Od Dukovan po obranu. Jižní Korea sází na centrální polohu Česka v EU

Svět čelí souběhu krizí, které mohou změnit globální uspořádání na dlouhá léta. „Obavy z narůstajících konfliktů po celém světě rozhodně rostou. Nejvýraznější je samozřejmě válka na Ukrajině,“ říká bývalý ministr zahraničí Jižní Koreje Chung Eui-yong. Vedle Ukrajiny zmiňuje Blízký východ, politické otřesy v Asii i hrozbu návratu ke studenoválečnému rozdělení světa.

Chung Eui-yong, který v Praze přednášel na pozvání CEVRO Univerzity, upozornil i na paralely mezi Ukrajinou a rozděleným Korejským poloostrovem. „Korea je rozdělená země, máme své vlastní bezpečnostní výzvy a globální napětí se na nás nevyhnutelně odráží,“ vysvětluje. Podle něj by žádná mírová iniciativa neměla ustupovat základním principům: „Žádná diplomatická iniciativa by neměla podkopávat suverenitu a územní celistvost.“

Silnou českou stopu vidí elitní jihokorejský diplomat také v ekonomice a bezpečnosti. Česko označuje za klíčového partnera v EU a připomíná rozsáhlé korejské investice. „Česká republika je pro nás velmi důležitým členem Evropské unie,“ poznamenává s tím, že spolupráce může sahat od high-tech průmyslu až po energetiku a obranu. Projekt Dukovan pak podle něj „jde daleko za rámec obchodní dohody“ a může se stát strategickým pilířem vztahů mezi Prahou a Soulem.

Z pohledu Jižní Koreje, do jaké míry se nyní svět geopoliticky mění? Vnímáte nějaké významné změny?

Obavy z narůstajících konfliktů po celém světě rozhodně rostou. Nejvýraznější je samozřejmě válka na Ukrajině. Rovněž situace na Blízkém východě představuje vážnou hrozbu pro globální bezpečnost. Pozorujeme také několik bilaterálních sporů, včetně hraničních konfliktů mezi Thajskem a Kambodžou.

Několik zemí v našem regionu také prošlo politickou transformací. V Nepálu a Bangladéši vypukly rozsáhlé protesty, které vedly ke změnám v jejich vládách. Totéž platí pro Jižní Koreu – loni jsme čelili politickým nepokojům a zvolili jsme novou vládu v čele s bývalým opozičním vůdcem.

Jaká je nyní nálada v Jižní Koreji, bezmála rok po protestech?

Většina Korejců se soustředí hlavně na svůj každodenní život – rostoucí životní náklady, vzdělání a bydlení. To jsou jejich největší starosti. Podle mého názoru by však měli věnovat větší pozornost mezinárodnímu dění, protože i když si to neuvědomují, tyto události mají přímý i nepřímý dopad na jejich životy. Politici a média by proto měli být aktivnější v informování veřejnosti o globálních záležitostech.

Nejvýraznějším konfliktem současnosti je, jak říkáte, válka na Ukrajině. Jak po více než třech letech ruské agrese hodnotíte roli Moskvy ve světě? Je diplomacie stále možná, nebo nyní převládá síla?

V současné době se podnikají různé iniciativy, včetně těch, které navrhl prezident Donald Trump. Vítáme jakékoli diplomatické úsilí, které může přispět k ukončení války a dosažení zastavení nepřátelských akcí.

Vidíte tedy nějaké světlo na konci tunelu?

Je vždy pozitivní, když se podaří zastavit válku. Žádná diplomatická iniciativa by však neměla podkopávat mezinárodní principy, jako je suverenita a územní celistvost. Ani by neměla nutit žádnou ze stran k nespravedlivému kompromisu. Jakákoli dohoda musí být spravedlivá pro všechny strany.

Ovlivňuje válka na Ukrajině také Jižní Koreu? Chápou Korejci souvislosti?

Ano, lidé si uvědomují, co se děje. Ale často jen povrchně – jak jsem řekl, jejich pozornost se soustředí na každodenní starosti. Mezinárodní události však ovlivňují také situaci na Korejském poloostrově. Korea je rozdělená země, máme své vlastní bezpečnostní výzvy a globální napětí se na nás nevyhnutelně odráží.

Severní Korea zintenzivnila vojenskou spolupráci s Ruskem. Jak vážnou hrozbu to představuje pro stabilitu regionu?

Jedná se o velmi vážnou hrozbu. Obáváme se návratu ke konfrontační struktuře připomínající období studené války – na jedné straně Severní Korea, Rusko a Čína, na druhé straně Jižní Korea, Spojené státy a Japonsko. To je velmi nežádoucí, protože řešení problémů Korejského poloostrova, včetně denuklearizace Severní Koreje, vyžaduje spolupráci všech těchto zemí. Doufáme, že se tento trend podaří zvrátit.

Jak? Je možné napětí zmírnit?

Ano, prostřednictvím dialogu a spolupráce. Jižní Korea nedávno hostila summit APEC, kterého se zúčastnili všichni významní lídři kromě prezidenta Putina. Proběhlo mnoho bilaterálních setkání a tato interakce byla velmi pozitivní. Doufám, že podobná spolupráce bude pokračovat a pomůže omezit konfrontaci mezi těmito zeměmi.

Pokud jde o vztahy mezi USA a Čínou, jsme opravdu svědky nové studené války, nebo lze tento trend ještě zvrátit?

