Velvyslanec v Íránu: Teherán připomíná město duchů

Konflikt mezi Íránem a Izraelem uvedl do pohybu nejen Íránce, ale i stovky diplomatů. Ministerstvo zahraničních věcí ČR přistoupilo z bezpečnostních důvodů k dočasnému zavření svého zastupitelského úřadu v Teheránu, do Prahy tak muselo přepravit více než desítku zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků. Evakuace byla poměrně dramatická, líčí v rozhovoru pro Seznam Zprávy velvyslanec Vítězslav Grepl. „Největší obavy jsme měli o naši těhotnou spolupracovnici a čtyřleté dítě,“ říká.

Situace v zemi byla podle něj napjatá, Teherán se během pár dní doslova vylidnil. „Lidé byli nervózní, často jen mlčeli nebo spěchali, aby se co nejrychleji dostali domů nebo pryč z města,“ popisuje v rozhovoru, který vznikl v pondělí večer, tedy krátce předtím, než íránská a izraelská vláda přistoupily na příměří.

Jaká byla nálada v Íránu, když jste zemi opouštěl?

V době, kdy jsem před několika dny odjížděl z Teheránu, tam panovala velmi tísnivá a nejistá atmosféra. A ta se podle mých informací zatím nijak nezměnila, spíše se zhoršila. Každodenní nálety, které už neprobíhají pouze v noci, ale i ve dne, stále vyvolávají mezi lidmi ustavičný strach a úzkost.

Město, které bývalo plné života, je teď téměř prázdné, protože většina obyvatel už stačila utéct, ulice jsou opuštěné a na řadě míst Teherán připomíná město duchů. Lidé se bojí o svoji bezpečnost i budoucnost a netuší, co bude dál. Írán se zároveň mezitím přesunul do módu ekonomického přežití.

Cítil jste mezi obyvateli velké napětí?

Ano, to napětí bylo cítit doslova na každém kroku. Lidé byli nervózní, často jen mlčeli nebo spěchali, aby se co nejrychleji dostali domů nebo pryč z města. U čerpacích stanic a obchodů se tvořily dlouhé fronty, všude bylo vidět ozbrojené složky a kontrolní stanoviště.

Situaci ještě zhoršovaly výpadky elektřiny, internetu a dodávek vody. Celkově bylo znát, že lidé žijí v pro nás nepředstavitelném strachu a nejistotě, a to se také odráželo v jejich bezprostředním chování.

Celá česká ambasáda se musela z bezpečnostních důvodů evakuovat, jak moc to bylo náročné?

Pro evakuaci jsme měli plán A i B, nakonec jsme ale dali přednost evakuaci do ázerbájdžánského Baku. Evakuace probíhala ve dvou etapách. V té první jsme do bezpečí vyslali ženy a děti, přičemž místo v našich autech jsme poskytli i nezletilé Slovence a slovenskému konzulovi. Jeli jsme v konvoji za polským autobusem, za námi pak ještě dvě auta holandské ambasády. Cesta byla sice pomalejší, ale zato bezpečnější.

Do hraničního města Astara je to sice jen 500 kilometrů, ale dostat se tam trvalo plných 11 hodin. Íránci nám situaci nijak neusnadnili, kvůli výpadku internetu se na vyřízení formalit čekalo dalších neuvěřitelných šest hodin. Celkově trvala cesta do Baku skoro 24 hodin, ale nakonec byla úspěšná. Největší obavy jsme přitom měli o naši těhotnou spolupracovnici a čtyřleté dítě. Nakonec jsme do Teheránu dostali informaci, že ženy a děti dorazily do Baku v pořádku. Všem se nám pak moc ulevilo.

Jak cestovala druhá skupinka? Říkal jste, že šlo o dvě etapy.

O den později vyrazila druhá skupina dvěma auty, ke kterým se ještě přidalo auto slovinského velvyslance. Cesta už trvala kratší dobu a odbavení na hranicích bylo také rychlejší. I tak jsme ale na cestě strávili 13 hodin, než jsme se v Baku šťastně shledali se svými rodinami.

