Článek
Přívlastkem „bizarní“ se politické události popisují snad až příliš často, ale v tomto případě není zbytí. Protože natočit podcast s hlavou státu, a pak ho strčit do trezoru, to jsme tu ještě neměli.
Bizarnost se točí kolem faktu, že sólokapra tentokrát neulovili hlídací psi demokracie, ale generální štáb armády. Novou epizodu jeho podcastu Kamufláž pořídila redaktorka majorka Anežka Vrbicová a koncem března na sítích radostně vzkázala, že příště se můžete těšit na speciálního hosta: 7. dubna vyjde rozhovor s prezidentem republiky, vrchním velitelem ozbrojených sil a armádním generálem v. v. Petrem Pavlem. Takže hned tři sólokapři v jednom.
7. dubna ani o týden později se ale avizovaná prezidentská Kamufláž nekonala. Web Aktuálně.cz napsal, že to zakázalo Ministerstvo obrany. Jeho mluvčí vysvětloval, že „původní termín armáda zamýšlela v souvislosti se záměrem spuštění nového YouTube kanálu Armády ČR, který je však v současnosti předmětem interních jednání, aby záměr nového komunikačního kanálu zcela naplnil podmínku koordinované prezentace resortu“. A tak dále. Co to jako má být?
Hypotézu, že jde o rafinované selfpromo, které má Kamufláži a armádnímu kanálu přihrát tisíce odběratelů, pojďme vyloučit. Ano, až, respektive jestli trezorový podcast spatří jednoho dne světlo světa, noví posluchači se slétnou, aby zakázané ovoce ochutnali (a pak byli nejspíš zklamáni). Ale na obraně ani na genštábu nesedí žádní pankáči a taková marketingová strategie sem prostě nepasuje.
Druhá, pravděpodobnější možnost je, že se ministerstvo s armádou rozhodli střelit do vlastní nohy. Běžné médium, kde pracují novináři a rozhodují šéfredaktoři, by si rozhovor s (víceméně jakýmkoli) prezidentem hýčkalo. Nejenže by na něj publikum navnadilo, ale hlavně by mu ho potom s adekvátní důležitostí naservírovalo. Rozhovory s hlavami států nemusejí být bůhvíjak senzační, ale že mají prestižní potenciál, o tom žádná.
Pro armádní podcast Kamufláž to platí tuplem. Když dělá interview se svým nejvyšším nadřízeným. Které pak může využít k podpoře náboru vojáků a vojaček, což je očividně důležitý důvod, proč Kamufláž existuje. Kdo jiný by tomu měl prospět, než generál v. v. z Hradu?
Jenže někdo řekl: Ne. Po zveřejnění záležitosti se Ministerstvo obrany ohradilo, že nic nezakázalo ani nezcenzurovalo, jen „zřízení nového komunikačního kanálu podléhá interním schvalovacím procesům“. To je přece jedno. Přeloženo, levá ruka neví, co dělá pravá. To je znepokojující. Bez spojení není velení.
Andrej Babiš už léta opakuje, že armáda potřebuje nabírat lidi a že se vojákům musí nabízet víc. O kádry pečuje i vládní prohlášení, čteme tu například, že „kompetentní a motivovaný personál je základním předpokladem naplnění politicko-vojenských ambicí České republiky v oblasti obrany a bezpečnosti“. Když se objeví dobrá příležitost, jak k tomu přispět, není nic lepšího než takové PR zazdít kvůli interním schvalovacím procesům.
Třetí rozměr příběhu je spojený se slovem „cenzura“. Jeho marketingový půvab kdysi objevil Andrej Babiš, viz inzerát s ústy přelepenými páskou nebo název jeho předvolební publikace Sdílejte, než to zakážou. Vloni cenzurou nejvíc strašila SPD: „Stop cenzuře, pravda není zločin!“, měla v programu.
Načež Ministerstvo obrany obsazené generálporučíkem v. v. Jaromírem Zůnou za SPD stopne ohlášený rozhovor s prezidentem. Jestli to splňuje definici „cenzury“, není jisté, ale ostuda je to každopádně. Politická odpovědnost jde za ministrem Zůnou.
Prezident republiky má právo zúčastnit se schůzí vlády a projednávat se členy vlády otázky, které patří do jejich působnosti. To se píše v Ústavě. Prezident republiky nemá právo, aby vyšel rozhovor, který poskytl armádnímu podcastu, protože to se nikde nepíše. A za pozvání ministra Zůny na hradní kobereček to nestojí, i když to do jeho působnosti patří.
Ať už bylo hybným momentem nedorozumění v resortu obrany, vyřizování nějakých účtů mezi ministerstvem a generálním štábem, anebo směšná snaha nedopřát prezidentovi jeho chvilku podcastové slávy, celkový dojem zní: Správa veřejných záležitostí se zase jednou propadla do trapasu, kterým je přesto nutné se vážně zabývat. Bizarní historky dál frčí.
