Luční bouda válčí, ale není sama. Národní parky jsou bojištěm mnoha zájmů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je březen 1991 a Šumava se společně s Podyjím stává národním parkem. Svou rozlohou skoro přitom skoro dvojnásobně překonává již existující Krkonošský národní park.

„V národním parku má přímo z jeho definice přednost příroda a přírodní procesy, které zde probíhají. Není zde hospodářský les, kde má přednost jeho produkční funkce, to znamená vypěstovat co nejkvalitnější dříví v co nejvyšším množství,“ vzpomínal později tehdejší ministr životního prostředí Bedřich Moldán.

A dodal, že se Šumava nesmí stát upraveným parkem typu pražské Stromovky nebo lunapark či „outdoorová kulisa“ pro turisty.

Jenže právě výklad toho, k čemu má národní park primárně sloužit a jak by se mělo v nejcennějších lesích Česka hospodařit, se stal během let předmětem dlouhodobých tahanic. A nešlo jen o Šumavu.

Spor Krkonoš s provozovateli Luční boudy, o kterém Seznam Zprávy informovaly, není v historii Česka ojedinělý. Národní parky si bouřlivými spory prochází opakovaně - a nejen Krkonoše. Šumava, České Švýcarsko i Podyjí se přely s obcemi, developery, zemědělci i prezidentem Václavem Klausem.

České lesy zaznamenaly v posledních dvaceti letech dvě významné rány - orkán Kyrill a kůrovcovou kalamitu. Obě tyto události jsou úzce spojené s Šumavou, kterou zásadně přetvořily. Ničivá bouře zde v roce 2007 zničila asi milion stromů. V lesích se poté v dalších letech výrazně rozšířil kůrovec.

A přišel spor. Národní park si stál za tím, že napadené dřevo by se v takzvaných bezzásahových zónách mělo ponechat a dál netěžit. Vycházel z toho, že události jako orkán nebo kůrovcová kalamita jsou přirozenou součástí vývoje lesa a jeho obnova by se měla nechat na přírodě. Tento přístup podporovali také vědci.

Proti tomu ale stála část místních, představitelé obcí i někteří politici. Ti prosazovali vykácení zničených stromů a vysázení nových. Podpořil je i tehdejší prezident Václav Klaus.

Přístup parku se změnil, když se do jeho vedení v roce 2011 dostali bývalý premiér federální vlády Československa Jan Stráský a jeho nástupce Jiří Mánek. Ti prosazovali výraznější zásahy proti kůrovci, za což si vysloužili kritiku ze strany některých vědců a ekologických organizací.

Aktivisté například několik týdnů v létě 2011 bránili vykácení stromů v okolí Ptačího potoka blokádou. Na místě zasahovala policie, která pár z nich zadržela.

V posledních letech se situace za vedení ředitele Pavla Hubeného uklidnila. Les se z velké části ponechal přirozené obnově a dříve zničená místa už se opět zelenají.

Mimo to se stejně jako Krkonoše dostala Šumava v posledních letech pod sílící tlak developerů. Zřejmě nejznámějším případem takového sporu je rozepře s bývalým cyklokrosařem a developerem Romanem Kreuzigerem starším. Ten chtěl v přírodně cenné oblasti zaniklé vsi Zhůří postavit na svých pozemcích osm domů včetně hotelu a parkoviště. To ale ochránci opakovaně odmítli s tím, že by stavba mohla ohrozit okolní přírodu.

Nejmladší tuzemský národní park České Švýcarsko zažívá největší bouře zejména v posledních letech. K vyhrocení vztahů mezi jeho správou a místními obcemi i podnikateli došlo po ničivém požáru v roce 2022. Ten během dvaceti letních dní zasáhl přes tisíc hektarů lesa, a to i v okolí nejznámějších míst, jako je Pravčická brána.

Podle některých starostů k rozsahu požáru přispělo to, že správa národního parku na místech zasažených kůrovcovou kalamitou neodklízela napadené dřevo, aby se les sám obnovil.

