Článek
Vyvezení symbolického posledního vozíku, poté průvod s dechovkou a nakonec bohoslužba. Začátkem února skončila slavnostní akcí na Stonavě a v Ostravě skoro 250letá historie těžby černého uhlí v Česku.
Jenže práce v místě dolu ČSM, posledního v Česku, ještě zdaleka nekončí.
„Není to, že bychom vyvezli poslední vozík, řekli, že je konec a zamkli dveře,“ upozorňuje Václav Zubíček, proděkan Hornicko-geologické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Naopak – začíná náročná, závěrečná etapa v životě dolu. Jeho likvidace.
„Cílem technické likvidace dolu je jeho trvalé a bezpečné uzavření po ukončení těžby tak, aby nedocházelo k ohrožení lidí, majetku a životního prostředí, aby byly stabilizovány důlní prostory a aby byl zajištěn kontrolovaný režim vod, plynů a poklesu terénu,“ říká David Hájek, ředitel provozu OKD - společnosti, která zde těžila a nyní zajišťuje likvidaci dolu.
Některé z jam poslouží k těžbě plynu
Už při pohledu na povrchový areál je jasné, že práce bude dost. Areál dolu ČSM - Sever se rozkládá na asi 40 hektarech plochy ve Stonavě na Karvinsku, tvoří jej několik vícepatrových budov, komíny i železnice.
To je ale jen „špička ledovce“ - pod zemí se skrývá ještě o mnoho více. „Za dobu existence Dolu ČSM zde vzniklo 1 100 kilometrů důlních chodeb. To představuje vzdálenost ze Stonavy například do Paříže. V současné době je ale funkčních už jen zhruba 52 kilometrů chodeb,“ popisuje Hájek.
Takzvaným fajrontem, což je slangový výraz pro konec těžební směny, ale práce nekončí.
Jako první nastal v již nefunkčním dolu takzvaný výkliz. Toto slovo v hornické terminologii představuje úklid, který musí nastat, než lidé důl nadobro opustí. Nahoru na povrch tak putuje vše, co jde - třeba technika a další vybavení dolu. Pod zemí ale zůstane například ocel použitá na výztuž chodeb.
Už nyní také probíhá další krok - zahrazení důlních chodeb. „Chodby musíme uzavřít takzvanými hrázemi, kterých bude celkem 87,“ říká Hájek z OKD. Hráze si lze představit jako betonové stěny. Experti předpokládají, že bývalé chodby dolu ponechané pod zemí časem zatopí podzemní voda.
Poté se budou likvidovat samotné jámy dolu. Dvě ze čtyř jam OKD nechá zasypat nezpevněným zásypem z certifikovaného kamení. V povrchové části pak jámy uzavře betonová zátka. Na zásyp celkem půjde 180 tisíc tun materiálu.
Zbytek jam pak ještě čeká využití. „Druhé dvě jámy budou sloužit jako plynové kolektory pro budoucí těžbu důlního plynu, jeho odsávání a zabránění nežádoucímu výstupu na povrch. Tyto jámy budou v určité hloubce uzavřeny betonovou jámovou zátkou, prostor pod ní zůstane volný pro jímání plynu a prostor nad zátkou bude až po povrch vyplněn cementovo-popílkovou směsí,“ popisuje Hájek.
Na technickou likvidaci vyhradilo OKD finanční rezervu ve výši 3,3 miliardy korun. „Technická likvidace bude podle plánu trvat zhruba tři roky, dokončena by tedy měla být na přelomu let 2028 a 2029,“ říká Hájek.
Obnovit těžbu? Náročné, ne-li nemožné
Po skončení těžby uhlí zbývají na Ostravsku a Karvinsku pod zemí stále miliardy tun uhlí. „Když to zjednoduším, tak jsme vytěžili zhruba polovinu zdejších zásob. Technologicky není nezvládnutelné těžit i dál, ale otázkou je ekonomika,“ říká proděkan Zubíček.
Další těžba by se nyní nevyplatila. K tomu podle Zubíčka přispívá například to, že se země Evropské unie odklání od spalování fosilních paliv a upřednostňují jiné zdroje. Stát těžbu nedotuje, na rozdíl například od Polska, kterému ale zcela chybí třeba jaderné elektrárny a je tak na uhlí závislejší.
„Kombinace extrémní hloubky, plynodajnosti a náchylnosti k otřesům navíc činí těžbu na Ostravsku a Karvinsku unikátně rizikovou, zatímco v Austrálii, kde převažuje povrchová těžba, je profil rizik odlišný, byť i tam hlubinné doly čelí vážným problémům s metanem,“ říká Zubíček. Uhlí potřebné například pro ocelářský průmysl se tak do Česka bude dovážet ze zahraničí.
Pokud by se další generace rozhodly přeci jen zbytek zásob na severu Moravy a ve Slezsku vytěžit, čekal by je složitý úkol, upozorňuje expert. „Bylo by to časově i technicky náročné, ne-li nemožné v některých částech. Když zlikvidujeme jámy, nemůžeme začít těžit znova v tom samém místě, je tam narušená stabilita,“ říká Zubíček.
A ačkoli na Vysoké škole báňské i dále studují experti na hornictví, expertů, kteří by zvládli naprojektovat hlubinný důl, ubývá, dodává proděkan.„Lidé, kteří to umí to technicky zvládnout, už mnohdy jsou v neaktivním věku nebo už nejsou ani mezi námi,“ uvádí.
