Článek
V červnu se státy NATO na summitu v Haagu dohodly na navýšení obranných výdajů postupně až na pět procent HDP do roku 2035. Nepochybně k tomu přispěl i dost brutální nátlak amerického prezidenta Donalda Trumpa. Všechny členské státy se podvolily, někdo s větším nadšením, někdo s menším.
Jen Španělsko se socialistickým premiérem Pedrem Sánchezem otevřeně odvětilo, že nad dosavadní dvouprocentní závazek nepůjde. A Trump už – s diplomacií sobě vlastní – říká, že by také mohlo být Španělsko z NATO vyhozeno.
Naproti tomu s Českem by měl být Trump nyní nadmíru spokojen. Je pravda, že jsme dlouho obranné výdaje zásadně zanedbávali, ale to už je pryč. Končící vláda Petra Fialy ještě před haagským summitem deklarovala, že do roku 2030 dá na obranu tři procenta HDP, každý rok o 0,2 procenta více.
A co je ještě lepší, hned v návrhu rozpočtu na další rok 2026 se rozhodla přihodit rovnou 0,35 procenta HDP, což je přes 30 miliard. No není to na oslavu?
Není. A to nejen proto, že pravděpodobný nastupující premiér Andrej Babiš deklaruje mnohem menší apetit navyšovat obranný rozpočet. Větší problém je, že politici nám tu vytváří černou díru, kam se rozhodli pod rouškou posílení obranyschopnosti Česka naházet úplně všechny vnitřní dluhy, co jich český stát za léta nasbíral.
Švejkovská obrana
Kdo ví, možná se před další schůzkou států NATO dostane do Trumpových rukou složka, na co vše evropské státy dávají miliardy. Budou tam tanky, letadla, houfnice, drony, všechno možné. U Česka Trumpa jistě potěší F-35 a další výzbroj, ale pak se zarazí u dalších položek: kusy Pražského okruhu, dostavba D11, rekonstrukce železnice.
Je docela dobře možné, že jeden z důvodů, proč končící vláda nechce svůj rozpočtový výtvor poslat do nové Sněmovny, je právě diskuze, jaké výdaje je možné přetáhnout armádní maskovací plachtou. Z navýšení o 30 miliard jich 20 má jít právě do dopravy, kde prostředky na mnoho rozjetých staveb citelně chybí. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se rozhodla kolegiálně hájit účetní kouzla ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) s tím, že přece projíždějící vojáci musí mít také kde parkovat.
Národní rozpočtová rada však rezolutně říká, že na české švejkování nikdo v NATO rozhodně nebude zvědavý: „Uvedené masivní meziroční navýšení obranných výdajů v kapitole Ministerstva dopravy tak na základě dostupných údajů nelze pohledem aktuálního metodického přístupu NATO označit za důvěryhodné a vypadá spíše jako neoprávněné navýšení výdajů státního rozpočtu nad hodnotu stanovenou výdajovým rámcem.“
Abychom byli fér: I mnohé další evropské státy nyní vymýšlí, co se dá či nedá prohlásit za posilování obrany země. V Haagu se totiž dohodla ne dosud úplně jasná formulka nikoliv pěti procent HDP na obranu, ale 3,5 procenta na armádu a 1,5 procenta na širší výdaje spojené s bezpečností. Zde je asi možné vykázat posílení kritické infrastruktury, kybernetické bezpečnosti či zdravotnických zařízení. Ale rozhodně nikdo si zatím nedovolil holedbat se navýšením o 30 miliard a 20 z nich poslat na rozestavěné chybějící dálnice, které jsme měli mít už dávno hotové, Putin, Neputin.
Pozor na černou díru
Někdo by si mohl říct: V čem je problém? Prostě do obrany nahrneme, co se dá, NATO nám něco uzná, něco ne a jedeme dál. Kdyby to tímto ultrapragmatismem končilo, bylo by to ještě dobré.
Ale ono je to horší. Už na jaře Poslanecká sněmovna schválila takzvané rozvolnění výdajových limitů, protože Česko potřebuje rychle zbrojit a zároveň je svazováno rozpočtovými pravidly. Konkrétně: Co se vydá na armádu nad dvě procenta HDP, se nebude započítávat do výdajových limitů, které mají za cíl udržet rozklížené veřejné finance alespoň trochu pohromadě.
Na tomto opatření byla široká politická shoda, kromě SPD byly pro koaliční i opoziční strany. Jenže zákonodárce předpokládal, že je tato výjimka opravdu jenom pro obranu. Nebo v to alespoň doufejme: Představa, že už tehdy vznikl koaličně-opoziční úradek, jak kamuflovat bobtnající státní dluh, je příliš nesnesitelná.
Jakmile ale do této výjimky začalo padat vše možné, Národní rozpočtová rada neměla jako strážkyně rozpočtových zákonů jinou možnost než křičet: „V žádném případě tedy nesmí docházet k tomu, aby byla využívána, či dokonce zneužívána k tomu, že do rozpočtu na obranyschopnost země budou nominálně alokovány výdaje s tímto resortem nesouvisející.“
Není pochyb, že pokud se tato chytristika jednou zavede, žádná další vláda se jí nebude chtít pustit. O to více, že populistické ANO nasekalo v předvolební kampani příliš mnoho drahých slibů. S tímto přístupem by se totiž mohlo stát obranou úplně cokoliv a Česko by se zbavilo mnoha otravných letitých problémů: Proč tam nedat slíbené zvýšení učitelských platů (potřebujeme dobře vzdělané experty do obrany) přes zemědělské dotace (vojáci musí mít co jíst) až třeba po podporu české kultury (voják bez kvalitní relaxace přece za nic nestojí)…
Chvilku se dá asi po tomto útesu kráčet. Ale riskujeme, že Trump (nebo někdo jiný z vedení NATO) někdy opravdu dostane do ruky srovnání, co Španělsko nakoupilo pro armádu za svá dvě procenta HDP a co nakoupilo Česko vzorně upalující k pěti procentům HDP. A už to možná nebude Španělsko, koho bude chtít vyhodit…
