Hlavní obsah

Experti: Důchodový systém je špatně. Místo přebytku je v hlubokém minusu

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Původní mimořádná valorizace důchodu poskočila, protože se pro výpočet použil ukazatel růstu cen pro důchodce. Ilustrační snímek.

Reklama

1. 3. 5:00

Odborníci z Národní rozpočtové rady popisují, proč nikdo dopředu neodhadoval, že by letošní mimořádná valorizace mohla být tak vysoká. Upozorňují zároveň, že důchodový systém je v deficitu i v době, kdy by měl generovat přebytky.

Článek

Fakt, že se důchodový systém dostává v současnosti do minusu, je podle odborníků z Národní rozpočtové rady, kteří hlídají, jestli se dodržují pravidla rozpočtové odpovědnosti, velmi alarmující.

Popisují, že po covidu penzistů ubylo, na druhé straně početná generace Husákových dětí do systému přibývá.

Podle Michala Hlaváčka, hlavního analytika Národní rozpočtové rady, by měl důchodový systém být naopak v přebytku a připravovat se na demograficky složité období. Podle člena rady Petra Musila je situace taková, že z pohledu rozpočtu nejsou peníze na letošní mimořádný růst důchodů za současných podmínek.

Skutečné ozdravení důchodového systému podle odborníků přinese až vyšší věk pro přiznání starobního důchodu a fakt, že lidé si budou souběžně na stáří spořit sami, a to už od mládí.

Aktuálně se v Poslanecké sněmovně jedná o snížení letošní mimořádné valorizace. Bylo by navýšení podle stávajících pravidel z pohledu státního rozpočtu skutečně problém?

Petr Musil: Jakékoliv úsilí o zbrzdění růstu je jedině dobře, z hlediska strukturálního schodku. Jakmile se důchody jednou zvýší, tak už je nikdo nevrátí zpět na původní úroveň. A vlastně to prohlubuje strukturální problém v rozpočtu. Vláda se chystá konsolidovat rozpočet až příští rok, ale kdyby letošní mimořádné valorizace nechala proběhnout, tak o to vyšší úspory by musela hledat příští rok. Navíc by to zatížilo i budoucí rozpočty. Každá valorizace důchodů totiž zvyšuje základnu pro další valorizaci.

Foto: Národní rozpočtová rada

Petr Musil, člen Národní rozpočtové rady.

Michal Hlaváček: Pokud bychom odhlédli od velké inflační vlny, tak by důchodový systém měl mít v současné době největší přebytky. V době covidu poklesl počet důchodců o více než dvě procenta a zároveň jsou na vrcholu pracovní kariéry Husákovy děti, které do systému hodně přispívají. To, že systém v letošním roce bude generovat deficity v řádech 40 až 60 miliard korun, je alarmující. V tuhle chvíli měl být naopak v plusu 60 až 70 miliard korun. S vědomím toho, že v delším časovém horizontu bude systém čelit stárnutí populace, by se měl naopak připravovat a generovat přebytky. Jakákoliv úspora v této situaci je pochopitelná a žádoucí.

Takže se dá říct, že teď by měl být na tom důchodový systém velmi dobře, a přitom není. A dá se předpokládat, že výhledově to bude jenom horší?

Michal Hlaváček: Jak Národní rozpočtová rada, tak Ministerstvo práce a sociálních věcí očekáváme, že v horizontu sedmi let se bude v reakci na demografický vývoj mírně zlepšovat. I když pořád to budou deficity. A ke zhoršení dojde až za nějakých osm nebo deset let. Pak to začne rychle mířit k deficitům, které mohou dosáhnout až čtyř procent hrubého domácího produktu kolem roku 2060. To bude problematické.

Foto: Národní rozpočtová rada

Michal Hlaváček, analytik Národní rozpočtové rady.

Když u této změny mimořádné valorizace předkladatelé zmiňují, že vláda o zvýšení nerozhoduje, pouze vydává nařízení o zvýšení podle statistik. Není podle vás chyba, že když už se vláda pouští do úpravy mimořádné valorizace, že upravuje jen tu letošní?

Petr Musil: Já to jako chybu nevnímám. Myslím si, že nelze provádět dlouhodobější změnu valorizací, pokud nevíte, jak ji chcete provést. Zatím jsem nezaznamenal debatu o tom, že by se vzorec pro mimořádné valorizace měl změnit.

Jsou však debaty o tom, že by se měl upravit vzorec u řádných valorizací, a to někam do doby, než Sobotkova vláda zvýšila příspěvek růstu reálné mzdy z jedné třetiny na jednu polovinu. Stejně tak bychom si dovedli představit, kdyby se u valorizace podle inflace sjednotila metodika. Dnes je to tak, že se valorizuje buď podle indexu spotřebitelských cen, nebo podle důchodcovského indexu cen. Podle toho, co je vyšší. A to do výpočtu vnáší zmatek. I to akceleruje valorizaci, protože se bere v potaz právě ten vyšší ukazatel.

K tomu, že se zvyšuje podle indexu spotřebitelských cen, nebo důchodcovského indexu, se ještě dostaneme. Platí podle vás ty finanční dopady do rozpočtu, pokud by se mimořádná valorizace nesnížila? Tedy zhruba 35 miliard korun a v příštím roce zhruba 60 miliard korun? Sedí to?

Petr Musil: Ano, tak to zhruba je.

Michal Hlaváček: Ten rozdíl mezi 35 a 60 miliardami korun v dalším roce je v tom, že u letošního roku se počítá se sedmi měsíci. Kdežto další rok se počítá, že budou důchody o úroveň vyšší a jsou počítané na dvanáct měsíců. K tomu nárůstu by došlo určitě.

