Hlavní obsah

Zakažte mobily ve školách, to se bude lidem líbit

Foto: Josef Mačí, Seznam Zprávy

Školy by si poradily samy. Ilustrační fotografie.

Zákaz ničemu nepomůže, školy mohou mobily zakazovat samy a už to dávno dělají. Od vlády by potřebovaly úplně něco jiného – jednat trochu víc v souvislostech, třeba jako když na mobily sáhlo Švédsko.

Článek

Jistý typ politických rozhodnutí vykazuje skoro stoprocentní imunitu vůči kritice. Vypadají blahodárně, mají širokou podporu veřejnosti, politik zkrátka nic neriskuje.

Vůbec nejlepší je takto navrhnout něco, co už existuje. V praxi se nic nezmění, ale pokud je poptávka, proč nějaké funkční řešení nevykázat ještě jednou, když mnozí o jeho existenci třeba ani nevědí.

Zákaz mobilů ve školách – sepsaný expresně a náhle, aby ho šlo prodat v týdnu před vysvědčením – spadá do obou těchto kategorií. Na první pohled se zdá, že vláda nastoluje důležité téma, ale její motivy jsou průhledné. Svézt se na něčem, co je populární, a dobře to načasovat.

Podle průzkumu Eurobarometr z loňského prosince je pro zákaz 69 procent občanů EU. Češi v těchto unijních šetřeních někdy umějí jít hodně proti střednímu proudu, ale u mobilů a škol není důvod čekat nějakou deviaci.

A tak Andrej Babiš v neděli oznámil, že zákaz bude, a v pondělí už se příslušná úprava objevila v digitálním systému Poslanecké sněmovny rovnou v paragrafech. Když projde, což je vzhledem k poslušnosti koaliční většiny skoro jistá věc, od září 2027 přijdou děti do úrovně deváté třídy o telefony nejen při výuce, ale i o přestávkách, v jídelně nebo v družině.

Výjimka bude možná, když to škola „za účelem vzdělávání“ uzná za vhodné. A pak v situacích, kdy mobil konkrétním dětem pomáhá vzhledem ke zdravotním důvodům nebo speciálním vzdělávacím potřebám.

Roztěkanost, kyberšikana nebo absence normálních sociálních interakcí (v konkurenci s nekonečným sólovým scrollováním) jsou reálné problémy. Je třeba je řešit, o tom není sporu. Zavřít mobily ráno do skříněk je pokus, který stojí za to udělat.

Když ale vezmeme v úvahu, jak iniciativa vznikla a jaké myšlenkové pochody jí předcházely, péče o děti nepůsobí jako motiv moc důvěryhodně. Babišovi – i ministru školství Robertu Plagovi, který novelu spolupodepsal – čouhá z bot něco daleko méně vznešeného. Vyhovět hlasu ulice, že děti jsou na mobilech prostě moc, posbírat body za zákaz, který každý pochválí, a jede se dál.

Když dva dělají totéž…

Škola bez mobilů je globální trend. Podle UNESCO (odnož OSN, zodpovědná nejen za památky, ale i za vzdělávání) má nějaké plošné omezení dnes už většina zemí.

Často se jako příklad uvádí Švédsko, které chtělo být průkopníkem digitálního vzdělávání a pak zavelelo k obratu. V zemi, kde mělo mít každé dítě ve třídě tablet, bude zákaz mobilů platit už po těchto prázdninách. Celostátním plošným opatřením jako v Česku, o rok dřív.

Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Švédský příběh nestojí na jednom impulzivním rozhodnutí premiéra, který osobně rozhoduje o všem od potírání drog po poplatky penzijních fondů. Jde o dlouhý, čtyři roky trvající promyšlený proces, postavený na datech, primárně na propadu švédských dětí v mezinárodních srovnávacích testech PISA. (Švédsko posledně skončilo hůř než Česko).

