Potřebuju terapii? Lidé se testují a poradny se plní víc než při pandemii

Češi, kteří hledají pomoc se svým duševním zdravím, se stále častěji obracejí na odborníky prostřednictvím internetu. Trend rozjela epidemie covidu, ale zájem neklesá ani po odeznění pandemie, jak potvrzují odborníci oslovení Seznam Zprávami.

Například Národní ústav duševního zdraví registruje letos více vyplněných screeningových testů na různé psychické potíže, přestože už neběží žádná kampaň, která by upozorňovala na portál Opatruj.se.

V roce 2021, kdy byl portál zaměřený na duševní gramotnost spuštěn v reakci na pandemii covidu, si lidé udělali 114 tisíc testů. Letos už na portálu registrují 122 tisíc vyplněných testů. „Vyvíjíme teď aplikaci, která bude dostupná na mobilním telefonu, aby lidé mohli mít svoje výsledky přístupné,“ popisuje ředitel Národního ústavu duševního zdraví Petr Winkler.

Podle něj se ukázalo, že lidé se rádi testují, a do budoucna by proto chtěl ústav najít zdroje na další rozvoj aplikace a napojení testů na různé intervence. „Chtěli bychom, pokud budete pozitivně screeningovaný pro depresi nebo úzkost, tak umět nabídnout účast na studii,“ dodává ředitel s tím, že by tak výsledek testu vedl rovnou k možnému propojení s terapeutem. Aktuálně web dává vodítka, na koho se v případě potíží obrátit.

Nárůst zájmu sleduje i spolek Nepanikař, který provozuje od roku 2019 aplikaci první psychologické pomoci, na kterou od roku 2020 navázal i chatovou a e-mailovou poradnou a dalšími službami. „Fungujeme jako alternativa k linkám důvěry. Za rok 2021 jsme měli 2800 chatů, za minulý rok 3300 a letos už máme 2800 chatů,“ hlásí Veronika Kamenská, předsedkyně a koordinátorka spolku Nepanikař.

Vysvětluje, že u chatu, kdy se vždy jeden odborník v reálném čase věnuje jednomu tazateli, jsou na hraně svých kapacit. „Chatová poradna začínala v roce 2020, tehdy nás bylo 10 a teď je nás v týdnu 110,“ poznamenává Kamenská.

Kromě poradny mají lidé k dispozici i aplikaci Nepanikař. Před covidem si ji stáhlo na 100 lidí denně, v nejhorší vlně epidemie pak evidovali 700 každý den. Letos je to v průměru 300 uživatelů za jeden den.

Češi se od covidu naučili naplno využívat i online terapie. Zde sice zájem nepřevyšuje pandemická čísla přecházejících let, ale jak vysvětluje spoluzakladatel psychoterapeutické online platformy Terap.io Chadi El-Moussawi, nedošlo k výraznému poklesu jako u jiných online lékařských disciplín.

„Zájem se drží poměrně vysoko. Lidé si zvykli, že je to efektivní a odbourává to řadu překážek, a i terapeuti zjistili, že se pomoc touto cestou poskytovat dá,“ říká Chadi El-Moussawi.

Zmiňuje, že u online terapií lze zkrátit čas mezi objednáním a skutečným sezením na nějakých 12 hodin. „Je to tím, že máme hodně terapeutů k dispozici a nejsme limitovaní logistickým přejezdem, terapeuti jsou ze všech koutů republiky,“ vysvětluje spoluzakladatel platformy.

„Dřív byla online terapie škaredé slovo, používalo se to jen když nebylo zbytí. Během covidu jak terapeuti, tak klienti zjistili, že to funguje, že je to efektivní a je to jedna z možností,“ souhlasí i psycholog a terapeut Pavel Pařízek, který mimo jiné organizuje terapeutickou komunitu sdruženou na portále Terapie.cz

Průzkum agentury Ipsos pro Seznam Zprávy v rámci projektu Jak se žije v Česku přitom odhalil, že nadpoloviční většina dotázaných Čechů považuje počet psychologů a psychiatrů v zemi za nedostatečný.

Přes 28 procent dotázaných uvedlo, že je v Česku rozhodně nedostatek psychiatrů, a dalších 26 procent, že „spíše nedostatek“. Obdobně i u psychologů 27 procent respondentů uvedlo, že jich je rozhodně nedostatek, a dalších 27,6 procenta, že pociťuje spíše nedostatek.

Předsedkyně Psychiatrické společnosti při České lékařské společnosti Simona Papežová vidí pozitivní přínos online nástrojů v psychologii v tom, že mohou pomoci lidem se v problematice zorientovat. Tak vnímá zejména projekty pod záštitou Národního ústavu duševního zdraví. Vedle portálu Opatruj.se, zde například vznikla aplikace Kogito, která se zaměřuje speciálně na těhotné ženy a ženy po porodu, které zažívají úzkosti či depresivní náladu.

„Může to být jenom o tom, že když si člověk aplikaci projde, tak se mu uleví a zjistí, že už vlastně pomoc nepotřebuje. Ale u vážně duševně nemocného si myslet, že přijde k počítači, zaklikne, co mu je, a dozví se, že si má vzít tabletu A, tak to si nedovedu představit,“ udržuje předsedkyně psychiatrů vůči digitálním nástrojům zdrženlivost.

Opatrná je Simona Papežová i k online terapiím: „Zvlášť v psychiatrii mám pocit, že je důležitý pohled tváří v tvář. A u telemedicíny máme trochu problém kvůli řeči těla. Když vidíte hlavu a nevidíte, jestli je člověk od hlavy níže v obrovské tenzi… To přes počítač nepoznáte.“

Sama ovšem připouští, že i přesto, že v posledních 10 letech přibyly úvazky psychiatrů a psychologů, tak jejich počet nestačí.

„Současná doba je ale taková, že lidí, kteří mají potíže, úzkostné nebo depresivní, je strašně moc. I ten nárůst psychologů a psychiatrů je nedostatečný a při současné personální krizi to nemá snadné řešení,“ tvrdí předsedkyně Psychologické společnosti a doplňuje, že čekací doba na termín v psychiatrických ambulancí je v řádů týdnů. U psychologů to nechce generalizovat i s odkazem na to, že řada z nich pracuje mimo systém veřejného zdravotního pojištění.

Pozitivní, ale zároveň i nabádající k opatrnosti vůči online psychologickým nástrojům je i psycholog a terapeut Pavel Pařízek. „Nástroje jsou různé, mohou to být aplikace, průvodci, mohou to být chatboty. Je to novinka, lidi si s tím hrají a ani samotná odborná populace neví, jak moc je to efektivní, “ říká terapeut.

Kladně vnímá i to, že nové technologie umožňují lidem objevovat nové cesty pomoci a šíří terapeutické služby, které jsou jinak pro masy finančně nákladné. „Ale je důležité, aby to lidé nebrali jako náhradu za skutečný lidský kontakt,“ zdůrazňuje Pařízek.