Skoro celou cestu jsme přitom jeli v informačním stínu, protože íránská strana vypínala telefonní spojení i internet, takže jsme se museli spolehnout jenom na náš satelitní telefon. Jen o několik hodin později, tedy v pátek brzy ráno, jsme pak všichni odletěli komerční linkou do Prahy, kde se nám definitivně hrozně ulevilo. Jsme opravdu velmi vděční všem, kdo nám na cestě domů pomáhali, a já sám pociťuji hrdost, že se našemu malému ambasádnímu týmu podařilo dostat všechny naše lidi v pořádku do bezpečí.

Kolik lidí se nakonec takto evakuovalo?

V první skupině se jednalo o deset lidí. Ve druhé skupině jsme byli tři a u hranic se k nám přidali ještě další dva kolegové, kteří předtím doprovázeli naše ženy a děti až k hranici Íránu a Ázerbájdžánu.

Mohou se v zemi ještě nacházet čeští občané?

V současné době se na území Íránu nenachází již žádný český občan. O všechny, kteří v Íránu ještě nedávno zůstávali, jsme se postarali a jsou nyní v bezpečí doma.

Kdy očekáváte, že by se činnost ambasády mohla obnovit? Pracujete nyní z ústředí?

Od 19. června je naše ambasáda dočasně uzavřena a její personál, jak jsem popsal, evakuován. O obnovení provozu se rozhodne až podle vývoje bezpečnostní situace. V tuto chvíli tedy pracujeme z našeho ústředí v Praze.

V jakém stavu podle vás je íránský režim? Jak situaci vnímá například mladší generace?

Íránský režim se po nedávných izraelských a amerických úderech ocitl v hluboké krizi. Ztráty ve vedení země jsou skutečně citelné a všudypřítomná svědectví po bombardování jsou zničující, takže atmosféra v zemi je krajně napjatá.

Pro mnoho mladých Íránců je to také poprvé, kdy přímo zažívají rozsáhlý válečný konflikt. Tato nová zkušenost je formuje zcela zásadním a dosud nepoznaným způsobem a může velice negativně ovlivnit jejich postoje k nynějšímu válečnému konfliktu, podobně jako tomu bylo u jejich rodičů po íránsko-irácké válce.

Pokud by však někdo podobné postoje chtěl projevit už nyní, tak si může být jist, že je státní aparát nemilosrdně potlačí. Zatím je však v teheránských ulicích vidět spíše tu část íránské populace, která je vysoce loajální k vedení země – je to sice stále jen menšina, ta ale nicméně v Íránu představuje přibližně deset až 15 procent obyvatel, tedy minimálně deset milionů lidí.

Donald Trump dokonce naznačil možnost změny režimu, jak to je v celém regionu vnímáno?

Bezprecedentní Trumpova slova o změně režimu v Íránu a následné zapojení USA do konfliktu vyvolávají velikou obezřetnost v celém regionu. Státy Perského zálivu i další sousední země mají mimořádné obavy z destabilizace, která by mohla ohrozit energetickou bezpečnost i hospodářskou situaci celého regionu. Všichni proto zdůrazňují, jak důležité je zabránit rozšíření konfliktu za hranice Íránu a vrátit se zpět k diplomatickému stolu.

Jak Írán nahlíží na Česko? V jaké kondici jsou vzájemné vztahy?

Z pohledu Íránu je Česko pevnou součástí západního světa a Evropské unie, která ovšem podporuje protiíránské sankce a kriticky pohlíží na íránský jaderný program. Zároveň se ale česko-íránské vztahy opírají o historicky velice významné obchodní a kulturní vazby a v současné době i o zajímavé rozvojové projekty. Koneckonců letos si v Teheránu připomínáme plných sto let od navázání diplomatických vztahů. Lze ještě dodat, že po formální stránce panuje při jednáních na íránských institucích často sice napjatý, ale korektní dialog.