Článek
Na rohu Pennsylvania Avenue ve Washingtonu, coby kamenem dohodil od Bílého domu, stojí socha muže v nadživotní velikosti. Jde o pomník Mariona Barryho (1936-2014), dlouholetého starosty hlavního města Spojených států amerických. Během jeho třetího funkčního období, v roce 1990, video zaznamenalo, jak v hotelu kouří crack. Barry byl odsouzen k půlročnímu vězení za držení drog. Po návratu na svobodu vyhrál volby a znovu starostoval až do roku 1999.
Příběhy úspěchu, které nabízí komunální politika, mohou být hodně svérázné i na takhle vysoké úrovni. A to má Washington, D.C. 150krát víc obyvatel než Praha-Řeporyje.
Tím vůbec nemá být řečeno, že když řeporyjský starosta Pavel Novotný po sedmi letech v úřadu odchází na tři měsíce do kriminálu, jde o běžný politický provoz „tam a zpět“. Ale voliči svým excentrickým oblíbencům někdy odpouštějí i na první pohled stěží uvěřitelné věci. A jako v případě Barryho, ani u Novotného není návrat v plném lesku vyloučen.
Pavel Novotný míří do vězení za notorické porušování pravidel podmínky, ve které byl za výtržnictví, podněcování k trestnému činu a nebezpečné pronásledování. Opakovaně se dopouštěl přestupků proti občanskému soužití. V pondělí složil funkci starosty se slovy „rozhodl jsem se vyvodit zodpovědnost“. Zodpovědné je ale maximálně tak to, že odmítl pobírat starostenský plat jako vězeň. Skutečné vyvození zodpovědnosti úřední osoby totiž vypadá úplně jinak, a to i v poměrech komunálu.
Novotný patří mezi politické celebrity. Díky mediální obratnosti a nekonvenčnímu přístupu k problémům přerostl řeporyjské poměry - vždyť kolik dalších starostů pětitisícových měst znáte? Jenže malá násobilka politické zodpovědnosti platí i pro politické výstředníky a výtržníky. Není důvod Novotnému měřit jinak než jeho konvenčnějším kolegům a kolegyním.
Takže: Jak může politik po jiných žádat a jadrně vymáhat dodržování pravidel - od nelegálních ubytoven, přes nepořádek u kontejnerů, po přecházení přejezdu na červenou -, když sám na jiná pravidla kašle? A to až tak, že ho to stojí odnětí svobody?
Z titulu své funkce Novotný mezi jiným řešil sprejující vandaly. Zároveň sám připomínal sprejera, který v politice zanechává své stopy čistě podle toho, jak uzná za vhodné. Někdy ho pak plácali po ramenou za smělost. Jindy přistihli při tom, že to tentokrát už vážně přepískl, a on pokrčil rameny: uznávám, přijímám následky, polepším se, nebo možná nepolepším, znáte mě přece, mrk mrk.
Až na to, že člověk, který - například - na sociální síť napíše, že Palestinci jsou „opice“, by si správně nezasloužil ani místo u stolu ve slušné společnosti. Natož v politice.
Skutečná politická zodpovědnost hodná toho slova měla Novotného osvítit už dlouho předtím, než se odebere na léto do chládku. (Což v rozhovoru pro Seznam Zprávy glosuje mezi politiky nezaměnitelným žoviálním jazykem.)
Situace v Řeporyjích je stabilizovaná. Na místo starosty se posunul dosavadní místostarosta, Pavel Novotný zůstává členem zastupitelstva, radniční většina se nemění. Příští volby jsou na podzim 2026, Novotný říká, že už starostou být nechce, ale vzhledem k turbulenci jeho výroků a činů se to jako skálopevný slib brát nedá. A i kdyby starostou už nebyl, a i kdyby skončil v opozici: když zůstane v politice, vliv na Řeporyje a na politickou kulturu v zemi neztratí. Ať už zůstane s pozastaveným členstvím v pravicově konzervativní ODS, nebo si vybere jinou platformu.
Tohle všechno je ale hodnocení zvenčí. Karty rozdávají obyvatelé a voliči městské části Praha-Řeporyje. Všechny podstatné informace mají k dispozici a je jen na nich, jestli Novotného ještě někdy s důvěrou zvolí. Sochu na rohu před radnicí mu doufejme stavět nebudou. Nikdy.
