Hlavní obsah

Stát rozdává miliardy a neví proč. Mění se to, ale k horšímu, říká šéf NKÚ

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Miloslava Kalu zvolila na jaře Sněmovna na dalších devět let prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu.

Reklama

1. 1. 15:13

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala pro Seznam Zprávy říká, že systém dotací v Česku degradoval. Jeho lidé například objevili, jak firma na šicí stroje dostala skoro půl miliardy dotací a pak zkrachovala.

Článek

V lednu se očekává, že Nejvyšší kontrolní úřad zveřejní zprávu o hospodaření Kanceláře prezidenta republiky.

Budí to zájem, protože jde o audit z éry podezřelých zakázek v prezidentské Lesní správě Lány nebo z éry, kdy prezidentskou kancelář vedl Vratislav Mynář, stíhaný za dotační podvod.

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala odmítá, že by práci kontrolorů na očekávané zprávě provázely nějaké nestandardní okolnosti.

„Tlakům jsem nečelil,“ říká Miloslav Kala v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Máme tu mír

Když si člověk přečte vaše letošní nálezy, má trochu pocit, že je všechno špatně: veřejné finance se řítí do průšvihu, utrácíme miliardy za IT, a stejně běháme s papíry po úřadech, dotační peníze končí ve zbytečných projektech. Je to opravdu tak hrozné?

Určitě není všechno špatně, žijeme v krásné zemi, máme tu mír, budeme mít Vánoce. Na druhou stranu je tu nerovnováha státních financí a deficit státního rozpočtu, rychlost zadlužování. To jsou problémy, na které upozorňujeme.

Upozornili jste, že loni rozpočet skončil s rekordním schodem 419 miliard, letos je zatím 337 miliard, příští rok je plánován na 295 miliard. Co se konkrétně stane, když budeme takhle pokračovat?

Hrozí, že budeme platit na úrocích za dluhovou službu tak významné peníze, že nebude na jiné užitečnější věci. My jsme se s tím potkali v minulosti, když byl ministrem financí pan Sobotka a krátce po volbách musel revidovat svoje plány a přistoupit k reformě veřejných financí.

To byla ta slavná věta z roku 2003, že předvolební sliby „nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce“?

Já to takhle nechtěl říkat, ale ano… Nepochybně tato věta se naplní i dnes. Navíc je ale tady nepříznivý demografický vývoj, nárůst výdajů v sociální oblasti, deficitní důchodový systém nebo zdravotnictví, jehož financování narostlo během covidu.

Absurdní příklad: narazili jsme na výrobce šicích strojů, který za 15 roků z různých programů na vědu a výzkum vyčerpal 460 milionů korun. Pak zkrachoval.
Miloslav Kala, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu

Spočítali jste, že 90 procent nárůstu veřejných výdajů nesouviselo s covidem. Předpokládám, že politici u vás neuspějí s argumentem, že se zadlužujeme hlavně kvůli pandemii.

Určitě ne. Covid byl po dlouhé době první vážnou krizí. Od té doby máme další: inflaci, energetickou krizi, válku na Ukrajině…Tyto krize nesou nějaké výdaje. Po dobu krize má stát reagovat. Ale má to být v minimální míře a co nejvíc zaměřeno na řešení problémů.

Na papíře je to dobré

Ministr financí Zbyněk Stanjura hledá škrty pro rozpočet, který bude příští rok. Měl by škrtat, nebo hledat peníze tam, kde podle vašich zjištění utíkají?

Musíme v oblasti efektivnosti státu něco dělat. Dostali jsme se do situace, kterou bych přirovnal k Římské říši, kdy se říkalo, že všichni si plní své povinnosti, ale nedbají na náklady a na to, co to přinese. My se s tím setkáváme dnes v každé dotační kontrole. Například jsme kontrolovali dotace pro vědu a výzkum v podnikání. Co ta kontrola přinesla? Administrativní požadavky byly splněny, peníze byly řádně zdokladovány a vyčerpány. Ale o kolik lidí víc bude zaměstnaných? O kolik budou vyšší tržby? Deklarovaný přínos se nenaplnil.

Miloslav Kala (59)

Prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu se stal v roce 2013. Letos v březnu mu Sněmovna prodloužila mandát o dalších devět let. Byl jediným kandidátem. Mezi lety 2002 a 2008 byl poslancem za ČSSD, pracoval také jako zastupitel a starosta města Blansko v Jihomoravském kraji. Vystudoval strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně.

Takže na papíře vše v pořádku, ale užitek žádný?

