„Žádné zbraně, žádné peníze.“ Vláda lže o obraně

Druhá vláda Andreje Babiše (ANO) má za sebou půl roku fungování a na bilanční tiskovce při té příležitosti se pochlubila, co všechno už zvládla, jakých prvenství a mimořádných výkonů dosáhla.

Přidejme ještě jeden. Žádná vláda nedokázala zahltit informační prostor v krátkém časovém úseku tolika lžemi a nepravdivými tvrzeními jako nynější kabinet Andreje Babiše.

Stačí se podívat na hlavní politickou událost uplynulých dnů, summit Severoatlantické aliance. Bezprostředně před a po Ankaře jsme se dozvěděli, že:

„Jsme nejhorší v NATO (z hlediska výdajů na obranu).“

„Česká vláda pomáhá Ukrajincům nejvíc.“

„Žádné zbraně ani peníze Ukrajincům neposíláme.“

Společné se všemi těmito tvrzeními – první dvě vyslovil premiér Babiš, třetí ministr zahraničí Macinka – je, že ani jedno není pravdivé.

Začněme tím nejjednodušším. Andrej Babiš těsně po návratu z Ankary a také ve svém pravidelném nedělním videu řekl, že Česko je nejhorší v NATO ve výdajích na obranu, a uvedl částku 1,86 procenta HDP.

Podíl sedí (ufff). Česko ale není nejhorší v NATO. Je třetí od konce (před Albánií a Slovinskem), jak dokládá sama alianční tabulka, ze které Babiš citoval. A ano, tohle jde za Fialovou vládou, protože se jedná o údaj za rok 2025.

Před víkendem se na zmíněné bilanční tiskovce vlády Babiš bránil kritice, že se jeho kabinet jen veze (pokud jde o podporu Ukrajiny), a prohlásil, že „česká vláda pomáhá Ukrajincům nejvíc“. Což – pozor, překvapení – není pravda.

Z hlediska výdajů státního rozpočtu, tedy vlády, patří Česko do skupiny zemí, které naopak přispívají málo, jak dokládá například pravidelné monitorování pomoci Kielským institutem. Bylo to tak už za Fialovy vlády, která sice stála rétoricky na straně Ukrajiny, dávat jí peníze ale nechtěla.

Na následný novinářský dotaz, stále na stejné tiskovce, čím tedy konkrétně vláda Ukrajině pomáhá, Andrej Babiš uvedl: „Muniční iniciativou, 280 miliard korun. Jsme jediní.“

Jak známo, iniciativa je projekt minulé vlády. Andrej Babiš o munici dodané v jejím rámci loni tvrdil, že je „předražená a plesnivá“, a chtěl ji zrušit. Na nátlak Američanů a českých zbrojařů ji nakonec nechal běžet – a teď se s ní chlubí. To ale do předzávorky.

Každopádně zmíněných v přepočtu 280 miliard je její CELKOVÁ HODNOTA, když se sečtou vklady všech zemí, které na iniciativu přispěly. Příspěvek aktuální české vlády je nula. Fialův kabinet na ni dal necelé dvě miliardy korun (1,8) a u této částky Česko skončilo.

Třešničkou na Babišově argumentačním dortu je, že sháněním munice pro Ukrajinu není Česko jediné. Stejný projekt má i Estonsko a další země. Česká iniciativa je jen největší.

Jdeme do finále, k prohlášení ministra zahraničních věcí, že Česko neposílá žádné zbraně ani žádné peníze Ukrajincům.

Petr Macinka (Motoristé sobě) se tím snažil vybruslit z koaličního sporu, který vznikl poté, co oznámil, že Česko pošle peníze do amerického fondu PURL (z anglického Prioritized Ukraine Requirements List). Z něj se financuje nákup amerických zbraní pro Ukrajinu. Vznikl loni na nátlak Donalda Trumpa, přispěl do něj už tucet členských států NATO a seznam poptávaných zbraní sestavují sami Ukrajinci podle toho, co potřebují.

Takže ano, tušíte správně: Není pravda, že Česko neposlalo peníze na nákup zbraní pro Ukrajinu. Přesně to se totiž stalo (a dobře tak!). PURL nefinancuje nic jiného a nemá jiný účel než právě tento – zajistit Ukrajincům americké zbraně v boji s Ruskem.

Babišova vláda do něj před Ankarou, zjevně kvůli obměkčení Trumpa, poslala zhruba 140 milionů korun, jak řekl šéf SPD Tomio Okamura (Macinka odmítl částku veřejně potvrdit). Mělo jít o už dříve vyčleněné peníze na Ukrajinu v gesci ministerstva zahraničních věcí a ministr je „jen přesměroval“.

Petr Macinka částku shazoval jako „zanedbatelnou“, mělo jít „v zásadě jen o drobné“. Vzhledem k výdajům jiných zemí, kdy dosud nejmenší příspěvek činil 200 milionů korun (Chorvatsko), a také k výdajům českého státního rozpočtu to jistě malá částka je. Proč ale okolo ní Macinka tak tancoval a neříkal pravdu (Andrej Babiš jeho tvrzení dál šířil)?

Mimochodem, adresáty mnohem menších výdajů ministr šikanuje dramatickými vyhlášeními, že se musí chovat jako „řádný hospodář“. Připomeňme, že motoristický šéf chce vyhladovět 90 let fungující vysílání Českého rozhlasu do zahraničí, na které ministerstvo přispívá necelými 30 miliony korun (26,3 milionu letos). Tohle nejsou „drobné“?

Celé bezostyšné lhaní o obraně se interpretuje jako výsledek protichůdných zájmů jednotlivých koaličních stran a zejména jako potřeba uspokojit proruskou SPD. To vše navíc podtržené Babišovým chaotickým projevem, když mluví v zásadě o čemkoli.

Může být. Na zdůvodnění hazardu s obranyschopností země, když za humny zuří nejbrutálnější válka od roku 1945 a Putin je při chuti, je to ale přece jen trochu málo.

Premiér se zatím příliš nesnažil vykázat osmiprocentní hnutí do náležitých mezí. Nezdržuje se přesvědčováním občanů, a voličů koalice zejména, že investovat do obrany – včetně podpory Ukrajiny – je v jejich bytostném zájmu a levnější než teď už to nikdy nebude. Dodnes Babiš nevysvětlil, proč seškrtal rozpočet ministerstva obrany o 20 miliard a zvrátil tím trajektorii výdajů Česka v rámci NATO, byť nemusel.

Skutečně je Babiš „jen“ druhý Okamura a chce opanovat radikální scénu v Česku, aby si pojistil vládnutí (a imunitu)?

Možná budeme až časem bezezbytku vědět, proč to všechno premiér (a vláda s ním) dělá.