Vojáci poprvé ukázali kuchyni za 66 milionů. „Koupili fabii za cenu bavoráka“

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Čtyři dny se tomu vojáci věnovali, než to pro vás připravili. Dva dny stavěli tuto část, další dva dny zbytek,“ ukazuje Ondřej Kaša ze 14. pluku logistické podpory na pět buněk vyskládaných na betonové plošině vojenské základny v Pardubicích.

Dva kontejnery (teplá a studená zóna) jsou propojené širší stranou, třetí (výdejna) navazuje kratší stranou. Další dva kontejnery (na odpadní a pitnou vodu) stojí samostatně.

Pěti-kontejnerovou polní kuchyň typového označení Kalich v ceně 66 milionů korun měla dodat společnost 4 Army bývalého senátora a předsedy hnutí Sportovci Vlastimila Sehnala už v říjnu minulého roku. Armáda ji však na konci června, kdy k ukázce došlo, oficiálně nepřevzala.

„Ze strany dodavatele je dokončována finální verze technických podmínek. K předložení této dokumentace by dle sdělení dodavatele mělo dojít nejpozději do konce měsíce července,“ upozorňuje mluvčí resortu David Šíma.

Seznam Zprávy v několika textech upozornily na to, že tuto a další veřejné zakázky kontejnerů v hodnotě stovek milionů korun získává firma, která existovala jen pár měsíců, měla základní kapitál jednu korunu, neznámé výrobní kapacity a nulové reference z oboru. Redakcí oslovení odborníci se navíc podivovali nad vysokou cenou, za kterou armáda polní kuchyně koupila.

Ministerstvo se opakovaně brání tím, že vítěz vzešel z otevřeného výběrového řízení a majitele firmy, její historii nebo renomé nemůže kvůli diskriminaci nijak lustrovat. „Mohl se přihlásit kdokoli,“ argumentuje vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Lubor Koudelka, přestože uznává, že firma vystupuje jako „klasický přeprodejce“. Jakékoliv pochyby odmítá i Vlastimil Sehnal.

Existence Sehnalovy kontejnerové kuchyně byla dosud známá jen z dokumentů – kupních smluv a dodatků. Koncem června ji armáda redakci Seznam Zpráv ukázala i v reálu. Byť polní kuchyně nebyla finálně dokončená a některé spotřebiče zůstaly nevybalené.

„Ke stavbě je potřeba jeřáb. Všechny kontejnery musí být pěkně v rovině. Přístroje, když jsou nakřivo, tak se vypnou,“ přibližuje stavbu polní kuchyně vojenský logistik Ondřej Kaša. Sestavení by prý mělo vojákům zabrat maximálně čtyři hodiny a kuchaři v ní uvaří přibližně 550 jídel podávaných třikrát denně, krátkodobě lze navýšit kapacitu až na 1000 jídel.

„Kalich je určený vyloženě pro zahraniční operace nebo na specifické krizové stavy. Třeba povodně, kde by na jednom místě bylo nasazeno spousta vojáků a operovali by tam několik týdnů,“ doplňuje.

Ministerstvo obrany poskytlo redakci alespoň základní položkový rozklad jednotlivých kontejnerů. Nejdražší jsou teplá a studená zóna a výdejna. Tyto tři kontejnery stály dohromady bezmála 50 milionů korun.

Nejvyšší částku tvoří samotné kontejnery, čili obaly, a pak varná technologie, respektive gastro vybavení. Z dokumentů plyne, že ve třech kontejnerech o rozměrech tři krát patnáct metrů čtverečních, je vybavení za bezmála 17 milionů včetně DPH.

„Ještě to není hotové, některé moduly nejsou ještě ani vybalené,“ upozorňuje před vstupem do kuchyně jeden z vojáků. Několik kusů nerezového nábytku či přístrojů stojí bokem a jsou od výrobce ještě obalené igelitem.

„Až to bude, tak po této straně bude vedle sebe umístěných sedm varných modulů, tady bude dvojdřez, lednička, myčka na nádobí, mrazák a tak dále,“ popisuje hlavní „kuchař“, jak bude dispozice polní kuchyně po předání vypadat.

Vybavení je podle něj standardní jako v jakékoliv jiné velkokapacitní kuchyni. Nic speciálního. Snad jen požadavek na to, aby osm hlavních modulů, tedy dva konvektomaty, tři vařicí moduly a tři friťáky měly integrovány hořáky na kapalná paliva, tedy motorovou naftu nebo letecký petrolej.

„Všechno vybavení je standardní, typizovaná výroba. Můžete si to normálně koupit kdekoliv komerčně. Není to žádný vojenský materiál,“ uvádí ke gastro vybavení polní kuchyně Kaša.

Seznam Zprávy fotografie a popis vybavení poskytly specialistovi, který se projektováním velkých kuchyní zabývá, aby určil jeho cenu. Pracuje u jednoho z největších dodavatelů gastro vybavení v Česku, má pětadvacetiletou praxi, připravoval desítky velkých kuchyní a jídelen pro školy, firmy, nemocnice nebo hotely. Svou identitu však nechce zveřejnit, aby případně neohrozil snahu firmy získat veřejné zakázky.

„To, co armáda dostala, je vybavení na úrovni nižší střední třídy. Žádný bavorák ani oktávka, ale spíš fabie,“ prohlíží si fotografie a porovnává jednotlivé ceny z tištěného katalogu nebo na monitoru počítače.

„Tady třeba vidím myčku od firmy Kromo za 297 tisíc, ale ty top myčky, které by si určitě za tu cenu armáda zasloužila, stojí i 700 tisíc,“ ukazuje stejný obrázek v katalogu.