Jak vnímáte to, že politici u úpravy letošní mimořádné valorizace říkají, že je třeba myslet i na rodičovský příspěvek, a vlastně se to staví do vztahu, že pokud bychom nepřibrzdili navýšení důchodů, tak nebudou peníze na navýšení rodičovského příspěvku?

Petr Musil: Naše stanovisko je takové, že se to nedá takto prezentovat. Nejsme v situaci, kdy se rozhodujeme, jestli nějaké hypoteticky volné peníze poskytneme na to, či ono. Chceme ušetřit stovky miliard korun ve státním rozpočtu. Nemůžeme to stavět tak, že omezením mimořádné valorizace sebereme peníze důchodcům a dáme je na rodičovský příspěvek. Je to pro nás falešná argumentace a nesouvisí to spolu. Navíc to vyvolává mezigenerační napětí.

A neplatí spíše spojitost s výchovným, které začalo letos platit? Kdy se zvýšil důchod o 500 korun za odchované dítě.

Petr Musil: Peníze na mimořádnou valorizaci by nebyly tak jako tak. Pořád se bavíme o tom, že máme více než 200miliardový strukturální schodek ve státním rozpočtu. A že se tam vložilo výchovné, tak to ten problém jenom prohloubilo. Není to o tom, jestli máme na to, nebo na tohle. My si v tuto chvíli už nemůžeme dovolit dávat peníze navíc prakticky na nic, když to zjednoduším.

Co říkáte na to, že se s letošní mimořádnou valorizací nepočítalo ve státním rozpočtu. Je to chyba, nebo souhlasíte s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, že pokud by mimořádná valorizace byla do 20 miliard korun, jak se předpokládalo, tak by to rozpočet zvládl?

Petr Musil: To je na panu ministrovi, kde by těch 20 miliard korun našel. My jsme na to upozorňovali v prosincovém stanovisku, že je potřeba s mimořádnou valorizací počítat, a odhadovali jsme to na 20 miliard korun. Ve finále je to víc.

Proč se odhady, kolik bude mimořádná valorizace stát – 20 miliard korun, tolik liší od výsledně spočítaných nákladů na 35 miliard korun?

Michal Hlaváček: Jednak hrálo roli, že ceny rostly trochu rychleji, než předpokládaly odhady. Největší rozdíl byl ale právě v tom, že valorizace vycházejí nakonec z důchodcovské inflace, a ne ze spotřebitelské. Důchodcovská inflace není standardně modelovaná. Zanáší to další rizikový bod do výpočtu, který se naplno projevil.

Jsme u rozdílu mezi indexem spotřebitelských cen a důchodcovským indexem spotřebitelských cen. Čím se liší, že inflace rostla v rozhodném období o 8,4 procenta a důchodcům o 11,5 procenta?

Michal Hlaváček: Základní rozdíl je, že má jiné složení spotřebitelského koše a největší rozdíl je v takzvaném imputovaném nájemném. Jde o ceny u nově postaveného bydlení. U spotřebitelské inflace se promítají i ceny nových nemovitostí a jejich růst. Historicky to bylo tak, že důchodcovská inflace zaostávala za spotřebitelskou, protože to mělo u imputovaného nájemného, u cen nového nájemného, nulovou váhu. To se změnilo v posledním období, kdy ceny nemovitostí spíše stagnují, nebo klesají. Když důchodci mají ve svém spotřebním koši u cen nového bydlení nulovou váhu, tak logicky jejich index roste rychleji. Jsou tam i další rozdíly. Důchodci mají vyšší váhy u potravin, kde ceny rostly hodně. Kupodivu tam mají také vyšší váhu u cigaret a alkoholu. A samozřejmě mají vyšší podíl energií.

Obecně, co je za vás potřeba upravit i důchodů, aby byl systém udržitelný?

Petr Musil: Z dlouhodobého hlediska je to jednoznačně zvyšování hranice přiznání nároku na starobní důchod. Ta by se měla zkrátka zvyšovat, to je nezbytná věc. Jako Národní rozpočtová rada se snažíme vysvětlit, že je potřeba více motivovat lidi, aby se zapojili do 3. pilíře, aby si sami spořili na důchod, a hlavně aby byli motivováni nevybírat na konci částku jednorázově, nýbrž nechat si postupně vyplácet měsíční rentu čili jakési přilepšení ke státem garantovanému důchodu.

Vím, že o tom jednal na Ministerstvu práce a sociálních věcí minulý týden poradní tým pro důchodovou reformu. Jak ale lidi motivovat konkrétně k tomu, aby si naspořenou částku rozložili v čase?

Petr Musil: Dávali jsme tam jako Národní rozpočtová rada několik podnětů. Například, když si někdo zvolí jednorázové vypořádání, tak aby tam byla vyšší daňová zátěž u příspěvku od zaměstnavatele. A další krok by byla nějaká sankce v podobě vrácení podstatné části státních příspěvků.

Řešíme ale, jak motivovat mladé lidi, aby si začali spořit. Protože když se zeptáte mladého člověka, tak pro něj je to daleko a řeší, z čeho bude financovat bydlení a rodinu, kterou si chce založit. Lidi potřebují peníze teď. A je proto otázka, jak to nastavit, aby lidi od 25 nebo nejpozději 30 let byli ochotni si na důchod spořit, a navíc s vidinou, že si naspořenou částku nevyberou jednorázově. Další možnost je to stanovit toto spoření povinně, ale to jsme už ve 2. pilíři, který jsme si vyzkoušeli, a víme, jak to dopadlo.

Reklama

Doporučované