Hlavní obsah

Poslanci si ujasňovali, kdo je máma a kdo je táta

Foto: Shutterstock.com

O tom, jaká by měla být role matky a jaká otce, diskutovali ve Sněmovně poslanci.

Reklama

Svornost v představě tradiční rodiny a modelu otce jako „chlapáka“ rozbila diskuze o mužských slzách a výzkum, že otcové čím dál víc žádají podíl na péči o malé děti.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lidovecké poslankyně a poslanci svolali kulatý stůl na téma „Role otce v rodině aneb máma není táta“. O tom, že dominovat bude konzervativní přístup, nenechala poslankyně Pavla Golasowská hned na úvod pochyb.

„Táta je samozřejmě důležitý, byť jinak než maminka,“ začala. „Maminka představuje tu něžnou náruč, to objetí. Táta by měl zase dávat dítěti hranice, zajišťovat pevnost, oporu nejenom pro dítě, ale i pro ženu a potažmo pro celou rodinu,“ vysvětlovala.

Podpořila ji v tom i další lidovkyně Romana Bělohlávková. „Já se občas v sále Poslanecké sněmovny začínám cítit divně kvůli tomu, že jsem heterosexuální žena. Jsem 34 roků vdaná máma tří dětí a jsem na to hrdá,“ líčila svou motivaci účastnit se kulatého stolu.

Hosté se pak až na výjimky utvrzovali v tom, že muž má být „chlapák, co nebrečí“ a žena klidný – něžný – přístav a zůstat nejlépe do tří let s dětmi doma. Vše, co se tomu vymyká, spadá do kolonky nedostatek vzorů v rodině a může za zvyšování chaosu ve společnosti a zvyšování úzkosti dětí a dospívajících, zaznělo v debatě.

Například podle klinické psycholožky Ludmily Trapkové a sexuologa Vladislava Chvály rozostření hranic mezi tím, jak děti vnímají roli ženy a muže v rodině, přispívá k nárůstu teenagerů, kteří si jsou nejistí ve vnímání sebe sama. Výsledkem pak prý může být i to, že přibývá dospívajících, kteří se domnívají, že se narodili do jiného těla.

Nutno dodat, že Pavlína Golasowská se snažila udržet diskuzi co nejvíce neutrální vůči ideovým válkám.

Marek Herman – jeden z hlavních zastánců toho, aby ženy zůstávaly s dítětem nejméně do tří let jeho věku doma – pak horoval za návrat silných otců, kteří s dětmi nerozebírají jejich emoce. Za trend pak podle něj mohou „přivydělané mámy“, které „z táty dělají druhou mámu“.

„Mámy otcům říkají: ‚Tak řekni té naší malé, že ji máš rád, nebuď na ni tak přísný.‘ A ta dcera se na něj podívá: ‚Co to děláš? Já potřebuju prověřit, já potřebuju zatížit,‘“ parafrázoval. Společnost podle něj kvůli tomu strádá.

Jeho koncept pak nepočítá s tím, že by měly ženy po porodu dál pokračovat ve své kariéře. „Maminka odejde do práce, protože na to má právo. Ale když řeknete mámě, že má povinnost být hlavně máma, tak si podpálíte granát pod zadnicí. Řeknou mi, že jsem macho a chci připoutat ženy zpátky k plotně,“ dodal.

Poslanec ODS Jakub Janda odprezentoval svou osobní zkušenost, jak je fajn být táta, římskokatolický farář z Dolní Lutně Marián Pospěcha promluvil o potřebě otců, ať jde o otce biologické, či duchovní, a o tom, co vše je obsahem slova „otec“.

Model otce jako chlapáka, co si nestýská a zvládne všechny překážky, představil jako lék na společenské potíže lidovecký poslanec Aleš Dufek, který působil i jako rozvodový právník.

Plakat mohou i tátové

Přesvědčení většiny účastníků kulatého stolu, že péče o malé děti má být prioritou žen, ale narušil výzkum Sociologického ústavu Akademie věd. Podle dat prezentovaných Janou Klímovou Chaloupkovou začínají i zastánci „tradiční rodiny“ požadovat, aby se muži mohli více věnovat péči o děti, a to i o ty nejmenší. Přibývá i těch, kteří nesouhlasí s tradičním rozdělením rolí.

Například v roce 2012 si jen 33 procent účastníků výzkumu myslelo, že část rodičovské dovolené má s dítětem strávit otec. V roce 2022 to bylo již 60 procent respondentů.

Koncept otce, který odpovídá stereotypu siláka a tvrďáka, pak v diskuzi odmítl zástupce Ligy otevřených otců Lukáš Talpa, jehož příspěvky však u většiny účastníků budily nesouhlasné mručení a vrtění hlavou.

„Je ostudou České republiky, že ještě nepřijala Istanbulskou úmluvu,“ reagoval například na vytváření pozice otce jako téměř nezpochybnitelné autority. Připomněl, že jsou to bohužel zejména muži, kteří jsou v rodinách agresory.

Podle něj lpění na stereotypu, že s tátou se nemluví o pocitech, jen vytváří další zraňující situace. „Muži, s kterými o to mluvím, chtějí řešit s dětmi i pocity, protože sami to jako děti nezažili,“ vysvětloval svá stanoviska. Podle něj pak není na škodu, když emoce, a tedy i pláč, před dětmi neskrývají oba rodiče. „Je lepší je naučit, že to není třeba držet někde uvnitř,“ dodal.

Reklama

Související témata:

Doporučované