Článek
Samostatné Česko zažilo 20 ministrů dopravy. V poměru dvaceti mužů ku nula ženám. Ministryni jsme zatím neměli ani na vnitru a na zahraničí, kde se ale šéfů vystřídalo méně, takže se dá říct, že doprava je mužskou doménou ze všech vládních portfejů nejvíc.
Po volbách se to sotva změní. Úterní debata o dopravě v České televizi nabídla názory osmi potenciálních ministrů - mužů. Jedinou ženou ve studiu byla moderátorka.
Úkaz pánského klubu už nastal - a byl kritizován - i u předvolebních debat na jiná témata. Když k tomu ale připočteme, že i ve městech a krajích bývají radními pro dopravu v drtivé většině muži, mohla by být dopravní politika jako mužská záležitost už nápadná. Zároveň jsme si na ni paradoxně zvykli jako na něco přirozeného. Asi jako když na STK kontrolují stav vozidel jen muži. Nepředpokládám, že by tu práci nějaký předpis ženám zapovídal, ale na žádnou jsem tu nikdy nenarazil.
Jestli emise automobilu měří technik nebo technička, není pozoruhodné. Jestli dopravu ve veřejném zájmu permanentně řídí jen muži a ne ženy, naopak pozoruhodné je. Pro někoho možná i podezřelé. O čem to svědčí a co z toho plyne, je samozřejmě komplikované usoudit.
Neplatí žádné pravidlo ani „koeficient“, který by vyjádřil, že žena má pro politickou funkci vždy lepší nebo horší dispozice než muž. A naopak. Jistěže záleží i na tom, kdo si co od výkonu takové funkce slibuje.
Konkrétnější může být odpověď na otázku, jestli existuje něco jako spíš mužský a spíš ženský pohled na veřejný zájem. Na to, co je potřeba víc anebo méně, na pořadí priorit, na to, co je dobré brát v úvahu, na co nezapomínat. Tady bych rozdíl připustil, i když ani to není poukázka, že někdo bude lepší nebo horší ministr proto, že je muž nebo žena.
Už s větší mírou jistoty se dá tvrdit, že když jde o veřejný zájem, může ho na rozhodujících místech lépe vyjádřit spíš dlouhodobá různorodost než setrvalá mužská, ženská (nebo jiná významná) monokultura.
Takže, neměla by se ministryní dopravy konečně jednou stát žena? S patřičnou kompetencí a politickou podporou. Skoro se chce dodat, že když nic jiného, tak „za pokus by to po 33 letech stálo“. Pokus, jestli se ukáže „ženský pohled“. Anebo se neukáže vůbec nic.
Ministerstvo dopravy se - speciálně před volbami - de facto mění v ministerstvo stavění dálnic, jak vyplynulo i z televizní debaty. Není sporu, že nové a modernizované a čím dál rozlehlejší dálnice země potřebuje. Jde o ohromné veřejné investice. Ale opravdu je adekvátní dojem, že kvalita života je přímo úměrná objemu vystavěné silniční infrastruktury, a dál není potřeba se na nic ptát?
Kánon zní: Přejeme si umožnění rychlosti. Ale to přece není „všechno“, mohutnějící doprava všeho druhu má i odvrácené stránky. Myslí se na ně?
Když už jsem se pustil na tenký led údajného mužského a ženského úhlu pohledu, měl bych ještě o krok postoupit:
Nikde není psáno, že místní zvýšení povolené rychlosti na 150 kilometrů v hodině, což je podle mě potenciálně nebezpečná zbytečnost, by neprosazovala ministryně stejně jako ministr. Přijde mi ale, že takový nápad a taková vehemence při jeho dotažení je pravděpodobnější u politiků než u političek. I když důležitější je politická příslušnost, v tomto případě ODS.
A z druhé strany: když pátráme po politicích, kteří nemají v agendě rozvoj rychlosti, ale její tlumení, objevujeme ženy: pařížskou starostku, rakouskou ministryni dopravy, bruselskou ministryni dopravy. Platí přitom totéž co u stopadesátky: také za nižší rychlost mohou úplně stejně lobbovat a těšit se z ní i muži, ale že se to stane vážným politickým tématem pro ženu, se zdá pravděpodobnější. A stejně tak hlavní roli hraje stranický dres, často zelený.
Rakousko má ministerstvo pro ochranu klimatu, životní prostředí, energie, mobilitu, inovace a technologie - sem patří i to, co u nás řeší Ministerstvo dopravy. Ne že by na názvu tolik záleželo (například ve Velké Británii je stejně stručný jako u nás), ale není to aspoň připomínka, co také je, může být nebo má být doprava? Co všechno pod ni „spadá“? Omezit si dopravu na vidinu dálnice, po které se dá legálně fičet stopadesátkou, znamená spíš její karikaturu než dobrou perspektivu ve veřejném zájmu.
