Článek
Pondělí 23. června 2025 bylo podle Andreje Babiše černým dnem pro právní stát. Odvolací senát Vrchního soudu zrušil osvobozující rozsudek v kauze Čapí hnízdo a vrátil případ nižší instanci. Podle Babiše šlo o politický proces.
Jako už několikrát, dohrával Andrej Babiš svou trestní kauzu za řečnickým pultem Poslanecké sněmovny. Tohle fórum se od soudní síně liší tím, že dotyčný tu může mluvit, o čem a jak dlouho uzná za vhodné, aniž by ho někdo přerušoval otázkami. Takže ve středu předseda ANO hovořil zhruba od devíti ráno do půl jedné.
Byl to žánrově hybridní projev: ze začátku připomínal závěrečnou řeč obžalovaného se štosem podkladů od advokátů, pak přešel do demontáže vlády skrze bitcoinovou kauzu a její temné dlouhé nitky, a vrcholil jako předvolební mítink ANO ve vařící fázi kampaně.
K voličům se Babiš obracel od samého začátku: oslovení „vážení spoluobčané“ použil hned v první větě, a pak podle stenografického záznamu ještě sedmadvacetkrát. Své publikum hledal někde tam venku, ne v jednacím sále. Poslanci a poslankyně se dostavili na 146. schůzi, ale místo ohlášeného schvalování zákonů je čekal seminář na téma „Máme, nebo nemáme právní stát podle Andreje Babiše“. Stali se posluchači-rukojmími úvodního referátu a jeho mnoha košatých odboček.
Samotná otázka je ale cenná a Babišův příspěvek k jejímu zodpovězení významný: „Máme, nebo nemáme právní stát?“
Pro Andreje Babiše, viněného z pomáhání k dotačnímu podvodu a poškozování finančních zájmů EU, je rozcestníkem to, jestli justice rozhodne v jeho prospěch, nebo neprospěch. V prvním případě vysvitne nad právem jasné slunce, tak jako předloni: „Myslím, že je to dobrá zpráva pro celou Českou republiku. Že žijeme v právním státě a že máme nezávislou justici a soud, který nezávisle rozhodl.“ Tečka, není co dodat. Snad jenom to, že tehdy bylo těsně před prezidentskými volbami, a kandidát Babiš si na tuhle podezřelou shodu okolností nijak nestěžoval.
Zatímco tento týden se prudce bránil, řka, že „opět tři a půl měsíce před volbami“ byl předchozí rozsudek zrušen „na základě nepravd, fabulací a bez jakýchkoliv nových důkazů“. „Po dnešním verdiktu odvolacího senátu pod vedením JUDr. Brázdilové a po jeho odůvodnění jsem přesvědčen, že se jedná o politický proces. Je to naprosto absurdní, scestné a účelové.“
Na názor má Andrej Babiš plné právo. Ale mezi tím, jestli se takhle brání u soudu, anebo to použije jako podklad pro svou parlamentní studii o prohnilosti konkurenční politické garnitury a jejich pomahačů, je přece jen rozdíl.
Babišovo vystoupení ve Sněmovně tak znázornilo i některé vymoženosti právního státu. V první řadě tu, že justice je nezávislá. Střídavá chvála a kritika osvobozujících a odsuzujících rozsudků na tom nic nemění a nesmí měnit. Ať kritizuje nebo chválí kdokoli.
K právnímu státu patří i respekt a důvěra k pravidlům. Takže Babišovi, i když třeba nemluví k věci, zato mluví ukrutně dlouho, nikdo nikdy mikrofon nevypne, protože poslanec s takzvaným přednostním právem na to má podle pravidel právo. A dokud se nezmění jednací řád, pravidlo platí. Řád platí.
Důležitým vynálezem právního státu je také poslanecká imunita. Díky ní si řečník nemusí lámat hlavu s trestním stíháním za to, co v Parlamentu řekne. Paragraf křivého obvinění ani žádný jiný nepřichází v úvahu. Může klidně někoho nazývat zločincem - Andrej Babiš znalce Vítězslava Hálka přibližně sedmkrát - a pak na něj jedním dechem podat trestní oznámení. Ačkoli… v právním státě by byla příhodnější opačná posloupnost. Kdybychom právní stát neměli, bylo by trestní oznámení na „zločince“, když byl předtím vynesen verdikt made in Babiš, už zbytečné.
Když mezi „zločince“ řadí Andrej Babiš také Pavla Blažka a Zbyňka Stanjuru, není to sice bůhvíjak vysoká politická kultura, ale v rámci pravidel tvrdého volebního boje musí politik snést leccos. I když sám Babiš, kdyby mu někdo, natož třeba média, říkal „zločinec“, by se nejspíš durdil: copak jsem odsouzený?! Já pomáhám lidem, ne jako ta prolhaná zločinecká parta!
Soudní znalec ale není politik, není to známá veřejně činná osoba. Nazývat ho „zločincem“ není jen tak. Imunita neznamená, že se poslanců netýká občanskoprávní žaloba, která může skončit přiznáním omluvy, což Babiš ví, protože takhle se z pravomocného rozhodnutí soudu omlouval Miroslavu Kalouskovi. Vida, kousek právního státu!
