Článek
Premiér Andrej Babiš „řeší zdravotnictví“ a sní o obřích investičních projektech v českých nemocnicích včetně výstavby nového pražského špitálu na zelené louce. Ministr Adam Vojtěch si personálními změnami ve zdravotních pojišťovnách chystá předpolí pro své ambiciózní systémové změny.
Trochu ve stínu těchto velkolepých dějů a plánů se ovšem odehrává docela závažná koaliční roztržka kolem přízemnějšího, přesto ale důležitého tématu - české očkovací strategie.
Dokument jménem „Národní očkovací strategie České republiky pro období let 2025–2029“ schválila loni v prosinci, tedy už po volbách, končící vláda Petra Fialy. Nový ministr zdravotnictví Adam Vojtěch dokument opakovaně označil za vyhovující a mířící správným směrem, nicméně jeho koaliční partneři z SPD si z očkovací strategie udělali cíl.
„Jako SPD jsme zásadně proti současnému znění NOS,“ volá zdravotnický expert SPD Jan Síla. Jeho stranickému šéfovi Tomiu Okamurovi vadí „nátlak“ na zvýšení proočkovanosti proti chřipce nebo covidu-19. „Žádáme, aby byla zdůrazněna dobrovolnost bez nějakého tlaku,“ řekl nedávno pro TV Nova předseda SPD.
Jestli z toho vzejde nějaká větší koaliční třenice, se teprve uvidí. Vojtěch se to celé zatím snaží zahrát do autu obecnými prohlášeními o ochotě diskutovat a neochotě dokument výrazně měnit. Poslanec a neurochirurg Síla působí odhodlaně, Okamurovy výroky jsou o něco mírnější.
Programové prohlášení vlády pro žádnou velkou rebelii podklady neposkytuje. O očkování je v něm jediná věta: „Nad rámec povinného očkování zachováme dobrovolnost očkování.“ Tato věta je v plném souladu s očkovací strategií, protože ani ona nemá ambici rozšiřovat seznam povinných vakcinací nad stávající úroveň.
Na první pohled by se mohlo zdát, že si hnutí SPD prostě jen zvolilo téma, které je mnoha jeho voličům blízké, a snaží se na něm vymezit vůči koaličním partnerům. Že „mluví ke svým voličům“, jak všelijaké nehoráznosti ve vyjádřeních koaličních poslanců odbývá premiér Babiš. Nicméně hádka o očkování může nabrat širší rozměry, jakmile dojde ke krokům, které by směřovaly k naplnění strategie.
Pro Babiše i Vojtěcha je klíčovým zdravotním tématem prevence. A očkování je zcela zásadní součástí jakýchkoli preventivních snah. Panuje široká odborná shoda na tom, že zvýšení proočkovanosti proti chřipce, které v Česku patří k nejnižším v Evropě, by mohlo zásadně snížit nemocnost u jinak zdravé populace a úmrtnost mezi populací rizikovou. V tomto duchu se nese i text strategie. Roční ekonomické přínosy se podle různých analýz a studií počítají v miliardách korun, zdravotní pak v desítkách životů.
Zvýšení proočkovanosti lze přitom dosáhnout kombinací několika přístupů - od osvětových kampaní přes rozšíření očkovacích míst (například o lékárny) či úpravu úhrad vakcín ze zdravotního pojištění až po bonifikace zdravotnických zařízení (v čele s praktickými lékaři), která přispějí ke zvýšení podílu očkovaných mezi svými pacienty. O všech těchto cestách se ve strategii píše, a to velmi opatrně a diplomaticky - třeba slovo „lékárna“, které v souvislosti s očkováním vyvolává silné emoce, se zde vůbec nevyskytuje.
Vládní hnutí SPD však většinu těchto možných motivačních kroků řadí do kategorie „nátlak“ a bude se proti nim vymezovat. To může v konečném důsledku snížit důvěryhodnost i účinnost Babišových a Vojtěchových snah v oblasti prevence. Byla to ostatně SPD, kdo před časem uspořádal ve Sněmovně divoký seminář, na němž vystoupila elita protiočkovací scény včetně slovenského covidového zmocněnce pro vyšetřování covid managementu, ortopeda Petra Kotlára. Ten proslul kromě obecně excentrického vystupování i opakovaně vyvráceným tvrzením, že covidová vakcína mění DNA příjemce. Očkované slavně přirovnal ke (geneticky modifikované) kukuřici.
Tvoří-li myšlenkové pozadí odporu SPD proti očkovací strategii nejtvrdší jádro antivaxerského hnutí, lze se v debatách kolem jejího naplnění dočkat ještě lecčeho. Okamurovo hnutí totiž vůbec nemusí dosáhnout toho, že Vojtěch strategii přepíše, nebo dokonce zruší. Úplně stačí, když bude dostatečně úspěšně sabotovat tvorbu příslušných akčních plánů, podle nichž se má strategických cílů dosáhnout. Možná i za tímto účelem vyslal Okamura k Vojtěchovi náměstkyni a někdejší poslankyni SPD Karlu Maříkovou, která za covidu patřila k velkým Vojtěchovým kritikům právě i kvůli přístupu k očkování.
Strategie tedy může klidně zůstat v platnosti beze změny písmenka, jen se – jako mnoho strategií před ní – nenaplní. Ono neškodné „mluvení ke svým voličům“ by se tak v podání SPD přetavilo nejen v plýtvání stovkami hodin odborné práce, ale i v reálné ekonomické a zdravotní škody pro republiku.
