Komentář: Babiš v Bruselu prorokem?

S jídlem roste chuť. Do voleb šel Andrej Babiš se slibem bojkotu nových emisních povolenek, a když vyhrál, posunul se ještě o kus dál. Česko by podle něj mělo nejen zastavit budoucí zelené plány, ale ještě navíc donutit EU k ústupu od toho, co už funguje.

Šéf české vlády to v různých obměnách opakuje už pár měsíců. Kromě odkladu či zrušení budoucích povolenek ETS2 pro malospotřebu paliv by rád rozvolnil i stávající povolenky ETS1 pro průmysl a energetiku.

Původně to vypadalo jako naivní sen z jiného světa, protože myšlenka pokut za zátěž atmosféry má v EU pořád velkou převahu. Válka na Blízkém východě a návrat paniky kolem cen energií ale mění situaci. Do starých povolenek ETS1 chce sahat víc států a nikdo najednou neví, co s tímto pilířem Green Dealu – který se měl tak jako tak letos začít upravovat pro další dekádu – vlastně bude.

Víc se má ukázat ve čtvrtek a v pátek, kdy v Bruselu probíhá pravidelná čtvrtletní Evropská rada, tedy summit nejvyšších představitelů členských zemí. Původní koncepční program, jak zvýšit odolnost a konkurenceschopnost EU proti globálním krizím všeho druhu, bere za své v důsledku další krize.

Perský záliv v plamenech znamená nenadálou bezpečnostní a ekonomickou hrozbu. Roste poptávka po tom, aby politici nějak zkrotili ceny energií. A povolenky – jak ukazují přípravná diplomatická jednání a některé veřejné výstupy – mohou přijít vhod jako nástroj, přes který energetické náklady snížit.

První povolenky vznikly v EU ještě před vstupem Česka v roce 2004. Platí je hlavně elektrárny a továrny jako pokutu za spotřebu fosilních paliv a vypouštění plynů, přispívajících k ohřívání atmosféry. Smyslem je motivovat podniky k odbourávání uhlíkové stopy (protože pak na povolenkách ušetří) a zároveň vybrat peníze, z kterých se očista průmyslu dotuje.

Má to výsledky. Jak Babišovi minulý týden v Berlíně připomněl německý kancléř Friedrich Merz, průmyslová výroba v EU za posledních dvacet let stoupla při současném snížení emisí o 40 procent. Což z povolenek – slovy Merze – dělá „jednoznačně nástroj, který cílí správným směrem“.

Takže Německo je podporuje a chce s nimi pokračovat. Jen – slovy kancléře – je třeba s Babišem souhlasit v tom, že systém povolenek je potřeba „uzpůsobit aktuální situaci“.

Merze bere Babiš za důležitého spojence, podobně jako italskou premiérku Giorgii Meloniovou. Ta mluví rovnou o suspendaci ETS pro elektrárny, a to právě v souvislosti s íránskou krizí.

„S vypuknutím krize na Blízkém východě nabylo téma nákladů na energie jasně ještě většího významu, a proto na evropské úrovni žádáme také o naléhavé pozastavení uplatňování systému ETS na výrobu elektřiny,“ uvedla Meloniová minulý týden, když v italském senátu objasňovala, s čím v rámci prevence energetické inflace do Bruselu pojede.

Jde o další variaci nekonečného sporu, jestli vydržet a dál škodlivé exhalace odbourávat tím, že jsou s nimi spojené extra náklady. Anebo si zlevnit život a zelené úsilí hodit za hlavu. Volání po „rychlém zásahu“ do ETS1 působí stejně lákavě jako snižování daní na naftu. Ale ekonomicky i strategicky je to chyba.

Za prvé: Systém ETS1 není žádná abstraktní bruselská hračka, ale zavedený a roky fungující právní rámec. Firmy s ním počítají v investicích, banky podle něj hodnotí projekty, energetické společnosti plánují výrobu na roky dopředu. Trh povolenkám uvěřil a v tom je jejich největší hodnota.

Jakmile se teď začnou v panice rozvolňovat, bude to signál, že pravidla platí jen za dobrého počasí. Investiční jistota se rozpadne. A to ve chvíli, kdy Evropa zoufale potřebuje opak – privátní kapitál pro modernizaci energetiky a průmyslu. Nejen kvůli zeleným cílům, ale (jak znovu, už potolikáté připomíná íránská krize) i kvůli odbourávání závislosti na dovozu fosilních paliv.

Za druhé: Představa, že právě povolenky jsou hlavním viníkem drahé energie, je hodně zkratkovitá. Ano, mají vliv na cenu elektřiny, ale v průměru za EU jen zhruba z 11 procent. Současná panika je důsledkem geopolitiky. Chybí ropa a plyn z Perského zálivu, ale ne v takové míře, aby to začalo zvedat ceny elektřiny. V roce 2022, kdy Evropa čelila mnohem hlubší energetické krizi po ruské invazi na Ukrajinu, se systém ETS1 nijak dramaticky nevypínal a ustáli jsme to.

