Článek
Napsal řadu knih o česko-ruských vztazích nebo stavu demokracie ve východoevropských zemích. Přes dvacet let se věnuje politice Ruska. Profesor politologie na Masarykově univerzitě Jan Holzer zdůrazňuje, že síla Ruska je definovaná tím, co mu Západ dovolí.
„Na sankce jsou připravení, očekávali je,“ reaguje na ruskou invazi v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zároveň se domnívá, že osud Ukrajiny je zpečetěn a nyní se hraje spíš o osud Pobaltí.
Pane profesore, profesně se zabýváte Ruskem a jeho politikou celý život. Překvapila vás dnešní invaze na Ukrajinu?
Vzhledem k tomu, že se jedná o autoritativní režim, nikdo úplně nevidí do hlav lidí, kteří v něm rozhodují. Všechny rozbory situace vycházejí ze známých typů uvažování. Třeba historického, jak se tito lidé chovali v minulosti. Pro tento typ režimu a elity Ruska zůstala vojenská akce jednou z možností jak řešit problematické otázky.
V tomto ohledu to není překvapivé, protože ruští političtí představitelé opakovaně avizovali, že nejsou spokojení se svým politickým postavením, že uvažují o revizi současného uspořádání a necítí se být vázaní mezinárodním právem. Ale pochopitelně mě to překvapilo, protože nemám žádná speciální data. A v tomto smyslu jsme odkázaní na to, co druhá strana udělá.
Dnes od politiků slyšíme výroky, že se ráno probudili do jiného světa. Spokojí se Vladimir Putin s posílením vlivu Ruska na Ukrajině, nebo kam až může zajít?
Moje základní teze, o níž píši velmi dlouho a na níž nemusím nic měnit: Cíle režimu Vladimira Putina v Rusku jsou definované tím, jaké mantinely mu postaví Západ. Putin naznačil, že si vezme všechno, co mu Západ dovolí. To je základní teze knihy o česko-ruských vztazích, kterou jsme s kolegou Miroslavem Marešem vydali před třemi lety. Západ je silnější, technologicky vyspělejší, bohatší, ale zjevně mu chybí společná vůle rozhodnout, definovat si svoje zájmy. A přesně této situace Vladimir Putin nyní využil.
Stačí tedy ostřejší ekonomické sankce, aby Putina zastavily a donutily nepokračovat v dalších vojenských krocích?
Domnívám se, že sankce jsou málo. Nechci působit jako jestřáb, ale vycházím z aktuálních reakcí elit Putinova režimu. Reagovali na vyhlášení sankcí tak, že s nimi počítali. Západní blahobyt je pro nás nejvyšší hodnotou a předpokládáme, že je nejvyšší hodnotou pro jiné aktéry. A zrovna v Rusku to úplně neplatí.
Na sankce jsou připravení, nebudou pro ně příjemné, ale ve své strategii je očekávali. Vycházím i ze zkušeností se sankcemi po událostech v letech 2014 a 2015. Tehdy neměly jakýkoli efekt. Máme tedy zkušenost, že hospodářské sankce v této situaci mají minimální vliv.
Čím tedy NATO a spojenci mohou Rusko překvapit?
Základní prvek překvapení by byla akceschopná, jednotná, nezpochybňovaná aktivita zemí NATO vojenského charakteru. Abychom ukázali, že otázka bezpečnosti a mezinárodního práva je v hierarchii našich hodnot nejdůležitější. Tedy že existuje společná vůle k akci.
Putin nám totiž vzkazuje, že Západ je neschopný, nejednotný a že se mu v podstatě směje, protože nevěří, že by se mu dostalo nějaké citelné reakce. Je to v jistém smyslu psychologický souboj. Putin vsadil všechny karty na to, že Západ zase nic neudělá a akceptuje nový status quo.
Ve vaší knize „České bezpečnostní dilema: Rusko jako přítel, nebo nepřítel?“ jste zdůraznil, že Česko je stále na pomezí Západu a Východu. Vladimir Putin v pondělním projevu zpochybnil geopolitické uspořádání po roce 1997. Je to pro vás varovný signál, že Rusko se nezastaví na Ukrajině?
Putin nám opět naznačuje, oč mu jde. A když bude mít prostředky, tak si to prostě vezme. Tohle je klasická geopolitická mocensky laděná, brutální politika. Historicky ji známe. Probuďme se z iluzí, že všechno lze vyjednat a že je vše otázka dialogu. Historie nás učí něco jiného.
A co se týče ke vztahu k České republice: Dovedu si představit tendenci obnovit sféru vlivu až do střední Evropy při vědomí veškerých překážek mezikroků, které by mezi tím musely nastat. Nechci se dopouštět žádných predikcí, ale náš výzkum se věnoval tomu, jak je ruská otázka vnímaná v českém prostředí. Je tu nepochybně silná část české společnosti, která je z vývoje na Západě v posledních letech rozčarovaná. Hledá – akademicky řečeno – identitární zázemí na Východě. Jednoduše řečeno máme problém i tady u nás doma.
