„Rána jak z děla.“ Češi na Blízkém východě si zvykají na život s raketami

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Válku jsem tu zažil několikrát, ale vždy je to stres, nikdy nevíte, kdy raketa dopadne zrovna na vás,“ říká David Polák, který je původem ze Slovenska, přes deset let ale žije v Izraeli.

Bydlí na předměstí Tel Avivu, druhého největšího města v zemi. Izraelsko-americké útoky na Írán začaly v sobotu ráno. Krátce nato odpověděl Írán odpalem raket a posláním dronů na Izrael, ale i na několik dalších arabských zemí.

„Všem s izraelskou SIM kartou přišlo varování, že se máme připravit na blížící se útoky. Ty začaly kolem jedenácté dopoledne a pokračovaly celou sobotu. Poplachy byly každou hodinu a půl až dvě hodiny,“ popisuje.

Na podobné situace je podle něj země připravená. Civilní obrana občanům pravidelně rozesílá pokyny a nejdůležitější informace. Výzva k přípravě krytu a setrvávání na bezpečném místě dorazila i Davidovi.

„První noc ze soboty na neděli byla intenzivní, poplachů bylo pět nebo šest. Včera pokračovaly celý den, z krytu jsme slyšeli desítky výbuchů. Dnešní noc byla klidnější, poplach byl dvakrát nebo třikrát, ale salvy byly delší a intenzivnější,“ pozoruje.

„Dnes zatím od rána jeden nebo dva poplachy, teď je dvě, tři hodiny relativní klid, čekáme, že další přijde každou chvíli,“ dodává David.

Na strach se prý snaží nemyslet. Důležité je podle něj sledovat aktuální informace, zůstat v klidu poblíž úkrytu a hlavně nepanikařit. „Držíme se pokynů civilní obrany, jsme připraveni a víc udělat nemůžeme. Snažíme se zůstat v bezpečí. Je to ale stres, lhal bych, kdybych řekl, že ne,“ přiznává.

Přesto ani neuvažoval o tom, že by Izrael opustil. Vzdušný prostor je uzavřen, česká i slovenská vláda proto organizují repatriační lety ze sousedního Egypta. „Podle mě je bezpečnější zůstat v krytu než se vydávat na čtyřhodinovou cestu přes poušť do Egypta,“ myslí si.

Běžný život ale v nějaké míře pokračuje. David momentálně pracuje z domu, stejně jako před začátkem útoků. Podobně jako většina místních, i on si nakoupil zásoby na několik dní dopředu.

„Máme doma zásoby minimálně na tři, čtyři dny, to je rutina. Když si ale člověk potřebuje koupit chleba nebo balík vody, u nás je obchod normálně otevřený. Odhady jsou, že to může trvat i několik týdnů, budeme se tomu operativně přizpůsobovat,“ shrnuje své plány na další dny.

Filip Zajíček žije ve Spojených arabských emirátech, v Dubaji. Zemi od Íránu odděluje jen Perský záliv. „V sobotu večer jsem doma pracoval, když z ničeho nic přišla rána jak z děla. Nic podobného jsem v životě nezažil, nevěděl jsem, co se děje,“ popisuje.

„Nejprve jsem si myslel, že spadl nějaký panelák, nedokázal jsem to popsat. Pak jsem vyšel na balkon a viděl asi čtyři rakety za sebou, jak letí směrem na Downtown, do centra Dubaje. Nato jsem slyšel křik sousedů, všichni byli na balkonech,“ říká.

Tamější ministerstvo obrany hovořilo o zachycení vlny íránských raket i dronů. V okolí Palm Jumeirah byly vidět sloupce kouře. Na ikonickém, uměle vytvořeném ostrově ve tvaru palmy, který je proslulý výškovými luxusními budovami, hořel hotel po zásahu úlomkem rakety. Podle dubajských médií byli čtyři lidé zraněni.

V jednom z hotelů na „Palmě“ se ubytovala i rodina Filipova kamaráda. Místo klidné dovolené je ale čekaly dramatické okamžiky. „Raketa dopadla asi 60 metrů od nich, byli zrovna na West Beach na procházce. Strávili dva dny v suterénu hotelu, spali na kobercích a nevěděli, co se děje,“ popisuje.

Mezi lidmi byla cítit nervozita, podobnou situaci nikdo z jeho okolí nezažil. Celý víkend jim navíc chodila upozornění na nebezpečí zásahu raketami a bezpečnostní pokyny od tamější vlády. „Člověk nemůže usnout, je ve stresu, slyší nad sebou výbuchy a neví, jestli jsou nad ním, nebo 20 kilometrů daleko,“ podotýká Filip.

Nyní se podle něj situace uklidnila, město ale pořád vypadá jinak, než je zvyklý. „Dálnice jsou stále prázdné oproti normálnímu režimu. Provoz je úplně jiný. Nákupní centra jsou nejprázdnější, co kdy byla,“ pozoruje. „Situace je mnohem klidnější než před dvěma dny. Nikdo ale neví, co bude zítra,“ dodává.

Podobně situaci vidí i Matyáš Vališ, který v Dubaji žije dva a půl roku. Bydlí zhruba 300 metrů od Palmových ostrovů, kam dopadl úlomek jedné z íránských raket.

„Slyšel jsem ránu, je to hned vedle mě. Otřásla se všechna okna. Když jsme šli na balkon, byl tam obrovský kouř do vzduchu a lodě začaly odplouvat pryč. V budově jsem šel na chodbu a lidé začali běhat s batohy - rychle si sbalit a odjet,“ vypráví.

„Nejvíc nepříjemné bylo, když člověk šel na balkon a viděl, jak ve vzduchu letí raketa směrem k němu,“ dodává.

I on se ale snaží zůstávat v klidu, sledovat informace a poslouchat pokyny vlády. Nad opuštěním země přemýšlel, nakonec ale vyhodnotil, že by to nemělo smysl. Vzdušný prostor navíc zůstává uzavřený. „Vypadá to dramaticky, ale Dubaj se o to postarala dobře. Kdybychom odjeli mimo město, ochrana tam není,“ myslí si.

Ve Spojených arabských emirátech žije i Peter Kršík pocházející ze Slovenska. Na Středním východě strávil poslední čtvrtstoletí, v regionu proto zažil několik konfliktů. Na otázku, jestli někdy viděl zemi v podobném stavu jako nyní, odpovídá bez zaváhání: „Vůbec.“

„Nikdy jsem si nemyslel, že sem mohou vystřelit rakety. Vždy jsem bral Emiráty jako nedotknutelnou zemi, i proto, že je to jedno velké byznysové centrum. Je vidět, že takové věci jsou možné,“ připouští.

„Když jsem v sobotu přijel z výletu z Abú Dhabí, cestou domů jsem viděl nad městem ohnivé čáry,“ popisuje.

Dopady raket ale zaznamenal jen na sociálních sítích. Strach proto prý nemá. Situace se ho ale výrazně dotkla především po pracovní stránce - pracuje totiž jako masér a průvodce turistů. Někteří lidé se na dovolenou do země vůbec nedostali, jiní zrušili naplánované pobyty preventivně.

„Někteří už seděli v letadle, ale v sobotu je otočili a přistáli v Saúdské Arábii, odkud letěli zpět domů. Několik výletů mi zrušili,“ popisuje. Většina turistických atrakcí nicméně zůstává otevřená.