„Jejich chladicí stůl stojí 27 tisíc, lednička 28 tisíc, regálové vozíky 22 tisíc, ohřevný zásobník 63 tisíc, tři dvoudřezy každý za 15 tisíc…“ dohledává další přesné ceny bez daně dle přiložených fotografií.

Ovšem to nejdražší – tedy konvektomaty, vařicí moduly a friťáky dodané armádě německou firmou Kärcher, přesně nacenit nedokáže. Stroje fungující s hořáky na kapalná paliva nejsou součástí standardního veřejně dostupného ceníku. Seznam Zprávy tedy požádaly českou filálku firmy Kärcher o nacenění.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o smluvní vztahy dotýkající se bezpečnostních zájmů České republiky, nejsme oprávněni sdělovat jakékoli skutečnosti týkající se obchodních vztahů této povahy,“ reagoval za obchodní tým Kärcher Futuretech Jiří Musil.

„I kdyby každý z těch modulů stál půl milionu korun, celkové vybavení tří kontejnerů vyjde tak na pět milionů korun. Podle mě je to tedy dvakrát až třikrát dražší, než kdyby si to armáda objednala třeba přímo přes nás,“ odhaduje odborník na gastro. A přiznává, že mu z částky, kterou armáda zaplatila, „vůbec není dobře“.

O násobném předražení mluví také oslovení výrobci kontejnerů, kterým Seznam Zprávy předložily fotografie i zadávací dokumentaci. Jak plyne ze smlouvy, za pětici „boxů“ si Sehnalova firma 4 Army vyúčtovala téměř 32 milionů korun včetně DPH. Cena mimo jiné zahrnuje ocelové konstrukce, oplechování, izolaci i rozvody vody, elektřiny a paliva.

„Vysoutěžené ceny za kontejnery neodpovídají, částky jsou předražené. I kdybychom započítali armádní požadavky dle norem, přičetli speciální certifikace a tak dále, ceny jsou i několikanásobně vyšší,“ potvrzuje majitel společnosti Koma Modular Stanislav Martinec. Vizovická firma výrobky dodává po celém světě, spolupracovala i s několika evropskými armádami.

Podle Martince ceny nemohou takto narůst jen kvůli rozvodům paliva či elektřiny. „Nevidíme až takové speciální provedení, které by vedlo k takovému zdražení,“ tvrdí.

O šestinásobném předražení hovoří i obchodní zástupce další moravské firmy na modulární řešení, i když přiznává, že je stavba dost „velký speciál“. „Kdybych chtěl částku i s rozvody hodně navýšit, počítám s cenou jednoho kontejneru asi 900 tisíc bez DPH. Konstrukčně by to mělo vyjít do pěti milionů,“ zdůrazňuje. Jméno zveřejnit nechce, aby neohrozil zakázky společnosti. Připomeňme, že Ministerstvo obrany zaplatilo přes třicet milionů.

Přestože tvoří kuchyni pět kontejnerů specifikace ISO 1C se stejnými rozměry, 4 Army je nacenila od dvou do osmi milionů korun bez DPH. „Nedovedu si představit, že se ceny tak liší. Izolace či klimatizace je samozřejmě důležitá, ale neprodraží kontejner tolik,“ vysvětluje specialista.

Jak ministerstvo redaktorům potvrdilo, od dodavatele nevyžaduje podrobný položkový rozpočet. Není tak jasné, jak do jednotlivých kontejnerů firma promítla certifikace či vojskové zkoušky. V zadávací dokumentaci ani nevyžadovala přesný typ kuchyňského vybavení.

Ministerstvo opakovaně uvádí, že se do výběrových řízení může hlásit jakýkoli zájemce, který splní kritéria, a informaci zveřejňuje i v evropském věstníku. Podle něj ceny odpovídaly průzkumu trhu.

„Výsledná cena vzešla z otevřené soutěže, které se zúčastnily společnosti obchodující v daném oboru. Veškeré zakázky resortu obrany jsou pod vnitroresortní kontrolou včetně vnitřních a interních auditů,“ říká vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Lubor Koudelka.

Oslovené firmy však namítají, že se k nim informace o tendrech ani nedostala. Kritizují složitou administraci státních zakázek či nemožnost průběžných plateb.

Vzhledem k mezinárodní situaci a požadavkům NATO budou investiční akce obraného resortu nadále bobtnat. Firmy by uvítaly jasně určenou strategii armády.

„Z našich zkušeností je nutná certifikace výrobku, která může vyjít na cenu v řádech milionů korun a je dosti náročná. Neexistuje nyní žádná dlouhodobější koncepce armádního objednávání, takže pro nás nedává smysl investovat do komplikované certifikace, když nevíme, jaký bude v budoucnu směr a odběr v této oblasti,“ potvrzuje Stanislav Martinec ze společnosti Koma.

Podivuje se, že u takto velkých zakázek uspěje „prostředník“, který nakupuje hlavní komponenty od výrobců. „Ani my nevidíme žádný důvod, proč by měl být v celém procesu další mezičlánek. Firma, která vznikne jako účelově založená společnost, přináší rizika. Zároveň pokud máte zboží přímo od výrobce, máte jistou kvalitu i dlouhodobý servis,“ dodává.

První zakázky pro obranný resort získala Sehnalova firma ještě za předešlé vlády, největší tendry za té současné. Nynější šéfka resortu Jana Černochová (ODS) nejprve tvrdila, že s kolegy obhájí každou investovanou korunu. Později jisté pochybnosti ohledně kuchyní připustila.

„Mně to taky přijde drahé, ale co mám jako ministryně obrany dělat, pokud splníme všechny náležitosti, které nám ukládá zákon, zveřejníme zakázky v evropském věstníku a cenový výsledek je tento?“ uvedla na červnovém jednání sněmovního obranného výboru a zadala vnitřní audit zakázek.