Zákaz mobilů ve Švédsku je jen jednou součástkou v balíku změn a investic, prezentovaných jako největší reforma školství za víc než 30 let. Vláda vyčlenila extra peníze na nákup učebnic, metodických materiálů pro učitele, na jejich trénink, na posílení knihoven. Mění se osnovy i systémy hodnocení. To všechno v rámci rozsáhlé strategie „návratu k základům“, vzešlé z fundamentální celostátní debaty o tom, co vlastně mají děti ve škole dělat a co si z ní mají odnést.

V Česku máme dvě á-čtyřky legislativního textu, vyrobené ze dne na den, v rozporu s tím, co platilo ještě před pár měsíci. V únoru ministerstvo školství rozeslalo do škol manuál, prezentovaný jako soubor nejlepších zkušeností, jak upravit pravidla pro mobily ve školním řádu. V duchu autonomie, kterou zdejší školy – z dobrých důvodů – mají v mnoha rovinách.

V březnu vláda odmítla návrh opozičních poslanců KDU-ČSL, kteří s plošným zákazem v zákoně přišli jako první. S odůvodněním, že je lepší jít cestou metodické podpory a sběru dat.

Školy se zařídily samy a nepotřebovaly k tomu ani metodické rady. Ministr Plaga přímo v důvodové zprávě zákona uvádí, že „nějaký způsob omezení nebo zákazu“ mobilů už praktikuje 93 procent škol. Místo pomoci jako ve Švédsku tedy ředitelé dostali od vlády zákaz, který ale k ničemu nepotřebují, protože už ho vesměs vydali sami, a vláda ho paradoxně sama nedávno odmítla jako nepotřebný.

Dva poslanci v akci

Výstižnou tečkou za povrchní přípravou je, že novela jde do Sněmovny – jak už je ale v tomto volebním období zvykem – expresně poslaneckým návrhem. Ne standardně z vlády, kdy je k návrhům potřeba zpracovat komplexní hodnocení dopadů a vypořádat připomínky nejen od všech ministerstev, ale také od mnoha institucí mimo exekutivu.

Pro premiéra, který je přesvědčen, že sám nejlíp ví, co je pro veřejnost nejlepší, jde jen o zbytečné zdržování. A tak s Plagou korunovali zrychlený proces tím, že se rovnou pod návrh podepsali spolu, formálně jako dva poslanci. I když jsou zároveň dvěma členy vlády, kde by správně měla zákonná iniciativa začít.

Ale to už je na celé věci to nejmenší. Přes poslance se navrhují i daleko komplexnější změny. Třeba celý stavební zákon, což je z definice složitý technický text, v kterém se – vzhledem k zrychlené proceduře – nemá šanci vyznat nikdo jiný než předkladatelé. Zákaz mobilů je jiný, přehledný případ.

Jde přesně o ten typ opatření, které podepíše (kromě dětí) skoro každý, napříč obvyklými dělícími liniemi ve společnosti. Až se přes léto mezi lidmi stočí řeč na politiku, kdekdo vládu pochválí, že konečně udělala něco „pro lidi“ (dokonce pro děti) a že s civěním do displejů nekompromisně zatočila. Rodiče, zoufalí z toho, jak jim potomci mizí v online světě, zákon uvítají. Možná i učitelé, bojující o pozornost čím dál „rozstřelenějších“ žáků.

Je snadné udělat zákon, který bude v tomto bodě na papíře identický se švédskou legislativou a v praxi nic nepřinese. Stačí ho předložit narychlo, na efekt, bez peněz a podpůrných opatření. Dobrá zpráva je, že se aspoň nic nepokazí. Nestane se prostě nic – kromě rizika, že Švédsko, kde se reformy dělají poctivě, příště v testech PISA vyhraje.

PS: Jednou z doprovodných instrukcí, aby vše jako celek ve Švédsku zabralo, je apel směrem k dospělým, aby šli příkladem a sami v přítomnosti dětí mobily používali méně často. Ale na to už si Babiš netroufne. Bude dobré sledovat jeho poslance a poslankyně, čím si budou krátit dlouhou chvíli, až se o zákoně bude hlasovat.

Doporučované