Snažíme se však přinášet fakta a pravdu, jak jen to jde. Máme diplomatické pracovníky, ambasády po celém světě, kteří neúnavně pracují, jsou v první linii, s terčem na zádech. A odvádějí neuvěřitelnou práci.

Někde i značně rizikovou, antisemitismus je podle řeči čísel na vzestupu.

Prožíváme nejhorší vlnu rasismu vůči židům od dob holokaustu. Moje 86letá babička byla ve Francii napadena a zmlácena pěstmi jen proto, že vypadala jako židovka. Přišla o dva zuby, musela jít na lékařské vyšetření. Nikdo nezjistil, kdo ji napadl. Do židovských čtvrtí chodí záměrně arabské davy, aby si na židy „počkaly“. Mojí sestřenici v Londýně pobodali ve veřejné škole dceru. Útočníkovi se nic nestalo. Další sestřenici mám v Norsku. Šla do práce a cestou viděla hákový kříž. Na demonstracích se tam volalo po vyhoštění sionistů. Ona je Norka, kam půjde?

Jsou dva hlavní zdroje antisemitismu. Jeden je démonizace Izraele a židů na sociálních sítích a v mainstreamových médiích. Ta jsou za to zodpovědná. A druhým je politické vedení, které není rozhodné v otázce násilí vůči židům. Proti násilným nenávistným projevům dostatečně nezakročí, tím je legitimizuje.

Cítí se židé v Evropě v nebezpečí?

Zde v České republice absolutně ne, ale v řadě zemích bohužel ano. Příkladem je Francie, ta už vůbec není pro židy bezpečnou zemí. Části své rodiny jsem řekla, ať se sbalí a jdou do Izraele. Vedeme o tom doma teď velkou diskuzi. Jenže moje babička už je na to stará, je to velmi bolestivé téma.