Trump během íránské krize odhaluje širší záměr

Když ministr obrany USA Pete Hegseth v neděli ráno předstoupil před novináře, aby jim sdělil více detailů ohledně amerického úderu proti íránským jaderným zařízením, velmi rychle dal najevo, že USA nejsou ve válce s Íránem.

„Cílem této mise nebyla a není změna režimu,“ zdůraznil Hegseth.

Podobně se vyjádřil i viceprezident J. D. Vance a ministr zahraničí Marco Rubio. Tato trojice stála Trumpovi za zády, když prezident o úderu informoval americkou a světovou veřejnost.

Trumpovo následné prohlášení ale bylo v přímém rozporu s jejich výroky, změnu režimu v Teheránu totiž prezident naopak naznačil.

„Není politicky korektní používat termín `změna režimu`, ale pokud současný íránský režim není schopen učinit Írán opět skvělým, proč by nemohlo dojít ke změně režimu?“ napsal Trump v neděli na sociální síti Truth Social.

Experti mají za to, že se kabinet po úderu rychle snažil uklidnit především členy hnutí MAGA, tedy prezidentovi nejloajálnější příznivce, kteří zahraniční vojenské intervence vášnivě odmítají.

Nakonec v tomto smyslu se vyjadřoval i sám Donald Trump. Prezident se ještě coby kandidát stavěl do role mírotvorce a odsuzoval předchozí administrativy, včetně období republikána George W. Bushe, který rozhodl o invazích do Iráku a Afghánistánu.

Trump se mnohokrát nechal slyšet, že tato vojenská tažení stála příliš mnoho životů, peněz a nakonec přinesla „pochybné strategické výsledky“, jak ve své analýze píše list Washington Post.

Jak si lze tedy vyložit Trumpovy narážky na „svržení režimu“, což by zřejmě představovalo větší zapojení americké armády do konfliktu, který před týdnem zahájil Izrael pod vedením Benjamina Netanjahua?

Odpovědí se zdá být „Trumpova doktrína“.

Prezident podle některých analytiků převzal takzvanou „Jacksonovu doktrínu“ pojmenovanou po americkém prezidentovi Andrew Jacksonovi z první poloviny 19. století. Trump ho už léta vychvaluje a vyjadřuje mu úctu.

Podle New York Magazine Trump tuto doktrínu vztahující se k národní bezpečnosti přijal hned při svém formálním vstupu do politiky v roce 2015.

Ve zkratce se jedná o následující strategii: vojensky nijak nezasahovat do problémů či konfliktů jiných zemí a zároveň zastrašit devastující odvetou ty, kteří by Spojené státy nějak ohrozili, či se o to pokusili.

„Udržování této věrohodné hrozby vyžaduje čas od času šíleně smrtící činy, jež mají protivníky Ameriky ujistit, že si neděláme legraci, a udržovat je v nejistotě a strachu, kdy se Amerika rozhodne zabít co nejvíce jejich lidí,“ píše New York Magazine, který doktrínu rovněž popsal jako „Neválečnou válku“.

Donald Trump během lednové inaugurace pronesl, že úspěch ve válkách se podle něj bude měřit „nejen podle vyhraných bitev, ale také podle válek, které ukončíme - a co je možná nejdůležitější, podle válek, do kterých se nikdy nedostaneme“.

Úder na íránská jaderná zařízení tak zřejmě do tohoto Trumpova rámce spadá. Alespoň tak si to vykládají někteří členové MAGA, kteří Trumpa přitom od úderu zrazovali a v tomto okamžiku vyjadřují pochopení a dokonce i uznání.

Krajně pravicový influencer Charlie Kirk například zprvu varoval před rozštěpením MAGA kvůli Íránu. „Trumpovi voliči, zejména mladí lidé, ho podpořili, protože byl prvním prezidentem v mém životě, který nezačal novou válku,“ napsal Kirk na X.

Po úderu ale prezidenta chválil za „dokonale provedený chirurgický“ úder s tím, že Trump konzistentně po léta tvrdil, že Íránu zabrání v získání jaderné bomby.

Portál stanice CNN píše, že je ještě příliš brzy na to zjistit, jak se MAGA a nakonec celý americký národ ohledně útoku na Íránu cítí. CNN citovala jeden z prvních průzkumů vytvořený listem Washington Post ve spolupráci se společností veřejného mínění SSRS. Podle této sondáže úder odmítá 45 procent Američanů, 25 je pro a dalších 30 nevědělo, co si o tom myslet.

Veřejné mínění se logicky může posunout jedním či druhým směrem v závislosti na úspěchu či neúspěchu této vojenské kampaně.

„Mnoho z nich (členů MAGA) se může dočasně přiřadit (k Trumpovi) z loajality, z vlastenectví. Ale pokud válka nedopadne dobře, myslím, že uvidíme zpětnou reakci, která nastane mnohem, mnohem dříve, než to, co jsme viděli v roce 2003, když Spojené státy napadly Irák,“ řekla listu New York Times Trita Parsiová, spoluzakladatelka Quincy Institute. Tato organizace prosazuje omezení amerických vojenských sil ve světě.

Jedním z prvních „rebelů“ by se při takovém vývoji mohla stát republikánská poslankyně a Trumpova loajální stoupenkyně Marjorie Taylor Greeneová. Ta v souvislosti s útokem na Írán patří už teď do tábora kritiků.

„Každý zjišťuje, kdo je skutečný America First/MAGA a kdo byl falešný a řekl to jen proto, že to bylo populární. Bohužel seznam falešných se stává poměrně dlouhým a rychle se odhalil,“ napsala Greeneová minulý týden na síti X, když zjišťovala, kdo všechno vojenskou akci proti íránským jaderným zařízením podporuje.

Po úderu se nechala slyšet, že íránská krize „není americkým bojem“, aby následně dodala, že se modlí za Američany na vojenských základnách v regionu i za civilisty v USA.

„Modleme se, aby na naši vlast nezaútočili teroristé, když naše hranice byly poslední čtyři roky otevřené a přišlo přes 2 miliony uprchlíků. Modleme se za mír,“ napsala v narážce na administrativu demokrata Joea Bidena, který podle ní a MAGA hranice „vůbec nestřežil“.

Další člen MAGA Matt Gaetz napsal, že Trump se úderem v Íránu ukázal být skutečným mírotvorcem, i on ale na síti X zanechal své pochybnosti. „Pro neocony (neokonzervativce, zastánce amerických intervencí v zahraničí, pozn. red.) se vždy najde další íránská hora, kterou budou bombardovat,“ dodal Gaetz.

Navezl se do „jestřábů“ kolem Donalda Trumpa, kteří ho k úderu nejen ponoukali, ale někteří z nich mají za to, že by měl prezident nechat současné vedení Íránu opravdu svrhnout.

Takový názor od počátku zastává například republikánský zákonodárce Lindsey Graham, íránské vedení tento senátor za Jižní Karolínu stabilně označuje za „náboženské nacisty“.