Hlavní obsah

Historicky nejnižší porodnost. Data ukazují, kde v Česku lidí ubývá

Foto: Shutterstock.com, Seznam Zprávy

Ilustrační foto.

Rodí se nejméně dětí za posledních 250 let. Češi a Češky děti mít chtějí, ale limitují je možnosti bydlení, flexibility práce, ale i neschopnost najít si vhodného partnera či neplodnost. Analýza přináší pohled na porodnost.

Článek

Od roku 1900 se čtyřikrát dostala česká společnost do fáze, kdy lidí ubývalo a nepřibývalo. Během první světové války, v devadesátých letech, v roce 2013 a dnes.

Během první světové války se rodilo 1,2 dítěte na 100 obyvatel, ale kvůli přímým obětem ve válce, ale i dalším faktorům, jako byla třeba španělská chřipka, lidí ubývalo. To se potom ale rychle zlepšilo a ani během druhé světové války, kdy sice klesla porodnost, se nesnížil počet obyvatel.

Na začátku osmdesátých let začal počet narozených dětí opět klesat, největší propad přišel po roce 1993, kdy se Česko opět dostalo do bodu, kdy lidí nepřibývalo, ale ubývalo. V roce 2007 se česká společnost opět přehoupla do bodu, kdy počet obyvatel rostl, kolísal ovšem kolem nuly.

V roce 2021 mnozí slavili, že porodnost v Česku stoupla, nicméně i kvůli vysokému počtu úmrtí v pandemii, právě od té doby v Česku ubývá počet obyvatel, rodí se méně a méně dětí a tím i stárne celá společnost. Navíc letos se podle odhadů a analýzy Seznam Zpráv, narodilo vůbec nejmíň dětí od roku 1785. Nejspíš i za mnohem delší dobu, ovšem až od roku 1785 Český statistický úřad eviduje data o počtech obyvatel.

Nejčastější termín narozeninových oslav je v červenci. To znamená, že nejvíce dětí je počato v říjnu. Dalšími silnými měsíci je i listopad a donedávna i prosinec a leden. Ještě před revolucí se nejvíce dětí počínalo v létě, během června, července a srpna.

Od roku 2021 počet dětí narozených v Česku klesá. V posledních třech letech, tedy od roku 2022, ale existují obce, kde je novorozenců více, jedná se ale spíše o menší obce, ne o specifický trend.

V Praze, Brně, Ostravě i dalších velkých městech, se rodí méně a méně dětí. V Praze se během tří let narodilo o 15 tisíc dětí méně, v Brně o 7 tisíc. Data neovlivňuje lokace porodnic, protože ČSÚ eviduje jako místo narození adresu trvalého bydliště matky.

Studie Waldaufové a Šťastné ale ukazuje, že Češi a Češky vnímají jako ideál mít rodinu se dvěma dětmi. Pouze 4 procenta žen by si přála zůstat bezdětná, 10 procent by chtělo mít jedno dítě. U mužů to je trochu jinak, 9 procent by chtělo být bezdětných, 11 procent by ocenilo mít jedno dítě. Pokud ale zahrnou do představ i svou životní situaci, už plánují reálně dětí méně, průměrně 1,8 dítěte a více lidí chce také zůstat bezdětných.

Mezi hlavní důvody, proč lidé děti odkládají nebo nemají, nejčastěji uvádějí ekonomické faktory - problematiku bydlení a finanční nejistoty. Dalšími důvody jsou pracovní priority, ženy i muži jednoduše chtějí pracovat. Zároveň se podle akademiček i mění společnost, „objevují se nové normy a priority. 17 procent lidí v Česku vidí za poklesem porodnosti v Česku narůstající význam osobní svobody a životního stylu, kdy mladí lidé mají touhu užívat si života, cestovat a být nezávislí“.

Od roku 2019, tedy před začátkem koronavirové pandemie, se průměrně ročně rodí v Česku 0,77 dítěte na 100 obyvatel. V Praze, Brně, Ostravě i dalších velkých městech se rodí nadprůměrně dětí. Naopak ale v pohraničí se spíš rodí méně dětí, než je český průměr.

Jak jsme k těmto hodnotám došli? Vzali jsme počet narozených dětí mezi lety 2019-2024 a vypočítali roční průměr. Ten pak vydělili průměrným počtem obyvatel v obci a přepočítali hodnotu na 100 obyvatel. V Česku se v tomto období rodilo 0,77 dítěte na 100 obyvatel. Obce jsme pak rozdělili na ty nadprůměrné a podprůměrné.

Klesající porodnost není překvapením. Právě teď by děti měly mít slabé ročníky narozené v devadesátých letech. Nicméně i ti mají méně potomků, než by chtěli. A to jak s množstvím dětí, tak jejich načasováním.

Na nízkou porodnost neexistují jednoduchá řešení. „Je zřejmé, že mladí lidé čelí mnoha výzvám - od finanční nejistoty přes obtížné hledání bydlení až po změny v životních prioritách,“ jak popisují Waldaufová a Šťastná. Na vytváření lepších podmínek by se podle studie mohli spoluúčastnit jak stát, trh práce, tak i celá společnost.

Související témata:

Doporučované