Hlavní obsah

Dráty a zima. Jinak vláda migranty z Běloruska odradit neumí, říká reportér

Bez komentáře: migranti si na polsko-běloruské hranici postavili tábor, polské vojáky v úterý ráno navštívil premiér Morawiecki. (Video: AP)

 

Reklama

9. 11. 17:15

Agrese Lukašenkova režimu proti Polsku se stupňuje. Situaci na hranicích popisuje v rozhovoru reportér polského rádia TOK FM Jakub Medek, který dění na hranicích sleduje dlouhodobě. Plány na řešení zatím nejsou, říká.

Článek

Co se v pondělí stalo na polsko-běloruské hranici u Kuźnice a jaká je tam teď situace?

Na běloruské straně asi 600 metrů od hraničního přechodu v Kuźnici, což je největší silniční přechod na polsko-běloruských hranicích, na velké louce vznikl tábor. V tom táboru je ve stanech a u ohnišť podle polské pohraniční stráže na 800 lidí – muži, ženy a děti. Víme, že jde hlavně o Syřany a irácké Kurdy. Noc strávili klidně, nedošlo k incidentům. Stěžovali si samozřejmě na teplotu, protože k ránu bylo u země minus pět, minus sedm stupňů.

Všechno začalo už v neděli, kdy nezávislí běloruští novináři informovali, že z Minsku najednou zmizeli migranti. V poslední době zprávy z Minsku říkaly, že je tam migrantů hodně, že nejsou místa v hotelích, že migranti spí na letišti a tak dál. Oni ale najednou v neděli večer z Minsku zmizeli a objevili se v pondělí ráno na mezinárodní silnici M6 u Grodna. Byla to veliká skupina téměř tisíce lidí. Střežili ji běloruští ozbrojenci, ale nevíme, jestli Lukašenkovi pohraničníci, nebo armáda.

Z Grodna ta skupina pochodovala k hraničnímu přechodu Bruzgi/Kuźnica, což je asi 12 kilometrů daleko. Skupina se blížila k přechodu a nějakých 200 300 metrů byla ozbrojenci dost násilně odkloněna. Nezávislí novináři říkají, že se chtěla skupina dostat na hraniční přechod, jenže to nejsme schopni ověřit. Nasvědčuje tomu ale fakt, že Polsko opakuje, že ten, kdo chce požádat o azyl, to musí udělat na hraničním přechodu.

Až tam se ale ti lidé nedostali. Kde nakonec skončili?

Běloruské ozbrojené složky je odklonily několik set metrů směrem na jih a tam si lidé kolem poledne rozvinuli tábor. Já jsem byl tak blízko, jak jsem mohl. Novináři do zóny, kde platí mimořádný stav, nesmí, čili my jsme se dostali nejblíž asi čtyři pět kilometrů od hraničního přechodu. Odtud nebylo nic vidět, jsme proto schopni rekonstruovat události jen podle záběrů zveřejňovaných na sociálních sítích samotnými migranty nebo zpráv od Bělorusů a polských pohraničníků.

Jakub Medek

Novinář česko-polského původu Jakub Medek je reportér soukromého rádia TOK FM. Bydlí zhruba 30 kilometrů od polsko-běloruské hranice. Migrační krizi na hranicích sleduje od začátku. Letos v červenci byl jedním z prvních novinářů u tábora afghánské skupiny u polské obce Usnarz.

Lidskými právy a otázkou migrace se Medek jako novinář zabývá více než 15 let. Věnuje se také tématům spjatým s Českem. Vyhlášení nouzového stavu v území podél hranic na něj dopadá každý den například množstvím policejních kontrolních stanovišť nebo přelety vojenských vrtulníků nad domem. „To je pro mě jako pro rozhlasového novináře pracujícího z domova obtížné,“ říká.

Foto: Filip Harzer, Seznam Zprávy

Bělostocký novinář rádia TOK FM Jakub Medek.

Jaká byla v té chvíli situace na polské straně hranice? Byli tam už vojáci?

Na místě bylo už od rána několik set vojáků, vojenská policie vybavená štíty a pendreky a policejní těžkooděnci. Ti tam přijížděli celý den. My jsme z naší novinářské pozice slyšeli celý den létat vrtulníky a viděli jsme nekonečné kolony policejních vozů s těžkooděnci. Odpoledne to byly náklaďáky s armádou, což ale teď v té militarizované zóně u hranic není nic neobvyklého. Všechny polské síly se seskupily naproti skupině migrantů. Ti se pokusili dostat násilím do Polska a pokáceli několik stromů, a tím zničili provizorní hraniční plot.

