Článek
Odmítnutím nominace Filipa Turka na post ministra životního prostředí prezident dost možná překročil hranice, které mu vymezuje ústava. Přinejmenším je tomu tak podle dosud převládajícího výkladu ústavního pořádku, který zatím žádná autorita zásadně nezpochybnila. Argumenty shrnul kolega Martin Čaban v tomto textu.
To je první poznámka.
Druhá: premiér Andrej Babiš - protože nikdo jiný nemůže - by měl podat na prezidenta kompetenční žalobu. Hranice mezi ochranou ústavního pořádku a zneužitím prezidentské moci je zjevně tenká a terén, kam nyní vstoupil Petr Pavel a před ním jeho předchůdci, široký a neprobádaný.
Spory o výklad a rozsah prezidentských pravomocí při jmenování členů vlády budou navíc v budoucnu spíše přibývat, úměrně tomu, jak se budou vršit vládní nominace, kde hlavním předpokladem k výkonu funkce bude pouze výtlak na sociálních sítích.
Prezident, premiér, dotyčný kandidát a samozřejmě také veřejnost si zaslouží vědět, jak to tedy je - kdo může co a za jakých podmínek. I proto, že už nyní se i zběžný pozorovatel politického provozu v Česku může ptát, proč Hradu vadí jeden nedospělý muž na ministerském postu, ale premiér, který, když se budeme držet jen jedné věci, spáchal dva trestné činy podle Vrchního soudu a od pravomocného rozsudku ho uchrání už jen poslanecká imunita, nevadil?
Třetí poznámka, prezident Petr Pavel tím, že odmítl Turka, možná nejednal konformně s literou ústavy, byť on sám v prohlášení tvrdí, že tomu tak není.
Každopádně ale jednal správně. A u tohoto konstatování se na chvíli zastavme.
Smazaný svět Filipa Turka
Kauzy poslance Turka jsou dobře známé. Čestný prezident Motoristů sobě se opakovaně projevil jako apologetik nacismu a jeho příspěvky na sociálních sítích byly v minulosti plné rasistických a nenávistných komentářů.
Čelí také trestnímu oznámení, které na něj na konci roku 2024 podala bývalá partnerka. Viní ho z psychického a fyzického násilí, ohrožování střelnou zbraní a ze znásilnění, jak odhalila platforma Page Not Found.
Existují rovněž pochyby o oprávněnosti jeho magisterského titulu, stejně jako důvodné podezření, jak zjistily Seznam Zprávy, že neplatil daně z milionových prodejů a oprav aut, čímž se před vstupem do politiky živil.
Notoricky známá je i Turkova reakce na jeho kauzy. Poslanec nejčastěji tvrdí, že šlo - v případě hajlování či rasistických komentářů - o „špatný humor“.
Nebo odmítá, že by čin spáchal, což byl případ jak násilí na expartnerce, tak později smazaného příspěvku na sítích, jak odhalil Deník N, že popálení dvouleté romské holčičky by měla být „polehčující okolnost“; jiné příspěvky, třeba když šéfa PPF Petra Kellnera posílal „do plynu“, Turek nesmazal.
Vedení Motoristů se Turka zastává. Předseda strany a nový ministr zahraničních věcí Petr Macinka opakuje, že voliči mu dali hlasy ve volbách; prezident by to měl respektovat a Turka jmenovat.
Motoristé tím vypověděli dosud platnou společenskou smlouvou, že ten, kdo z plezíru hajluje, chová se násilnicky k ženám, neštítí se rasismu a pohrdá zákony země, může být klidně hvězdou na sociálních sítích a dostat hlasy u volebních uren. Ale nemá stanout v čele státu, řídit ho a nést za něj spoluodpovědnost.
Protože kdyby stanul, jaká zpráva by to byla pro ženy v Česku, pro zdejší židovské nebo romské rodiny nebo „jen“ pro ty, kdo platí daně?
Žádné excesy
Prezident se ve svém zdůvodnění pro „ne“ Turkově ministerské ambici odvolává na „základní ústavní hodnoty“. Mezi ně patří lidská důstojnost, rovnost nebo i odmítání totalitních a autoritářských ideologií (podle Listiny základních práv a svobod).
Coby jeden z „garantů ústavního řádu“ je hlava státu povinna tyto hodnoty chránit a „nejmenovat členem vlády někoho, kdo by vůči nim nebyl loajální“.
„Jsem naprosto přesvědčen, že na straně Mgr. Filipa Turka existuje množství okolností, které mnohdy jednotlivě, ale především ve svém souhrnu, jeho loajalitu vůči fundamentálním principům a hodnotám ústavního řádu důvodně zpochybňují,“ stojí v dokumentu zaslaném Andreji Babišovi a zveřejněném v pátek.
„Ve svých různých vyjádřeních a jednáních (Turek; pozn. red.) opakovaně adoroval, či přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo, které mělo na svědomí nejhorší válku v lidských dějinách, genocidu milionů nevinných lidí a trýznivou okupaci mimo jiné i českých zemí.“
„Svými výroky vážně zpochybňoval důstojnost a rovnost žen a příslušníků různých menšin, minimálně zlehčoval násilné činy z nenávisti, a to i spáchané vůči malým dětem. Různými svými kroky opakovaně prokazoval nedostatek respektu vůči základní hodnotě právního státu (…) Počet, intenzita a dlouhodobý charakter svědčí o tom, že v jeho případě nejde o jednorázové excesy kupříkladu z mladické nerozvážnosti.“
„Z uvedených důvodů,“ uzavírá Pavel, „považuji ústavně přípustné důvody pro nejmenování (…) za naplněné a své jednání za souladné s ústavním pořádkem.“
Filipa Turka měl zastavit Andrej Babiš. Především premiér, nejsilnější muž v českém systému, má respektovat, chránit a vymáhat ústavní hodnoty země, kterou se rozhodl vést. Neudělal to. Je to a zůstane to jeho selháním.
Turka tak zastavil až prezident.
