Článek
To, co bylo s napětím očekáváno několik týdnů, se nakonec odehrálo během pár desítek minut. V čtvrtek před sedmou hodinou večer se na sociálních sítích Andreje Babiše objevilo krátké video, v němž lídr ANO předestřel, co bude s Agrofertem, a už před osmou Pražský hrad oznámil, že za pět dní bude Babiš jmenován premiérem.
Stojí zato si vzpomenout, jaká nervozita kolem střetu zájmů budoucího premiéra panovala ještě před několika dny. Hrálo se o každé slovíčko.
Petr Pavel se vehementně dožadoval příslibu vysvětlení, Andrej Babiš se tvářil překvapeně, že prý prezident „změnil názor“ a žádá Babišovo veřejné vystoupení. Ten se dožadoval záruky, že když řešení představí, bude skutečně jmenován premiérem - jako by z Hradu očekával spíš úskok než kooperaci při předání moci.
A pak to najednou všechno klaplo za necelou hodinu.
Prezident zcela správně napsal, že „nemůže být arbitrem zvoleného řešení“ a dohodu s Babišem označil za naplněnou. Překvapivá je hlavně ta rychlost.
Původní závazek zněl, že hlava státu jmenuje Andreje Babiše premiérem „do týdne“ po oznámení ohledně střetu zájmů. Mělo se zato, že prezident si Babišovo řešení prostuduje, případně jej probere s právníky. „Schválení“ plánu a příslib jmenování premiérem by klidně počkaly třeba do pátku do rána. Ani kdyby Pavel napínal Babiše přes víkend do pondělí, nedělo by se nic výjimečného. Leč prezident reagoval rychlostí blesku.
Je možné, že naznačený „konzultační“ či „schvalovací“ proces proběhl v předstihu v zákulisí, nebylo by na tom nic nezdravého. Ale Hrad se dušuje, že se o Babišových záměrech dozvěděl z videa na Facebooku stejně jako všichni ostatní.
Může být, jak to vykládají hradní zdroje, že šlo o vítězství „selského rozumu“. Určitě se tím velmi rychle uhasil doutnající konflikt mezi Babišem a Hradem, který hrozil přerůst ve větší krizi.
Vyloučit ale nejde ani to, že ze strany prezidenta šlo o gesto sice vstřícné, ale ne zcela nezištné. V povolebních vyjednáváních má prezident ještě jednu prioritu - vystrnadit Filipa Turka ze seznamu ministerských uchazečů. Superhladké urovnání napětí kolem střetu zájmů může být výzvou pro Andreje Babiše, aby také on pružně zasáhl a konečně rozmluvil Motoristům sobě tuto zcela hloupou nominaci.
Svými posledními výroky na Turkovu adresu (jak si „neumí představit“, že by jej Turek mohl na jednání čímkoli přesvědčit, jak by mohl být „užitečný“ kompetenční spor o jeho jmenování a jak „velmi malá“ je pravděpodobnost, že by se Turek stal ministrem) prezident spor hodně eskaloval.
Ačkoli nepřekročil ústavní mantinely – to v této fázi ještě dost dobře nemůže – dal najevo, že o tom vážně uvažuje. A zároveň vůči Turkovi projevil větší míru pohrdání, než by bylo v jednání mezi hlavou státu a ministerským kandidátem zdvořilé („je nositelem vlastností, přístupu (…) který skutečně není slučitelný s funkcí tak vysokého veřejného činitele“).
Jako by se ve vzduchu zatetelil prezidentský duch Miloše Zemana. Ten byl posedlý posuzováním kvality vzdělání a kompetencí ministrů, Pavel se rozhodl sám sebe pasovat do role arbitra morálních kvalit kandidátů.
Může v tomto boji ještě uspět, aniž by jako Zeman napínal ústavu do krajnosti. To když přesvědčí Andreje Babiše, aby Turka na ministra vůbec nenavrhl. Že ho zkouší pobídnout svým vstřícným přístupem ke zvolenému řešení střetu zájmů, se zdá být dost pravděpodobné.