Takoví občané měli doposud politickou oporu třeba v prezidentu Miloši Zemanovi nebo lídrovi SPD Tomiu Okamurovi. Jak ruská invaze na Ukrajinu promění jejich rétoriku?
Za několik minut vystoupí pan prezident v televizi, tak si to poslechnu. (rozhovor vznikal před projevem Miloše Zemana – pozn. red.) Nicméně Miloše Zemana zvolily více než dva miliony Čechů, není to izolovaná osoba. A dobře v té době věděli, jaká je jeho geopolitická a ideologická orientace. Takže to je o voličské základně a v té chvíli ne o menšině, ale dokonce většině. To je politologický fakt, s nímž nic neuděláme. Společnost je v těchto otázkách rozdělená a potvrdily to i minulé parlamentní volby. Máme tady vnitropolitický problém, jehož kritériem je geopolitická orientace.
Takže myslíte, že mnoho lidí nevystřízliví ani teď z proruského směru?
Tohle neumím předpovědět. Jsem odkázaný na internet. Je tady argumentace amerického polámání mezinárodního práva v minulosti, otázka Kosova, hanebný ústup Západu z Afghánistánu. Tahle debata se vede akademicky i ve smyslu krachu doktríny vývozu demokracie. Dokonce se používá termín, že se průmysl vývozu demokracie zasekl a ukázal se jako nefunkční. I v tomto se v diskuzích musíme pohybovat.
Mnoho lidí v Česku si dosud stálo za tím, že Rusko se od dob okupace Československa dávno změnilo. Není dnešní invaze signálem, že historie se může opakovat?
Hledání analogií je klasické téma. Se studenty toto téma vedu na seminářích 25 let. Ke každé události bychom našli paralely, ale také něco, co nesedí.
Mám na začátku semestru znovu předmět Politika v Rusku. V první přednášce studentům říkám o základní interpretaci ruské politiky. Obrovské množství chytré literatury říká, že Rusko je stále stejné. Carské, sovětské… Mění se nástroje legitimity, tedy jak vládnoucí vysvětluje, proč vládne on. Ale jeho cíle se nemění. Rusko zůstává Ruskem a je lépe počítat s horšími scénáři.
Jinými slovy před svými voliči si Putin invazi bez problémů obhájí?
Legitimizování těchto událostí směřuje dovnitř Ruska. Velká část společnosti v tom Putina podporuje, nebo v tomto případě nepůjde proti němu. Je to naprosto zjevné. Prezidentské a parlamentní volby jsou sice cinklé, ale ne v tom smyslu, že kdyby došlo k demokratickým volbám, tak se z Putina stane obskurní minorita. Navíc tam jsou ještě militantnější a extrémnější proudy, než je ten ražený Putinem. Rusové prostě jednají tímto způsobem. Ten, kdo se změnil, je hlavně Západ.
Který je ochotný tuto agresi tolerovat?
Který proměňuje hierarchii hodnot, který si vytvořil vlastní nové strachy a je určitě vystaven zkoušce. Je to o našem žebříčku hodnot a o tom, co jsme ochotní obětovat. Slabý Západ rovná se silné Rusko. Silný Západ? V tu chvíli nemá Rusko co nabídnout.
Po vrbětické kauze je Česko na seznamu nepřátel Ruska. Vyplývají pro nás z toho nějaká varování oproti jiným členům NATO?
Ne, tohle je jen symbolický akt, z něhož fakticky nic neplyne. Platí spíš, co jsem už řekl. Ve střední Evropě jsme zajímaví právě pro tu rozpolcenost, která je známá. Pro Rusko jsme atraktivní z hlediska slovanství, historických reminiscencí a pochopitelně některých ideologických proudů. Jsme pro ně zajímavější než Polsko, kde je ten rozměr trochu jiný. Slovensko má obdobný problém jako my. Jinak řečeno, Rusové dobře vědí, kde jsou ta slabá místa.
Takže se vracím k základní tezi, že veškerá síla Ruska je podmíněna tím, jak je silný Západ.
Máte odhad další situace?
Na to nemůžu odpovědět, protože bych se zpronevěřil svým metodám, které prosazuji. Na řadě je nyní Západ. Putin zjevné kroky učinil. Nepotřebujeme další indicie. A jestli Západ rozšíří seznam nežádoucích osob z 247 na 426, tak si o tom všichni budeme myslet svoje. Jenže to rozhodnutí je politické a geopolitické. Řada lidí na Západě, včetně mnoha elit, takto neuvažuje. Má vsazeno na jiné věci než na otázku rozhodné schopnosti reagovat na válečný konflikt.
Jinými slovy se obáváte, že Ukrajina v té geopolitické hře může být obětována?
To už se stalo. Je to uzavřená kapitola. Teď jde podle mě o Pobaltí.
Takže to může pokračovat dál, než Západ nastaví mantinely?
Ano, Pobaltí mi přijde jako aktér, skrze nějž by mělo být naznačeno, že to nebudeme dále tolerovat.
