Článek
Na šumavských pláních končí krátký zimní den. Ticho krájí jen skučení větru. Svět je vypnutý. Nikde živá duše. Lidská duše.
A přece!
Napřed je to spíš tušení za soumraku. Jenom stín. Pak se pohne. A neuvěřitelně klidným, a přitom nezastavitelným krokem, s hlavou lehce nachýlenou k zemi, začne měřit pruh krajiny mezi lesem a vřesovištěm. Skulinou v mracích bliknou první nesmělé hvězdy. Je to on.
Los Emil!
Dámy a pánové, přivítejte osobnost roku 2025. Jednoho z nás. Romantika a snílka. Objekt naší něhy i hluboké úcty. Krále.
Za chvíli se přiblíží tak, že v jeho unavených očích už rozpoznáme otázku: Chcete mě? Že se ptáš, Emile. Pojď. Musí ti být zima. A dáš si něco k jídlu, viď. Myslíme na tebe. Jak se tu vůbec pořád máš? Nestýská se ti?
Los rozumný
Samec losa evropského (alces alces), který letos proslul trekingem po střední Evropě, si ve skutečnosti může na Šumavě docela lebedit. Vyzná se, potravu si zkušeně opatří tak nějak jako na dalekém severu. Není fixovaný na zvířecí společnost, vždyť se ani neskamarádil s šumavskou losí komunitou. A že by si připadal opuštěný, vykořeněný? O to máme starost my, protože nás by samota tížila.
Asi bychom se na takovém kurzu přežití dost báli.
Jenže Emil lidská duše není. Jen se jmenuje jako člověk. Obdivujeme ho pohledem člověka za výkony, které sami umíme pochopit a ocenit. Muckáme se s ním na sociálních sítích. Osvojili jsme si svoje představy o Emilovi, a hned rovnou i Emila.
Člověk rozumný (homo sapiens) to už takhle několik tisíc let má. Aby si vůbec dal šanci, že se se světem, který není jeho, dokáže srovnat, bere si ho skrze slova. Živly pojmenovává a zpodobňuje jako bohy. V 21. století dává jména hurikánům. A zvířatům v zoo a teď už i ve volné přírodě, jako by šlo o členy jeho domácnosti nebo o plyšáky. O něco, co náleží „pánu tvorstva“.
Svět rozumného člověka bývá v jádru drsný, a proto se v něm polidšťují, mazlíčkují i stroje: „švihák“, „pracant“, „malý dospělák“, „sympaťák do města“ a dokonce „italská sexbomba“, to jsou ve specializovaném tisku a reklamě automobily.
Antropomorfismus, převod lidských vlastností, chování a prožívání na jiné, má tolik podob a je tak běžný, že vyjmout z něj zrovna losa Emila nepřichází v úvahu. Naopak, patří do klubu. Jde o celebritu s hlubokým zvířecím příběhem.
Jako „Elch Emil“ se stal se vítězem ankety o rakouské slovo roku, a to při rekordní účasti více než 28 tisíc hlasujících. Agentura APA to přičítá mediálnímu rozruchu, který na své pouti vyvolal. Trochu povrchní vysvětlení. V Kronen Zeitung vystihli jeho význam lépe: Emil patří k těm (zvířatům), co „píší dějiny“.
Emil je mnohem víc než jímavý a zábavný úkaz. Zaslouží si být zvolen nejen slovem, ale i Osobností roku 2025. Jako první vítězí v obou kategoriích, jazyka i reality. A navíc jako zvíře. Zvíře? Ve skutečnosti je to náš člověk. Podle jména i našich měřítek. Vlastně idol.
Šampion svobody
Losové jsou savci klidní, ba tupí, málo plaší, ale mezi sebou svárliví. To píše Ottův slovník naučný, takže máme jasno: jsou skoro jako my. Běhají rychle, dobře plovou a po hlubokém bahně umějí obratně břichem klouzati. Lože si neupravují.
Rozdíl je akorát v tom, že člověk losy honí nebo do ok a jiných léček lapá pro zvěřinu, kůži a parohy. Emile, pozor, fofrem utíkej pryč!
Náš Emil se, jak víme, rád toulá. Toulání a pěší toulky mají v zemi, která je velmocí turistických značek, punc kvality. Odjakživa. Viz Praotec Čech, Cyril & Metoděj, Karel Hynek Mácha, rosa na kolejích, mainstream České televize Toulavá kamera a jiné dálkami vonící formáty.
Ve slovech „tulák“ a „potulka“ sice trochu rezonuje „žebrák“, ale Emilovi v podstatě závidíme. Jeho svobodu. Jen tak se toulat světem. Lehnout si na samotě u lesa pod jabloň jako král a pojídat jablka. Než si pro nás přijedou policajti. V každém z nás je kus rebela Emila.
Nejen šumavským patriotům dělá radost věta „Emilovi se u nás zalíbilo“. A že se rakouský národní hrdina jmenuje po Emilu Zátopkovi, protože je skoro takový vytrvalec a lokomotiva jako byl on, rozněcuje naši hrdost ještě víc.
Dali jsme světu Emila II.
Geolokátor, který Emilovi připnuli do ucha Rakušané, než ho odvezli z riskantní zóny u dálnice A1, se u nás brzy vybil. Od té doby je Emil offline. Bez aplikací, totálně. Neví, co je u nás nového. Ani my ho nemůžeme kontaktovat. Je na prvotřídním digitálním detoxu a nemusí se namáhat, aby si ho „dopřál“. Nezávidíme někdo?
Emil je poustevník i dobrodruh. Ztělesňuje touhu někam vypadnout a vyčistit si hlavu, která některé z nás a většinou bez úspěchu přepadává.
Emil je los, ne lůzr. Majestátní sudokopytník, co nemusí nic - a může skoro všechno. A má obrovskou sledovanost. Tip na novoroční předsevzetí: Buď jako Emil!