Vědci ale v analýze pro Ministerstvo životního prostředí následně vyvrátili, že by uschlé stromy měly požáru nějak pomoct. Na druhou stranu hasiči u soudu potvrdili tvrzení starostů, že příjezdové cesty pro záchranný systém nebyly dost dobře přístupné a technice tedy trvalo dlouho, než se dostala na klíčová místa.

Protesty tak pokračují dodnes. Místostarosta Jetřichovic Milan Dařina si nedávno Seznam Zprávám postěžoval, že správa národního parku nedělá dost protipožárních opatření. Jeho tvrzení ale odmítá ředitel parku Petr Kříž.

Po požáru v oblasti zásadně ubylo turistů, proti národnímu parku se tak vzbouřili i místní podnikatelé. Naštvalo je zejména to, že se park rozhodl kvůli bezpečnosti uzavřít Edmundovu soutěsku, oblíbenou pro jízdu loďkami. Ročně ji navštívilo 300 tisíc lidí.

Ochranáři argumentovali, že kvůli riziku pádu stromů není bezpečné zde atrakci provozovat. A protože se jedná o klidové území národního parku, zásahy jsou zde velmi omezené.

Společně s místními starosty tak podnikatelé v roce 2024 vytvořili výzvu Otevřete České Švýcarsko. O pomoc žádali v otevřeném dopise premiéra Petra Fialu, kterého žádali o „urychlené řešení dané situace“.

Národní park na výzvu reagoval tak, že po požáru nechce nic uspěchat a jakmile riziko pádu stromů opadne, soutěsku zpřístupní. To by nakonec mohlo přijít dříve, než se původně čekalo. Kateřina Horáková, starostka Hřenska, které jízdy loďkami provozuje, oznámila, že by se lidé mohli loďkami znovu projet už letos, ač v omezeném režimu. Původně se počítalo s květnem, otevření se ale muselo odložit kvůli chybějícím posudkům.

I to může být jedním z důvodů, proč Hřensko, nejvýznamnější turistické centrum regionu, na rozdíl od ostatních obcí od kritiky národního parku ustoupilo. „Řekli jsme si, že půjdeme cestou domluvy,“ řekla dříve Seznam Zprávám Horáková.

Nejmenší český národní park Podyjí si takovými bouřemi neprošel, i zde ale přichází ochrana přírody do konfliktu s jinými zájmy. Na rozdíl od ostatních národních parků se Podyjí rozkládá po spíše rovinaté krajině jižní Moravy. Téměř nedotčené údolí řeky Dyje tak obklopují pole. Nedaleko Znojma u hranic parku hospodaří třeba Agropodnik Mašovice. A jeho pře s národním parkem letos došla až k soudu, informovala koncem května MF Dnes.

Už dva roky se zemědělec hádá se správou národního parku o to, zda smí používat chemické přípravky. Jeho pole sice nespadají pod území Podyjí, leží ale v jeho ochranném pásmu. Jde o území vytyčené v sousedství parku, které má jeho území chránit před rušivými vlivy zvenčí. A platí, že pokud zde chce zemědělec používat třeba chemické postřiky, musí mít souhlas národního parku.

Ten před dvěma lety agropodnik nedostal. Vedení NP Podyjí zpřísnilo pravidla poté, co zjistilo vysokou koncentraci umělých hnojiv a pesticidů na území parku. Agropodnik podal na národní park žalobu s tvrzením, že tímto opatřením de facto rozšiřuje své území. Soudce to ale letos na jaře odmítl, uvedla MF Dnes.

I Podyjí každopádně naráží na občasné pře s obcemi. Kriticky se k jeho působení staví třeba Lubomír Vedra, starosta Vranova nad Dyjí, jehož zástavba leží v ochranné zóně. „Omezuje nás to v rozvoji. Park nesmyslně rozhoduje o tom, jak mohou vypadat stavby a co lze stavět,“ postěžoval si v nedávném vyjádření pro ČTK. Ostatní starostové takto kritičtí nejsou, v porovnání s Šumavou či Českým Švýcarskem je tak odpor proti parku o poznání mírnější.