Šetříme? Vláda si koleduje o trable ve vyloučených lokalitách

Mantra úspor, pod kterou se dělají záseky do některých ministerstev dnešní vládou, je pestrá. Posledním významným zásekem je likvidace Agentury pro sociální začleňování, která je součástí Ministerstva pro místní rozvoj.

Prozatím sice došlo „jen“ k vyhození deseti vedoucích pracovníků, kteří ale řídili práci více než stovky lidí včetně těch pracujících v terénu ve vyloučených lokalit. Samostatné pracoviště zaměřené na tyto lokality navíc de facto prakticky přestalo existovat po reorganizaci.

Tento „úsporný“ počin stojí za podrobnější debatu, protože skrývá některé potenciálně absurdní důsledky, nad kterými se patrně vláda hlouběji ani nezamyslela.

Jsem jedním z původců vývoje, jehož výsledkem byla právě agentura. Se svým týmem jsme zmapovali vyloučené lokality v Česku po tendru MPSV (2006). Posléze jsme se zaměřili na základní školy v okolí těchto míst a možnosti změn pro Ministerstvo školství (2008). Nakonec jsme formulovali integrační politiku pro ministra pro lidská práva (2009).

Mimochodem stojí za zmínku, že navzdory velmi silné politické konfrontaci mezi ČSSD a ODS v těch letech měly obě vlády, premiérů Jiřího Paroubka a následně Mirka Topolánka, dost odborné kvality na to, aby formování integrační politiky vůči sociálně vyloučeným lokalitám udržely v jednom směru a ustavily Agenturu pro sociální začleňování.

Iniciátorem v pozadí byla Evropská komise a také respekt tehdejších vlád k platnému rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v roce 2007 o prokázané diskriminaci romských žáků jejich zařazováním do zvláštních škol a uplatňováním dvou oddělených systémů vůči rasově odlišným žákům.

V pozadí vzniku agentury tedy bylo poměrně dost práce. Od výzkumu přes analýzu dat škol, kvalifikované zkušenosti terénních pracovníků a organizací, které v daných oblastech působily, a jejich zakotvení ve strukturách vlády, v krajích, městech a obcích.

To vše za nemalé prostředky z unijních i národních rozpočtů. Agentura měla z počátku desítky milionů z evropských grantů, poté přinesla do obcí a jejich vyloučených lokalit projekty za přibližně čtyři miliardy z prostředků EU. Sama hospodařila v období 2008-2025 s projekty přibližně za miliardu korun.

Pracovní výsledky za osmnáct let působení agentury byly značným úspěchem v porovnání s dalšími novými členskými státy EU, které měly romskou menšinu. Bylo to dáno jak tím, že se zaměřila na posilování integračních kapacit samotných obcí, na jejich odbornou a personální podporu, tak motivací všech lokálních pracovníků.

Mezi příklady úspěchu patří například zlepšení životní úrovně obyvatel ve Žďáru nad Sázavou, Chomutově, Novém Boru, Rumburku a dalších. Za dobu svého působení agentura pracovala přibližně ve 180 lokalitách.

Při celkových původních počtech sociálně vyloučených osob okolo 80 tisíc (2006) bylo od počátku zjevné, že řešení musí být dlouhodobé, v synergii různých institucí, politik a aktérů. Také, že nepřijde hned, nýbrž v horizontu generačních změn, a půjde o kombinaci zaměstnanecké politiky, bydlení, vzdělávání, zapojení místních podniků a komunikaci směrem ke konkrétním rodinám a jednotlivcům.

Fakt, že v lokalitách byli původně převážně Romové a teprve postupně se v nich objevovali i chudobě propadlí neromští obyvatelé, byl často zjednodušován na tezi, že integrační politika musí být primárně etnická, tedy romská. Jádrem zkušeností a práce agentury ovšem byla a je integrace místních institucionálních hráčů a politik přesahující etnickou linii.

Proto agentura nebyla ryze „romská“, ale spíše širokospektrální, s organizačním záběrem od terénních pracovníků až po zkušené administrátory. Platí, že stejně jako porodník nemusí být žena, nemusí v Agentuře pro sociální začleňování projekty řídit pouze Romové.

To pochopitelně vyvolávalo kritiku z romských řad. I dnes se tento lichý argument objevuje jako obhajoba likvidace agentury v působnosti Ministerstva pro místní rozvoj.

Celkově vzato děláme „úspory“ tak, že likvidujeme organizaci, již jsme nákladně a pracně vybudovali, kde pracují lidé se značnou kumulovanou a těžko nahraditelnou zkušeností. A působí v oblasti, kde je k úspěchu nutná právě dlouhodobá, trpělivá a kvalifikovaná práce lidí, kteří musí v cíle agentury a smysl celé práce věřit.

Jaké budou důsledky? Nepochybně eroze dlouhodobé práce a posílení rozpadu sociální sítě v místech, kde ji lidé potřebují nejvíce. Čekejme zhoršení zaměstnanosti, pokles šance dětí z vyloučených lokalit na vzdělání a jejich uplatnění na pracovním trhu.

Vydáme více na nezaměstnanost, sociální podporu a dávky a možná i na zdravotní a bezpečnostní nástroje v obcích, kde budou chudinské čtvrti bez podpory propadat do svých problémů. Opadne schopnost sociální vyloučení eliminovat a dané rodiny zpět integrovat do společnosti.

Dává vám to celé smyl, zejména „v zájmu“ úspor a daňových poplatníků? Pochybuji.