Článek
Zažili jsme poprvé, že se otázka obrany země a válka v sousedství staly součástí kampaně před sněmovními volbami. A můžeme diskutovat, zda to bylo důsledkem toho, že předchozí kabinet dal primární důraz na reakci na válečný konflikt, jehož čtvrtý rok prožíváme, nebo že opozice cítila v této agendě prostor zpochybnění důvěryhodnosti vládní koalice. Potud by věc byla celkem legitimní. Ovšem za předpokladu, že se v diskuzi nebo konfrontaci používají odpovídající fakta a čísla.
To se ovšem nestalo, čímž se mnozí voliči rozhodovali na bázi zkreslených dat, často generálně mylných. Mimo jiné i proto, že skutečná čísla nebyla včas k dispozici, případně byla záměrně nezveřejňována.
Nejostřejší spory se zaměřily na dvě iniciativy. Jedna v převaze nevládní, zahrnující dodávky dronů bránící se Ukrajině, kde investovala soukromé prostředky česká veřejnost, ale na některých fázích dodávek participovala i Armáda ČR. V tomto případě se projekt poměrně komplikovaně dostal nejen do předvolební konfrontace, ale později (po volbách) rovněž do vyšetřování vojenskou policií a justičními orgány.
To, co lze již nyní konstatovat jako prokazatelné, je, že dodal přes deset tisíc dronů za celkovou částku přes 250 milionů korun, z nichž 150 vybrali jednotliví dárci do konce roku 2025 a 100 milionů dodal jednorázově jeden sponzor jako vyjádření důvěry celému projektu v okamžiku jeho justičního zpochybnění rovněž koncem roku 2025.
Bez ohledu na výsledky vyšetřování lze konstatovat poněkud nepříjemnou skutečnost, že v tomto případě šlo o jasné vyjádření podpory Ukrajině od veřejnosti a ze soukromých finančních zdrojů. Projekt ovšem zůstal prokazatelně nezvládnutý a zpochybněný z úrovně některých institucionálních státních a politických aktérů. Jeho zatažení do předvolební kampaně rozhodně nepatří k zářným momentů české parlamentní politiky.
Tento vývoj mohl znechutit jak aktéry projektu, tak možné sponzory, a naopak potěšit ruské exponenty a diplomaty u nás. A je otázka, co z toho bylo vlastně cílem. Výsledky celé privátní aktivity jsou ovšem nepochybně hodné respektu.
Muniční iniciativa
Druhou agendou byla a je poměrně hojně diskutovaná Muniční iniciativa, kterou předchozí opozice a dnešní koalice slibovala zastavit. V povolební konstelaci však změnila názor, jak pod vnějším vlivem našich partnerů, tak zřejmě po seznámení se s potřebnými daty. Mimochodem věc indikuje těžko uvěřitelné zablokování komunikace a kooperace mezi koalicí a opozicí i v kontextu válečného období po roce 2022. A nechci zde zkoumat z jaké odpovědnosti. Podstatné je, že podpora napadené Ukrajiny byla a je předmětem konfrontační nikoli kooperativní politiky. Podívejme se ale na čísla.
Mezi roky 2023-25 jsme významně zvýšili podíl obranného průmyslu na HDP, který vzrostl z jednoho na tři procenta. V současnosti vytváří 20 tisíc pracovních míst přímo a 30 tisíc nepřímo. Do poloviny října minulého roku dosáhla podle informací Ministerstva obrany podpora Ukrajiny objemově 261 mld. Kč se započtením zahraničního financování zbrojních dodávek. Nejvíce se podílely Německo, Holandsko, Dánsko, USA, Švédsko, Norsko, Belgie a další. Z tohoto objemu představuje muniční iniciativa 93 mld. Kč. Dodala Ukrajině cca 2,5 milionů kusů velkorážové munice (přičemž prostřednictvím všech finančních mechanismů to bylo ke konci září 3,7 milionu kusů) a významně přispěla ke zmírnění dělostřelecké převahy Ruska.
Přímý podíl rozpočtových prostředků ČR na muniční iniciativě byl nečekaně nízký - 1,74 mld. Kč. Naše celková zbrojní pomoc dosáhla úrovně 17,4 mld. Kč a dostali jsme za ni od spojenců zaplaceno 25 mld. Kč. Naše celkové (nejen přímo zbrojní) dodávky pomoci nepřesáhly 0,75 % HDP, což byl finančně podprůměr a významněji jsme přispěli organizací a diplomatickou a další podporou. Ve srovnání například Estonsko dalo 2,8 % HDP, Dánsko 2,89 % HDP. Německo v absolutní částce přes 20 mld. eur v celkové pomoci.
Obdobně jako ve finančních objemech vojenského materiálu a munice se bilance výdajů a příjmů v pomoci posunula do kladných čísel i v pomoci válečným uprchlíkům. Ve třetím čtvrtletí 2025 příjmy z odvodů u nás pracujících Ukrajinců činily 8,2 miliardy Kč, zatímco výdaje na jejich podporu byly jen 3,9 miliardy Kč.
V celkovém pohledu ČR finančně na pomoci bránící se Ukrajině vydělává. Svou pomoc bychom zvýšit mohli, byť jen z morálních důvodů. Celkově roste i výkonnost našeho obranného průmyslu, který dnes ve výsledku dosahuje objemu necelé třetiny automobilového průmyslu.
Na válečné pomoci se zjevně zvedla i výkonnost s obrannou a bezpečností spojených institucí státu, které se podílely na organizaci, logistickém i diplomatickém zajištění a transferu pomoci. Bohužel se na něm příliš nezvedla kooperativní kompetence české parlamentní a stranické scény. Spíše naopak.
To vede k poněkud alarmujícímu konstatování: na rozdíl od solidarity a darů české veřejnosti, akcelerace průmyslu a výkonů státních institucí, opět je naší slabinou stranická a parlamentní politika. Vynořují se zde chronické problémy známé z mnichovské krize i z období po sovětské invazi do Československa 1968: nejvyšší politika, na rozdíl od občanů, selhává.
Obranu a zajištění bezpečnosti ovšem nemohou dodat pouze daňoví poplatníci, dárci-občané a průmysl. Primárně potřebujeme odpovědnou a kooperativní parlamentní, vládní a stranickou garnituru. Máme v domácí synergii co dotahovat. A může to být velmi potřeba.