Tak. Stát někomu dává peníze daňových poplatníků přece proto, aby za to něco dostal. Absurdní příklad: narazili jsme na výrobce šicích strojů, který za 15 roků z různých programů na vědu a výzkum vyčerpal téměř 460 milionů korun. Pak zkrachoval. Dobře, to se může stát. Ale o čem to svědčí? Ten výrobce se naučil každý rok vyčerpat desítky milionů. Dostával peníze, protože s ním jako s žadatelem o dotace nebyly problémy. Na papíře to vypadalo hezky. A teď mi řekněte, kde tedy leží výsledky toho výzkumu za 460 milionů? To je už přece částka, za kterou mohl vzniknout nějaký patent a ten mohl přilákat nového investora. Tady nebylo nic.

Je tedy už na začátku špatně nastavené, co má stát podporovat a co tím chce získat?

Já si myslím, že celý systém dotací už degradoval. V nějaké době jsme měli potíže vyčerpat evropské dotace. Takže došlo k tomu, že se kritéria pro získání dotací nastavila tak volně, že je splníte skoro vždy. Jenže ve skutečnosti tam pak není žádný měřitelný výkon. Pamatujeme si všichni na kampaň Ryba domácí – obrovské vynaložené prostředky a spotřeba ryb po téhle kampani naopak klesla. Podobně se teď pan ministr financí na vládě rozzlobil, když jsme projednávali jeden kontrolní závěr, že běží opět kampaň Žeru maso. A že vůbec nechápe, jak tedy bude Ministerstvo zemědělství měřit účinnost této kampaně a k čemu to vůbec je.

Mění se to… k horšímu

Kde je ta hranice, kdy už je možné říct: Ano, tyhle investované dotační peníze se vyplatily?

Teď jsme projednávali na kontrolním výboru ve Sněmovně kontrolní závěr o zaměstnávání osob starších 50 let. Zjistilo se, že za deset let narostl počet těchto ohrožených osob ze tří na čtyři miliony. Vynaložilo se 6,5 miliardy a my spočítali, že intervence ve prospěch jednoho člověka byla od 70 do 130 tisíc korun. Když to zjednodušíme, na 100 tisíc na jednoho člověka při 6,5 miliardy to znamená, že můžeme zasáhnout 65 tisíc lidí. Tři miliony už jsou, milion jich přibyl – a my pomůžeme 65 tisícům lidí? A co ti zbývající? Když chci řešit problémy nějaké široké skupiny, musím prostředky využít tak, abych zasáhl co největší část.

Vy tedy říkáte: raději nebýt dotačními šampiony v čerpání, ale využívat peníze účelně?

V současné situaci by bylo lepší celu řadu dotačních titulů úplně zastavit a znovu přehodnotit. Vrátit se k nim, co mají přinést, jakým způsobem mají přinést ten efekt.

Dá se říct, kde ty peníze dnes nejvíc utíkají? Měli jsme svého času téma předražených dálnic, potom podezřelých veřejných zakázek. A teď? Je to třeba oblast informačních technologií, jejíž neefektivnost poslední dobou hodně kritizujete?

Slibovali jsme si, že IT nám zefektivní státní správu. To se jednoznačně nenaplnilo. Úředníků potřebujeme čím dál víc a zaklínáme se tím, že jich tolik není a ty náklady nejsou tak vysoké. Já s tímto nesouhlasím. Digitalizovat špatné procesy k ničemu nevede. Když budete žádat o důchod, musíte se dostavit na pobočku a vyplňovat nějaké dokumenty. To vše v době, kdy bankovnictví vyřizujete z domova a taxi si objednáváte na ulici přes aplikaci. Připadá mi, že stát v tomhle ustrnul. Nebo jak fungují vdovské důchody? Zemře jeden z páru a oba mají starobní důchod. Takže stát ví, že ten člověk zemřel, a ví také, že byl sezdán. Ale přesto stále nutí člověka, aby se dostavil na úřad a požádal o vdovský důchod. Proč?

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Miloslav Kala

Zjišťujete, aspoň v některých oblastech, že je těch chyb a utíkajících peněz méně?

Mění se to, ale spíš k horšímu. Kontrolovali jsme takzvané potravinové banky. Slouží k bohulibé činnosti, snaží se dodržovat všechna pravidla. Příspěvky státu jsou ve stovkách milionů. Cílem je večer svézt z obchodů potraviny, kterým končí trvanlivost, zaevidovat je, dát do skladů a dál distribuovat potřebným lidem. To prostě něco stojí, byť potraviny jsou zdarma – stejně by se vyhodily. My jsme při kontrole ukázali, že náklady jsou deset až 15 korun na kilogram potravin. Když si vezmete, co stojí kilo rýže, mouky, je otázka, jestli by spíš potřební lidé neměli mít například nějakou průkazku a pak by si mohli do obchodu zajít sami. Odbouralo by se to distribuční kolečko. To jsou případy, kdy při kontrole nemůžeme nic zásadního vytknout, vše funguje a je to užitečná služba. Ale je otázka, jestli ji nejde dělat efektivněji.

