Hlavní obsah

Už po půl hodině práce bylo jasné, kolik uhodilo, říká archivář k Fremrovi

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Kandidát na ústavního soudce Robert Fremr.

Reklama

Jaké případy přesně za komunismu soudil prezidentský kandidát na ústavního soudce Robert Fremr, zjišťoval v minulých dnech historik a archivář Petr Kreuz. Ke sporným rozsudkům se podle svých slov dostal velmi rychle.

Článek

Za zhruba dva a půl roku - od dubna 1983 do listopadu 1985 - vynesl mladý soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 Robert Fremr celkem 105 rozsudků nad emigranty, při kterých bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům 145 osob. Z toho 141 lidí v nepřítomnosti, 4 obžalovaní si rozsudky vyslechli osobně v soudní místnosti. Všichni byli po revoluci rehabilitováni.

To je výsledek relativně krátké rešerše, která v minulých dnech na popud některých senátorů proběhla v Archivu hlavního města Prahy. Práce měla ověřit, nakolik si Fremr, který je kandidátem prezidenta Petra Pavla na ústavního soudce, zadal s bývalým režimem.

„Věnoval jsem se tomu dva půldny, přičemž jeden půlden společně s mým kolegou. Už ale po půl hodině práce bylo jasné, kolik uhodilo,“ uvedl na dotaz Seznam Zpráv historik a archivář Petr Kreuz.

Prezident Petr Pavel po zveřejnění nových informací Fremrovo jmenování odložil. Chce celou záležitost ještě jednou zvážit. „V reakci na poslední velice emotivní diskuze ohledně nominace a schválení doktora Fremra k tomu přistupuji s vážností a zodpovědností. Nechci situaci lámat přes koleno a uspěchat to,“ uvedl Pavel po dnešní návštěvě Ústavního soudu v Brně.

Později odpoledne ještě doplnil, že je třeba vidět dobový kontext. „V době, o které se bavíme, tady byl nějaký právní řád, podle tohoto právního řádu opuštění republiky bylo trestným činem a ten byl posuzován naprosto shodně všemi soudci, kteří tady soudili trestní právo. Myslím, že bychom to měli vidět v tomto kontextu. Ale nechci se bavit o jednotlivých případech, protože s jejich detaily nejsem seznámen,“ uvedl Pavel.

Pražský archivář Petr Kreuz se nechce vyjadřovat k detailům svého pátrání v písemnostech, ale nepovažoval prý za nic složitého se k informacím ohledně Fremrovy minulosti dostat. „Toto se dalo zjistit ve velmi krátké době,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Nevidí tudíž problém, aby se ke stejným údajům dostala právě i prezidentská kancelář, pokud by o to stála. A to ještě dříve, než byl Fremr na ústavního soudce nominován.

„Pracovníci prezidentské kanceláře se mohou obrátit na našeho pana ředitele. Stejně jako to udělali senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer, aby jim tyto spisy zpřístupnil. My je zpřístupníme neprodleně, protože kancelář prezidenta je státním orgánem, stejně tak prezident. U nich je ta cesta daleko jednodušší a my jsme povinni jim to de facto neprodleně zpřístupnit,“ uvedl k relativně snadným možnostem zkoumání minulosti Kreuz.

Jak dodává, pro běžné badatele by byla cesta daleko komplikovanější než pro státní orgány a veřejné činitele. I proto, že inkriminované soudní spisy stále ještě nemají povahu archiválií.

Kauzy Dunaj a Malta

Senátor Marek Hilšer dnes navštívil Archiv hlavního města Prahy osobně a jak říká, namátkou si prošel některé ze zmíněných 105 spisů s emigranty, které v osmdesátých letech prošly Fremrovýma rukama. Sám byl překvapen, kolik toho mladý soudce - tehdy zhruba 25letý - během relativně krátké doby stihl odsoudit. Zda se na emigranty v rámci soudu na Praze 4 nějak specializoval, nelze prý zatím určit.

„Zaujaly mě zvláště dva případy, kdy Robert Fremr soudil osoby, které se o emigraci pokusily neúspěšně. V prvním šlo o dva muže, kteří přeplavali Dunaj a byli zadrženi někde v Maďarsku, v druhém o matku se synem, kteří byli s Čedokem na Maltě a jejich pokus o útěk se také nezdařil. Z rozhodnutí tamní policie se museli vrátit do Československa,“ uvedl Hilšer s tím, že u druhého případu jej zaujalo, že Fremr dal zmíněné dvojici 10 měsíců nepodmíněně, ale odvolací soud se nakonec spokojil jen s podmínkou.

Není jasné, zda podobné rozsudky nad emigranty, kteří byli za „nedovolené opuštění republiky“ běžně trestáni i propadnutím majetku, nemají za sebou i jiní současní soudci Ústavního soudu. Nově jmenovaný předseda Josef Baxa, který se též v 80. letech jako soudce věnoval trestnímu právu, se k otázce na toto téma vyjádřil neurčitě.

Novinářům dnes řekl, že si nevzpomíná. „Možná jsem soudil jeden případ, ale nemám tak dobrou paměť, abych si v těch mnoha tisících případů, které jsem rozhodoval, pamatoval na všechny,“ prohlásil.

Skluz za Němci i Poláky

Podle již citovaného historika a archiváře Petra Kreuze je problém v tom, že v Česku se tomuto tématu dlouhá léta nikdo nevěnoval. Nebylo to předmětem historického bádání.

„Třeba německá právní věda se tomu věnovala už od 90. let. Stejně tak i polská nebo litevská věda. Jde o výzkum justiční každodennosti za komunistického režimu, jak tady ta justice fungovala,“ podotýká k tématu Kreuz. Sám to považuje za selhání a výsledkem je, že zjištěné skutečnosti mnohé nemile překvapují. „Já jsem k tomu vyzýval už před deseti lety,“ podotkl také Kreuz, který se jako vědec specializuje na oblast právní historie.

Rolí Roberta Fremra v rámci komunistické justice se chce nyní věnovat Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Podle aktuálního prohlášení se soustředí na dvě kauzy. První je už delší dobu přetřásaný případ z roku 1988, který se označuje jako „Olšanské hřbitovy“, o němž jako první referoval server Hlídací pes. Historici z ÚSTR se budou ale zabývat právě i okruhem Fremrových případů z let 1983 až 1985, týkajících se soudních procesů s emigranty.

Reklama

Doporučované