Navíc se od té doby změnila jedna klíčová věc: Evropa je výrazně méně závislá na plynu než tehdy. A přispěly k tomu i povolenky, které urychlily odchod od emisních zdrojů. Sahat na tento mechanismus ve chvíli, kdy začal fungovat i z hlediska energetické bezpečnosti, je kontraproduktivní.

Za třetí: Debata je teď hodně zmatená tím, že se překrývá s už probíhající revizí ETS. Evropská unie tak jako tak měla v plánu úpravy systému, jenže v úplně jiném časovém horizontu a z jiných důvodů. Jde o debatu o cílech pro rok 2040 a dál, o zpřísnění trajektorie snižování emisí, o rozšíření mechanismů ochrany průmyslu.

To je legitimní, systematická diskuze. Nové podněty, jako Babišův návrh na zastropování povolenek na 30 eurech, jsou zbrklé zásahy bez jasného rámce. Směšování těchto dvou rovin jen způsobuje zmatek.

Za čtvrté: Jde o otázku elementární důvěryhodnosti. Evropská unie opakovaně deklaruje, že klimatické cíle bere vážně. Letos si znovu potvrdila záměr dalšího snižování uhlíkové stopy v dekádě 2030–2040 (proto se o revizi ETS1 začalo původně mluvit) a rozšíření uhlíkových pokut i na malospotřebitele (byť s ročním odkladem od roku 2028). Povolenky jsou hlavním nástrojem tohoto úsilí, nikoli okrajovým experimentem.

A konečně za páté: Mnoho firem – i v Česku – na povolenkový systém vsadilo, vzaly ho vážně, investovaly podle něj. Koupily nové technologie, aby se nemusely s povolenkami dál trápit, případně (a to platí třeba i pro Agrofert) zkasírovali dotace na vlastní modernizaci, placené právě z povolenek. Stahovat teď kalhoty v krizové době by znamenalo hodit zodpovědné firmy přes palubu.

Ano, politici jsou pod tlakem. Ceny energií jsou citlivé téma a voliči se umí rozzlobit rychle. Babišův slib, že přes levnější povolenky zlevní lidem život, zní silně.

Ve skutečnosti ale nejde o nic jiného než jen o další variaci nekonečného sporu mezi dvěma koncepty. Jestli s energetickým pohonem Evropy něco dělat, ať už kvůli planetě nebo kvůli bezpečnosti, i když to něco stojí. Anebo to v půlce pomyslného brodu vzdát a vrátit se k postupům, které jsou sice špinavější, ale levnější.

Podle zpravodajského serveru Politico jsou před summitem v otázce povolenek dva tábory. Dánsko, Švédsko, Finsko, Portugalsko a Španělsko sepsaly před Radou vlastní stanovisko, podle kterého je potřeba v klimatických ambicích vytrvat, včetně zpoplatňování uhlíkových emisí. V tom tuto pětku podpořilo také Slovinsko, Lucembursko a Nizozemsko. Na žádné velké bourání stávajících pravidel to tedy nevypadá.

Zastánci úprav ETS tvoří jinou početnou skupinu (Německo, Itálie, Česko, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Slovensko), která je ale nesourodá a každý chce trochu něco jiného.

Německu by se Babiš mohl hodit jako ledoborec pro mírnější zásahy do budoucna. Íránská krize totiž přišla přesně v době, kdy systém ETS1 začíná bolet, protože se právě teď začínají postupně odbourávat bezplatné příděly povolenek pro energeticky náročný průmysl. Třeba cementárny až do loňska dostávaly zdarma všechny povolenky, které na svůj provoz potřebovaly.

Až letos se jim tento příděl začíná krátit a Německo by nyní rádo tento náběh rozložilo víc v čase. Zní to technicky, ale průmyslu by to hodně ulevilo. A byl by to i úspěch pro Babiše, byť by zdaleka nešlo o tak velký zásah, jaký český premiér doposud propagoval.

Zásahy připouští i Evropská komise. V dopise předsedkyně Ursuly von den Leyenové, který rozeslala vládám jako shrnutí programu a předjednaných kompromisů, se píše hned o několika možnostech. Mimo jiné o posílení rezervního fondu povolenek, tak aby jich bylo k dispozici víc a šlo tím tlumit „přehnané cenové výkyvy“. Nebo o takové revizi, která by nastavila „realističtější trajektorii dekarbonizace po roce 2030“.

Snadno se tedy může stát, že Babiš tentokrát odjede z Bruselu jako vítěz, který o sobě prohlásí, že ostatním otevřel oči a něco k povolenkám přivezl. I když se nakonec třeba schválí něco dávno chystaného a daleko mírnějšího, než za co česká avantgarda horovala. Ďábel bude jako vždy v detailech.