Hlavní obsah

Vizita: Česká onkologie je skvělá, ale potřebuje pomoc

Foto: Shutterstock.com

Česko umí obdivuhodně léčit onkologické pacienty, ale neumí zařídit, aby jich muselo léčit méně.

Reklama

Představujeme vám Vizitu – newsletter Martina Čabana plný postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Níže si můžete přečíst ukázku.

Článek

Pokud vás newsletter Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!

Onkologická onemocnění jsou v Česku zásadní problém. Jde dlouhodobě o druhou nejčastější příčinu smrti. Zhoubné nádory mají na svědomí zhruba čtvrtinu všech úmrtí, k nimž v naší kotlině dochází. To jsou vcelku známá data, která jsou k nalezení leckde, uceleně například v české části poslední Zprávy o zdravotním stavu EU z pera OECD.

Dlouhodobě také víme, že onkologická léčba je pro české zdravotnictví velmi nákladná. Výdaje zdravotních pojišťoven na léčbu nádorových onemocnění rostou – hlavně kvůli novým lékům a technologiím – přibližně o desetinu každý rok, aktuálně se blíží ke 25 miliardám korun. Tím ale výčet nákladů zdaleka nekončí.

Zajímavou studii prezentoval nedávno na jedné konferenci zdravotnický ekonom Thomas Hofmarcher ze Švédského institutu pro ekonomiku zdravotnictví. Ten počítá takzvané „ekonomické břemeno“, které rakovina v různých zemí představuje. Ukazatel zahrnuje kromě samotných nákladů na léčbu i takzvané „nepřímé náklady“ rakoviny, za nimiž se skrývá především ztráta produktivity v důsledku léčby nebo předčasných úmrtí lidí v ekonomicky aktivním věku.

Podle tohoto modelu zatěžuje rakovina českou ekonomiku každoročně sumou odpovídající necelému procentu hrubého domácího produktu. Tento údaj po znatelném poklesu na přelomu milénia posledních dvacet let v podstatě stagnuje. Zato velmi znatelně roste podíl, který v této sumě zabírají přímé náklady na léčbu.

Zatímco ještě v roce 2000 představovala samotná léčba rakoviny zhruba čtvrtinu celkového ekonomického břemene a zbytek představovalo vyřazení produktivních lidí z ekonomiky, v roce 2018, kde Hofmarcherova data zatím končí, už je podíl léčby výrazně nadpoloviční.

Z toho celkem jasně vyplývá, že pokroky v léčbě onkologických pacientů jsou skutečně obří, současná medicína dokáže pacienty mnohem častěji i rychleji zachraňovat i vracet do normálního produktivního života. Nicméně je také velmi nákladná, a proto se celkové břemeno vyjádřené podílem na výkonu ekonomiky posledních 15 let prakticky nemění.

Obecně lze s jistou mírou zjednodušení říci, že Česko umí obdivuhodně léčit onkologické pacienty, ale neumí zařídit, aby jich muselo léčit méně a v ranějších stadiích nemoci. Když loni vyšel mezinárodní index připravenosti na boj s rakovinou (Index of Cancer Preparedness), umístilo se Česko na velmi důstojném osmém místě mezi 29 porovnávanými zeměmi. Autoři indexu ocenili především kvalitu a širokou dostupnost onkologické péče včetně té nejvíce specializované v komplexních onkologických centrech.

Co jim naopak chybělo, byl jasnější plán, který by směřoval ke snížení počtu pacientů s rakovinou. Také proto, že těchto pacientů je v Česku příliš mnoho a dostávají se do rukou našich špičkových lékařů příliš pozdě, se v ukazatelích přežití onkologických pacientů pohybujeme spíše pod průměrem Evropské unie. Ačkoli máme tři plošné preventivní screeningové programy a čtvrtý je ve fázi pilotního projektu, motivovat Čechy k hojnější účasti na prevenci, nebo dokonce ke změně životního stylu, se v dostatečné míře nedaří.

Zásadním tématem zdravotnické politiky v oblasti onkologické péče by tedy měla být jasná strategie, jejímž cílem musí být posílení preventivních aktivit, motivace pacientů prevenci podstupovat a v dlouhodobějším hledisku i tlačit na odbourávání nejrizikovějších faktorů, jako jsou „tradiční“ stravovací návyky, kouření a vysoká spotřeba alkoholu.

To je velmi složité téma, které dalece přesahuje působení onkologů i lékařů vůbec a do nějž musejí mluvit také občanské iniciativy, zaměstnavatelé (i takovými „detaily“, jako je větší starost o fungování a nabídku firemních kantýn a jídelen), politici i mezioboroví experti na relativně mladou oblast „public health“.

Onkologická péče v mezinárodním měřítku rozhodně nedělá Česku ostudu, ale pro skutečně hmatatelné „makro“ výsledky v potírání rakoviny potřebuje pomoc z mnoha oblastí na mnoha úrovních. Včetně prosté individuální odpovědnosti za vlastní zdraví.

V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc. Třeba podrobné vysvětlení lékařského pojmu dekompenzace nebo zajímavé tipy na čtení nejen z oblasti zdravotnictví. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.

Reklama

Doporučované