Kolotoč úředníků

Je to dané i tím, že se na úřadech a ve státních firmách pořád točí lidé a nikdo tak vlastně není za nic zodpovědný? Nedávno mi říkal jeden vysoce postavený úředník: jak mám jít do Sněmovny vysvětlovat chyby, které u nás našel NKÚ z roku 2017, když v té době jsem ještě vůbec nebyl ve funkci?

Je to tak. Já si nepamatuju, že by na kontrolní výbor přišel ministerský náměstek, který by byl ve funkci v době, kdy naše kontrola probíhala. Možná s jednou výjimkou.

Když jsme u zodpovědnosti: překvapí vás, když po kontrole podáte trestní oznámení a policie zjistí, že se nic nestalo? Takhle jste policii upozornili na zbytečně vynakládané stamiliony při IT zakázkách na Ministerstvu práce a sociálních věcí v éře Michaely Marksové z ČSSD.

Ano, bilo to do očí. Ale mě tyhle situace překvapují tak nějak celkově. Víte, mě nezajímá teď výsledek soudu o Čapím hnízdě. Vadí mi však, že 15 let nevíme, jak posuzovat situaci, kdy velká firma se – zjevně nad rámec malého a středního podnikání – jakousi operací prohlásí za malou a střední firmu a získá dotaci.

V současné situaci by bylo lepší celou řadu dotačních titulů úplně zastavit a znovu přehodnotit. Vrátit se k nim, co mají přinést, jakým způsobem mají přinést ten efekt.
Miloslav Kala, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu

Že teprve v roce 2022 soud zjišťuje, jestli je to v pořádku?

Ano. Takových situací muselo být nepochybně už víc. Máme tady stanoviska Evropské komise, Evropského úřadu pro boj proti podvodům a tak dále. Všichni říkají, že toto není možné. Ale naše soudy to dodnes nejudikovaly. A to nemusí souviset se střetem zájmů nebo s tou kauzou jako takovou. Pro mě není zajímavé, jestli v té věci někdo dostane podmínku nebo vězení. Mně vadí, že stále nevíme, jak tyhle případy posuzovat.

Mimochodem, Andrej Babiš po vás jako ministr financí i jako premiér dost šel. Víte proč? Co mu vadilo?

Na začátku, myslím, hodně čerpal z našich kontrolních závěrů. A pak mu asi začalo vadit, že jsme stejně kritičtí i k jeho činnosti. Ale nijak jsem to nezkoumal ani jsme si nikdy nenašli příležitost si o tom popovídat.

Babišovi asi začalo vadit, že jsme stejně kritičtí i k jeho činnosti.
Miloslav Kala, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu

Loni jste zveřejnili velkou kontrolu nákupů za 7,5 miliardy na začátku pandemie. Podle vás byly neefektivní a netransparentní – roušky a respirátory se kupovaly za extrémně vysoké ceny a bez soutěže. Ale upřímně: šlo to vůbec v tom hektickém období po březnu 2020 dělat jinak?

Mezinárodní srovnání ukázalo, že Británie měla v březnu zásoby ochranných pomůcek na měsíc, a tím pádem získala měsíc času. Když jsme pak dělali na velkém vzorku srovnání, tak ceny byly po měsíci o třetinu nižší. Takže když mluvíme o 7,5 miliardy, tak možná bychom totéž nakoupili o dvě miliardy levněji.

Jsme na nějakou podobnou příští krizi připraveni lépe?

Poučení z covidové krize ukázalo, že nejsme připraveni na žádnou krizi. Ve všech oblastech máme jakési dokumenty a věci, a když pak přijde na věc, je jejich použitelnost velmi omezená.

Kauza Hrad

Kdy zveřejníte kontrolu Kanceláře prezidenta republiky?

Pokud půjde všechno hladce, tak to bude ještě v lednu.

Jsou tam nějaká závažná zjištění?

Jsem vázán mlčenlivostí. Když si přečtete stejné kontroly za prezidenta Klause a prezidenta Havla, tak je to obdobné. Vždycky jsme zjistili nějaké věci, ale zase není to žádná, abych tak řekl, kovbojka. To, že tam proběhlo policejní šetření, soudy a tak dále, nám taky zúžilo manévrovací prostor.

Takže to, že šéf Lánské obory Miloš Balák tuneloval zakázky, jste neřešili? Protože už za to byl odsouzený a prezidentem omilostněný.

Samozřejmě věci, které už před námi rozhodl soud nebo jsou v procesu vyšetřování, my neděláme.

Nečelil jste nějakým tlakům, jak má kontrola dopadnout, vzhledem k tomu, že prezident Zeman se za vás stavěl, abyste ve funkci setrval v dalším funkčním období?

Nekontroluji prezidenta, ale kancelář. Tlakům jsem nečelil. S úsměvem říkám, že ať zařadím do plánu jakoukoliv kontrolu, vždycky někdo zavolá, proč to děláme: jestli přišlo udání nebo proč jsem si na něj zasedl. Jestli je ten váš dotaz myšlený vůči panu prezidentovi, tak ten nic takového nedělal.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované