Hlavní obsah

Komentář: Pět tisíc za dítě. Z vládního hitu je obžaloba neschopnosti

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Šéf lidovců Marian Jurečka chtěl předvést ukázkovou starost o rodiny s dětmi. Ale dopadlo to jako vždycky.

Reklama

31. 5. 7:00

Vládní tažení za pětitisícovým příspěvkem za dítě vysílá nepříjemný signál: český sociální systém nefunguje a nedá se s tím nic dělat.

Článek

Blížil se konec dubna, když vláda s velkou hrdostí oznámila, že se shodla na zavedení příspěvku pro rodiny ve výši 5 000 korun za každé dítě mladší 18 let, pokud roční příjem rodiny nepřesahuje milion korun. Sice to od začátku byl ekonomický nesmysl (příliš plošné zaměření, složitý příjmový test, hloupá hranice 18 let a tak dál), ale zase to alespoň vypadalo na celkem šikovný marketingový nástroj. „Upustit páru“ se tomu říkalo, že prý ať si na něco ze státního sáhnou také střední příjmové vrstvy, aby nebrblaly, že si erár rozebírají Ukrajinci s nejchudšími.

Dnes už je celkem jasně patrné, že to celé nebude jen ekonomický nesmysl, ale také obří marketingový průšvih. Marian Jurečka se v mimořádném příspěvku plácá tak, že jeho úvodní výstup, v němž netušil, zda se příjem rodiny bude počítat v čistém, nebo hrubém, vypadá jen jako lehká komická předehra k aktuální tragédii.

Jurečka se svým nápadem zůstal sám. Nejdřív se od něj distancovali jeho poradci. A pak mu návrh v připomínkovém řízení (které trvalo den a půl, přičemž zákon o 17 paragrafech vznikal na Jurečkově ministerstvu skoro měsíc) omlátili o hlavu všichni důležití vládní kolegové.

„Zásadně se ohrazuji proti postupu, kdy si předkladatel (…) svévolně zkrátil již zkrácené a výrazně zúžené připomínkové řízení. Při vědomí toho, že přijetí návrhu zákona je vysokou politickou prioritou, jsem k návrhu zkrátil připomínkové řízení na pouhé 3 pracovní dny, což považuji za naprosté minimum, aby vůbec připomínkové řízení dávalo nějaký smysl,“ stěžuje si ve své připomínce k zákonu pirátský ministr a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun. A dodává, že další zkrácení řízení na 1,5 pracovního dne ze strany ministerstva je v rozporu s vládními legislativními pravidly i programovým prohlášením vlády, které slibuje standardní postupy při tvorbě zákonů.

Ministerstvo spravedlnosti v připomínkách Jurečkovi vzkazuje, že jeho návrh je nejspíš protiústavní, protože v jednorázovém zákoně, který má jasně stanovenou časovou platnost, se zároveň snaží zmocnit vládu, aby pouhým nařízením uvedla zákon znovu v život (zjednodušeně aby mohla „jednorázový“ příspěvek vyplatit v případě potřeby znovu bez potřeby dalšího zákona).

Navíc úřad ministra Pavla Blažka správně upozorňuje, že v zákoně i v důvodové zprávě chybí informace, jak Jurečka přišel zrovna na milionovou hranici. „Doporučujeme do důvodové zprávy doplnit analýzu, která k tomuto rozhodnutí vedla,“ píší kulantně Blažkovi úředníci.

Ministerstvo vnitra zase hlásí, že uplatněním zákona v navrženém znění „by nastala dekonspirace příslušnosti osob ke konkrétnímu bezpečnostnímu sboru nebo zpravodajské službě“, protože úředníci by při digitalizovaném příjmovém testu viděli konkrétní zaměstnavatele u všech testovaných.

Milosrdný nebyl ani Úřad vlády. Ten tvrdí, že navržené znění je v rozporu s evropským právem, protože Jurečkovi legislativci diskriminují občany zemí EU bez trvalého bydliště v Česku. A dochází k silnému závěru, že „návrh zákona není v předložené podobě s právem EU slučitelný“.

A konečně ministerstvo financí připomíná, že není jasné, kde se má vzít oněch osm až devět miliard, které bude celá ta legrace stát, ale rozhodně se nedá počítat s rozpočtovou rezervou.

Jurečka v nedělní televizní diskusi na Primě mluvil o tom, že vláda návrh ve středu určitě schválí a že je třeba dořešit jen některé „technické věci“. Připomínkové řízení ovšem ukázalo, že „technickými věcmi“ jsou chybějící výchozí data, porušení legislativních pravidel, protiústavnost, neslučitelnost s právem EU, hrozba dekonspirace agentů a chybějící peníze v rozpočtu. To je trochu víc „technických věcí“, než může jeden návrh zákona unést. Zvláště když z něj vláda chce mít vlajkovou loď své pomoci občanům v obtížných časech.

Jedna věc je ale na Jurečkově snaze přece jenom sympatická, totiž ministrovo úsilí o digitalizaci procesu a odstranění byrokratických bariér. Příspěvek by měli dostat automaticky bez podávání žádosti všichni, kdo pobírají přídavek na dítě (a jejichž potomkovi ještě nebylo 18 let). Ti, kteří přídavek na dítě nedostávají, by měli o „bůra“ požádat, nicméně Jurečka trvá na tom, že žádost bude obsahovat jen základní údaje. Nebude třeba dokládat příjmy. Příjmový test (rodiny, rodičů či rodiče – i v tomto je bohužel návrh zákona napsán velmi zmateně) provedou digitálně úředníci na základě dat ze státních registrů.

To je velmi zdravý princip, jenž byl ovšem dosud v Česku u většiny dávek vnímán jen jako nedosažitelný ideál. Jurečka se zřejmě v posledních dnech namlsal poměrně dobrým fungováním elektronických žádostí o uprchlickou humanitární dávku a příspěvky pro solidární domácnosti, které skutečně vyžadují jen minimální administrativní námahu.

Jenže u těchto dávek žádný složitý test neprobíhal. Propojení žádosti o mimořádný příspěvek na dítě s daty z evidenčních listů (u zaměstnanců) nebo daňových přiznání (u OSVČ) by mohlo, pokud by se úspěšně podařilo, trochu nabourat představu, že něco takového v rigidních a nekompatibilních českých IT systémech zkrátka nejde. Možná to tedy půjde, ale levné to nebude. Náklady na „aplikační program“, tedy jakýsi pokus o přemostění nepropojených systémů, vyčíslil Jurečka na 30 milionů korun.

Celkové vyznění návrhu je zoufalé. Pomineme-li zdrcující konkrétní připomínky, je celá mimořádná dávka také signálem, že stávající sociální systém je nefunkční a neumí reagovat na mimořádné události. V důvodové zprávě se rovnou píše, že sociální systém nenabízí rychlou dávku při mimořádných nárůstech výdajů a nečekaných situacích. Jurečkovi úředníci vůbec neměli potřebu zmínit dávku mimořádné okamžité pomoci, která má jinak přesně k těmto účelům sloužit.

A vláda vzkazuje, že systém je neopravitelný. Namísto jeho úprav a širšího zpřístupnění – hlavně u příspěvku na bydlení – je zřejmě pohodlnější (nebo populárnější?) vymýšlet nesystémové jednorázové dávky. Jedna z hlavních vzpěr vládního „deštníku proti drahotě“ se tedy stává spíše smutnou obžalobou špatné legislativní práce a sociálního systému, který jsme si léty zpřísňování a populismu upravili až k naprosté nefunkčnosti.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované