Hlavní obsah

Učitele by nezajímalo, že jsem smutný, myslí si většina dětí. Má se to změnit

Foto: Shutterstock.com

Na úplně posledním místě v mezinárodním šetření PISA skončilo Česko, co se týče vnímaného vztahu mezi učiteli a žáky. České děti jsou přesvědčené, že si jich jejich učitelé neváží.

V současných osnovách škol je jen málo prostoru věnováno zvládání emocí. Děti mají navíc pocit, že učitele jejich problémy nezajímají. Změnit by se to mělo po reformě výuky. Více času bude během hodin věnováno emočnímu rozvoji.

Článek

Čtyři z deseti deváťáků zažívají středně těžké až těžké deprese. Odborníci přitom upozorňují, že zanedbávání duševního zdraví má závažné důsledky. Nejen tím, že děti neprospívají nebo v budoucnu budou pravděpodobněji potřebovat terapeutickou pomoc. Každý rok spáchají sebevraždu desítky mladých lidí, a jde tak o druhou nejčastější příčinu jejich úmrtí.

„Je opravdu čas, a možná už je dlouho po dvanácté, začít podporu duševního zdraví řešit skutečně systémově. Klíčovou roli v prevenci a podpoře hrají školy,“ říká předsedkyně neziskové organizace Society for All Lenka Felcmanová.

Problém ale je, že duševnímu rozvoji není na školách věnován dostatečný prostor. Už kvůli tomu, že tohle téma je jen okrajové v dokumentech Ministerstva školství, které určují, na co se má ve školách klást důraz.

„Problematické je, že nejvýznamější prostor, který v kurikulu máme, což je osobnostní a sociální výchova, má jenom doporučené očekávané výstupy, takže ne ve všech školách jsou tato témata se žáky systematicky probírána,“ dodává Felcmanová.

Přichází změna

Nedostatečná podpora duševního zdraví se tak dostává do povědomí hlavně v časech vážných konfliktů nebo tragických událostí, jako bylo řádění vraha na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nebo vražda učitele na pražské střední škole v roce 2022.

Do budoucna by se ale měla stát pevnější součástí obsahu vyučování na základních školách. Národní pedagogický institut, který spadá pod MŠMT, připravil první verzi revidovaného rámcového vzdělávacího programu (RVP) pro základní vzdělávání.

Pod tímto krkolomným pojmenováním se neskrývá nic menšího než reforma výuky. Tedy všeho, co bude nově stát po základních školách vyžadovat, aby se v hodinách i mimo ně dělo. A počítá se s tím, že právě na wellbeing žáků, tedy na jejich životní spokojenost, se budou učitelé daleko více soustředit.

„Rámcový vzdělávací program nikdy není samospásný, může ale ve vzdělávání systémově ukotvit důležitá témata,“ popisuje Markéta Pastorová z Národního pedagogického institutu, pod kterou spadá řízení a koordinace tvorby nového RVP.

Školy si sice připravují svůj vlastní školní vzdělávací program, podle kterého se pak děti učí. Nicméně musí vycházet a řídit se tím rámcovým, který určuje Ministerstvo školství.

„V tuto chvíli je wellbeing podle návrhu ukotven skrze předmět, nebo vzdělávací oblast, která se jmenuje osobnostní, sociální, etická a kariérová výchova. V této oblasti jsou části, které se vyloženě věnují rozvoji v daných oblastech. Dále je wellbeing velmi významně ukotven v jednom ze třech průřezových témat, které se jmenuje Péče o wellbeing,“ dodává Pastorová.

Podpora chybí, říkají žáci

Jak totiž ukazují data z mezinárodních šetření, čím lepší prostředí a vztahy ve škole panují, tím se také žákům více daří ve vzdělávání. I když nelze tvrdit, že jde o příčinný vztah, potvrzuje se, že spolu oba fenomény souvisí.

„Tato tendence se projevuje i v našich národních šetřeních. Česká školní inspekce sice primárně nezkoumá duševní zdraví žáků, snažíme se ale k tomuto tématu do testování dávat některé položky. Ukazuje se nám tak, že v pátých a devátých ročnících je více než 10 procent žáků, kteří říkají, že jim často nebo skoro každý den učitel řekne něco urážlivého nebo se k nim chová nevhodně,“ popisuje Dana Pražáková z České školní inspekce.

V poslední mezinárodním šetření PISA tak vyšlo, že čeští žáci vnímají velmi malou podporu od svých učitelů. Hůře je na tom ze zemí Evropské unie a OECD jen Polsko. Na úplně posledním místě pak Česko skončilo, co se týče vnímaného vztahu mezi učiteli a žáky. České děti jsou tak přesvědčené, že si jich jejich učitelé neváží. Stejně tak si více než 60 procent žáků myslí, že kdyby přišli do třídy smutní, učitele to nebude zajímat.

Doporučované