Komentář: Babiš jede pomáhat Ukrajině, Okamura se nedívá a tak to má být

Seznam úkolů nastupující vlády je obsáhlý, hned na první schůzi má mimo jiné odmítnout emisní povolenky ETS2 a migrační pakt EU. Tak jsme to slyšeli v kampani – a jakmile ministři v pondělí převezmou jmenovací dekrety, možná se to i stane.

V obou případech na tom moc nesejde. Půjde jen o deklarace, s nulovým bezprostředním vlivem na reálné dění, protože oba body jsou v EU dávno rozjeté a domácí hlasování nic nezmění. Skutečný start výkonu exekutivní moci neproběhne v Praze, ale za týden v Bruselu na jednání lídrů EU. Tam naopak půjde o hodně.

Na programu summitu příští čtvrtek a pátek je dlouho chystané a potřebné použití zmrazených ruských peněz na pomoc Ukrajině. Není to možné bez dohody, že v případě potíží bude všech 27 států EU za odeslané peníze ručit. Řeč je o významných obnosech – dohromady o 210 miliardách eur, což je víc než dva české státní rozpočty.

Voliči ANO, SPD a možná i euroskeptici u Motoristů si začátek vládnutí asi představovali jinak. Babišovi se záruky nezdají, ale jednání v EU jsou už v dost pokročilém stadiu. Podle státníků z jiných zemí, zapojených do procesu delší dobu, vše spěje příští týden k dohodě. Ta musí být schválena jednomyslně.

Bez pomoci z EU reálně hrozí, že Ukrajině dojdou příští rok peníze jak na obranu, tak na běžný provoz státu. Takové vyhlídky logicky zeslabují vůli země ustát tlak USA na rychlé a nevýhodné příměří. A čím hůř Ukrajina z těchto jednání vyjde, tím zase hůř pro Evropu. Jsme tedy na jedné lodi.

Končící Fialova vláda proces rozběhla tak, že Česko nemělo námitky. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák za STAN považuje navrhované řešení za „nejpraktičtější způsob, jak Ukrajině dlouhodobě pomoci, aniž by to stálo další peníze daňových poplatníků“.

Ještě příští pondělí – v den jmenování nové vlády – Dvořák letí s tímto stanoviskem za Česko do Bruselu na přípravné jednání před čtvrteční radou premiérů. Na obdobnou schůzi ministrů financí, takzvaný Ecofin, kde se o Ukrajině také bude mluvit, vyráží v pátek Zbyněk Stanjura.

Jak se Babiš na summitu příští týden zachová, není zatím úplně jasné. „Uvidí se po neděli,“ uvedl pro Seznam Zprávy zdroj zapojený do příprav české pozice. Ty podle něj ovládl tentokrát „totální chaos“. Babiš – jak je u něj zvykem – si nechává v citlivých věcech často své záměry pro sebe, nehotové předání moci přehlednost ještě zhoršuje.

Do Bruselu na první předkolo debat vyrazil Babiš už včera. Na konci dne prohlásil, že záruky v řádu 80 miliard korun, které by podle nachystaného plánu na středně velké Česko připadly, si „neumí představit“. Ale že se ještě uvidí. „V úterý to budeme řešit na vládě,“ prohlásil před odletem zpět do Prahy, po jednání se šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a belgickým premiérem Bartem De Weverem.

Hned v prvním vystoupení po vítězných volbách Babiš zopakoval jedno z hesel kampaně, že jeho vláda už na Ukrajinu nebude posílat žádné peníze. A že pomoc se má financovat přes Evropskou unii.

Nebude-li nastupující premiér chtít dělat rozruch a bořit dohody hned při první příležitosti, může druhou větu použít doma jako ústupovou strategii. O unijní mechanismus se opravdu jedná. A když vše půjde podle plánu, tak je pravda i to, že žádné české peníze se utrácet nebudou. Je třeba jen podepsat záruky pro případ, že se jednou něco pokazí.

Zní to technicky a bezpečně. Ale pořád jde o jedno z největších rozhodnutí, jež Evropská unie podniká od začátku plné ruské invaze v únoru 2022. Jestli si nechce sama půjčovat (unijní dluhopisy pro Ukrajinu zablokovalo Maďarsko) nebo sahat na peníze vlastních daňových poplatníků, tak skutečně nemá jinou možnost.