Prezident Trump a prezident Si Ťin-pching měli v říjnu velmi úspěšné setkání v korejském Pusanu, které se konalo právě v rámci summitu APEC. Prezident Trump také oznámil, že v dubnu příštího roku navštíví Čínu. Jeho návrat do Asie může nabídnout další příležitost ke zlepšení bilaterálních vztahů mezi oběma zeměmi a celkové bezpečnostní situace v regionu.

Byl jste svědkem prvního funkčního období Trumpovy administrativy. Vidíte rozdíl mezi jeho prvním a druhým funkčním obdobím z hlediska přístupu k Asii, Číně a Koreji?

Jsme stále v rané fázi jeho druhého funkčního období, ale řekl bych, že prezident Trump je ještě odhodlanější než dříve usilovat o mír a stabilitu v regionu. Zatím neznáme konečný směr jeho politiky. Je však jasné, že zaujímá velmi pevný postoj vůči mnoha zemím, včetně blízkých spojenců USA.

I včetně Jižní Koreje.

Ano. V případě Jižní Koreje byla jednání s novou americkou administrativou náročná, ale naše nová vláda tyto vztahy dobře zvládá. Obě strany se zdají být spokojeny s dočasnou dohodou, kterou uzavřely. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet. Faktem zůstává, že žijeme v období značné geopolitické nejistoty a zatím nevidím jasnou cestu, jak ji rychle překonat.

Japonsko nedávno prohlásilo, že je připraveno pomoci Tchaj-wanu v případě jeho napadení Čínou. Připravuje se Jižní Korea na podobnou možnost?

To je velmi hypotetická otázka. Vím, že to zmínila nová japonská premiérka. Je jasné, že Japonsko má své vlastní specifické obavy, protože je geograficky blíže Tchaj-wanu a má své vlastní spory s Čínou. Otázkou je, zda bylo moudré učinit takové prohlášení veřejně – každá země ví, jaký by byl postoj jejích partnerů v krizi, a není vždy moudré vyjadřovat svůj postoj explicitně v hypotetické situaci týkající se citlivých otázek. Ale chápu situaci Japonska.

Jaký je tedy oficiální postoj Jižní Koreje?

Náš postoj je jasný: podporujeme a respektujeme politiku jedné Číny.

Pojďme se nyní zaměřit na Blízký východ. Může tamní konflikt ovlivnit širší bezpečnostní dynamiku Asie?

Působil jsem jako velvyslanec v Izraeli a mnohokrát jsem navštívil Palestinu a Gazu. Naše tehdejší vláda se snažila Palestincům pomoci. Viděl jsem situaci na místě a cítil silnou solidaritu s lidmi žijícími na okupovaných územích. Vyrostl jsem v Koreji krátce po skončení japonské koloniální nadvlády a od svých rodičů jsem slyšel mnoho krutých příběhů. To, co jsem viděl v Palestině a Gaze, mi mnoho z toho připomnělo.

Samozřejmě, Hamás udělal vážnou chybu, když před třemi lety zaútočil na Izrael. Domnívám se však, že reakce izraelských ozbrojených sil byla nepřiměřená.

Jakou roli může ve vašem regionu hrát Evropská unie? Jak ji v Koreji vnímáte?

Evropské unie si velmi vážíme. Domníváme se, že v globálních záležitostech zaujímá objektivnější přístup a důsledněji dodržuje mezinárodní normy a zásady, například respektování suverenity a územní celistvosti. Proto je vnímána jako spolehlivý partner pro mnoho zemí v Asii, včetně Jižní Koreje.

Jižní Korea je jedním z největších zahraničních investorů v České republice. Jak pohlíží Soul na střední Evropu a proč je pro něj právě Česko tak atraktivní?

Česká republika je pro nás velmi důležitým členem Evropské unie. Ceníme si její centrální polohy v EU, silné tradice v odvětví high-tech, kvalifikované pracovní síly a vysoce kvalitní infrastruktury. A také velmi přátelských lidí. Tato kombinace je pro korejské investory mimořádně atraktivní a dobře odpovídá globálním průmyslovým schopnostem Jižní Koreje.

Úzká hospodářská spolupráce mezi našimi dvěma zeměmi, včetně vzájemných investic, vytvoří synergii pro inovace a přispěje k prohloubení vztahů do strategického hospodářského partnerství.

Očekáváte, že korejské obranné společnosti budou hrát větší roli v modernizaci středoevropských armád, včetně české?

Ano, potenciál rozhodně existuje. Již nyní velmi dobře spolupracujeme s Polskem, Rumunskem a Estonskem. S Českou republikou spolupráce ještě nezačala, ale vím, že probíhá mnoho jednání. Partnerství by se určitě mohlo rozšířit i do obranného sektoru. Jižní Korea má silný obranný průmysl a je nyní desátým největším vývozcem zbraní na světě. Česká republika má také dlouhou tradici ve výrobě vysoce kvalitní vojenské techniky.

Účast společnosti KHNP na projektu jaderné elektrárny Dukovany jde daleko za rámec obchodní dohody. Bude přínosem nejen pro obě země, ale také poslouží jako strategický pilíř našeho budoucího partnerství.

Jak dobře vlastně Korejci znají Českou republiku?

Česká republika je pro Korejce jednou z nejoblíbenějších turistických destinací. Máme šest přímých letů týdně a očekávám, že jejich počet poroste, protože poptávka roste.

Naopak Češi toho o Jižní Koreji moc nevědí. Nemrzí vás to?

Do jisté míry ano. Rozdíl je také na úrovni oficiálních návštěv. Téměř každý korejský prezident navštívil Českou republiku a věřím, že nový prezident přijede brzy. Ale žádný český prezident dosud Jižní Koreu nenavštívil. Posledním byl Václav Havel v roce 1992 – a to ještě za Československa.