Pomoc pro Ukrajinu je vymyšlena tak, že se na ni použijí ruské státní peníze zmrazené od roku 2022 na účtech v evropských bankách. Země G7 v prvních dnech invaze zabavily 280 miliard dolarů, z toho naprostá většina zůstala právě v EU.

Jde o jednu z nejvyšších karet, kterou Unie teď v rámci jednání o poválečném uspořádání má. Nechat ji ležet by podle zastánců této cesty znamenalo dál ztrácet slovo o tom, jak to s Ukrajinou a potažmo s bezpečností v celé Evropě dál bude.

Velká většina zmrazených peněz – 185 miliard eur – leží v Belgii, na účtech instituce jménem Euroclear, která funguje jako zprostředkovatel pro vypořádání bankovních a finančních transakcí. Vedle toho ještě 25 miliard drží jiné evropské banky, nejčastěji francouzské. Součet obou čísel dává slíbenou „reparační“ půjčku 210 miliard.

O půjčce se mluví proto, že peníze poskytne Ukrajině Evropská unie a ruská aktiva použije jen jako zástavu. Technicky vzato tedy nedojde k jejich zabavení či konfiskaci, dál zůstanou vedené na účtech v Evropě – sice zmrazené, ale dál ruské. Trik je v tom, že Ukrajina je nemusí vracet, dokud nedostane od Ruska reparace za válečné škody.

V civilizovaném světě lze s takovým odškodněním pracovat jako se samozřejmostí. Pokud se Rusko bude zdráhat, což je pravděpodobné, pak jeho peníze propadnou. Použití zmrazených aktiv tímto způsobem Kreml považuje za krádež a slibuje tvrdá odvetná opatření.

Proto Belgie bojuje už půl roku za co největší solidaritu v zárukách. A příští týden ji má dostat. Německo se už ke svému podílu, který je rozpočítaný podle ekonomické síly jednotlivých zemí, přihlásilo – připadá na něj necelá čtvrtina zmíněné částky.

Záruky mají sloužit jen jako pojistka, pokud by Rusko třeba jednou proti použitému mechanismu uspělo u mezinárodních arbitráží či soudů s námitkou, že jde o nepřijatelné zcizení majetku. Přesně tomu ale má konstrukt s reparační půjčkou zabránit, tak aby vše běželo v souladu s mezinárodním právem.

Jedním ze slabých míst celého schématu doposud bylo, že ruská aktiva byla zmrazena v EU formou sankcí, o nichž se každý půlrok znovu hlasovalo. Kdyby tento režim pokračoval, mohl by někdo z ruských spojenců, jako je Maďarsko nebo Slovensko, jednoho dne sankce odmítnout, tím majetek odblokovat a konstrukt se zástavou zbořit.

Nově se proto v rámci příprav na summit tento týden rozhodlo, že zmrazení bude platit natrvalo. Nebude už o něm potřeba každý půlrok hlasovat. Změnu schválil ve čtvrtek sbor velvyslanců členských zemí, takzvaný Coreper, podle ustanovení, které umožňuje takové úpravy přijmout většinou hlasů a bez souhlasu Evropského parlamentu. Jde tedy o další ukázku, že vše se chystá k finální dohodě příští týden.

Je neuvěřitelné, že Ukrajina odolává ruské agresi už skoro čtyři roky. Dokud má sílu se držet, Evropa musí pomáhat všemi prostředky. Nejde jen o ideály, ale o triviální bezpečnostní počty. Lepší investice než nárazníkové pásmo v podobě co nejsilnější Ukrajiny neexistuje. A zaplatit škody z peněz agresora dává smysl.

Samozřejmostí je i vyjít vstříc Belgii. Proč by jedna země z náhodných důvodů, jakým je sídlo jedné finanční firmy, měla nést větší rizika než ostatní? Skutečná rizika ruské agrese nejsou v Belgii, solidaritu je tedy třeba posilovat, a ne podkopávat.

Snad si to Babiš příští týden v Bruselu uvědomí, i když v kampani mluvil jinak. A jeho koaliční partneři zavřou oči.