To je ta prozatímní bariéra ze žiletkového drátu?

Tam je nejdřív plot na běloruské straně, který Bělorusové buď sami uvolnili, nebo ho těm lidem dovolili přestříhat. Pak je taková zóna o proměnlivé šířce. Na polské straně je plot z drátu a pak jsou dvě řady žiletkového drátu na zemi a za tím na kůlech tři další řady. Je to takový zátaras. Ten migranti pokácením stromů velmi rychle zničili, ale dál se nedostali, protože naproti nim stáli polští těžkooděnci. Použili i dost slzného plynu.

Pokus dostat se do Polska trval přibližně hodinu a skončil. Od různých polských vládních činitelů jsme pak mohli slyšet, že Polsko vyhrálo bitvu. Já bych ale chtěl zdůraznit, že na jedné straně stáli muži, ženy, děti s klacky a občas s kameny, a na druhé straně stálo podobné množství těžkooděnců a za nimi vojáci se samopaly. Taky se nedá říct, že by šlo o vyhranou bitvu, protože ona skončila nerozhodně. Všichni jsou na svých výchozích pozicích.

+10

Jak se situace od toho pondělního poledne vyvinula?

Od té doby je tam docela klid. Odpoledne vznikl tábor, migranti postavili stany, zapálili ohně, pokáceli další stromy a jsou na místě. Včera bylo vidět z filmu, že během toho pokusu dostat se do Polska křičeli anglicky Německo, Německo! Také bylo vidět, že jsou celkem dobře připravení na zdejší podmínky. Počasí je špatné, včera půl dne pršelo, začíná mrznout a čekáme, že napadne první sníh. Oni mají spacáky, stany, teplé bundy a bylo vidět, že teď mají i velké naděje, že to dobře dopadne a že se dostanou do Německa. Ale myslím si, že dost brzy pochopí, že ne.

Mají ti lidé možnost vrátit se do běloruského vnitrozemí?

Nemají, to už v pondělí vyjevily záběry, které zveřejnili. Oni mají za zády ozbrojené běloruské složky, které na ně budou tlačit, aby se dál pokoušeli dostat do Polska, a před sebou mají polské ozbrojené složky, které jim to nedovolí. Tak ta situace na hranicích vypadá už víceméně tři měsíce. Většinou se to ale odehrává v polské zóně mimořádného stavu, která je podél celé hranice s Běloruskem v šířce od 3 do 11 kilometrů.

Lidé, kteří v té zóně uvíznou, jsou uvěznění mezi ozbrojenými složkami. Jedni je vyhazují na jednu stranu, druzí na druhou. Rekordmanem, se kterým jsem já mluvil, je muž z Konga, kterého takhle vyhodili jednadvacetkrát. Už s ním nejsem v kontaktu, takže nevím, jestli někde neumrznul, jestli mu Bělorusové dovolili se vrátit, nebo jestli už je v Německu, což se většinou stává. Ta hranice není dobře střežena a zhruba polovině lidí, kteří ji přejdou, se to povede napoprvé.

Byla polská vláda připravena na to, že ta situace takhle eskaluje? Má připravená řešení?

To záleží na tom, co považujeme za řešení. Pokud jde o ochranu hranice, tak ta vypadá tak, jak jsem řekl před chvílí. Ale na situace, jako je ta u Kuźnice, připravena je. Nemůžu říct nic negativního o tom, jak v pondělí polské ozbrojené složky fungovaly. Nedaly se vyprovokovat, reagovaly střídmě a přitom splnily svůj úkol a nepustily lidi přes hranice.

Popravdě z hlediska polské vlády je ta krize velmi pohodlná, protože jí dovoluje strašit obyvatele migranty. To dělala v minulosti už mnohokrát, a známe to i z Česka od premiéra Babiše nebo prezidenta Zemana. Tady je to stejné: strašák v podobně migranta, který nás okrade a bude brát sociální dávky, tady na lidi zabírá. Podle průzkumu teď okolo 60 procent lidí podporuje kroky vlády.

Čili politickým důsledkem bude růst podpory vládnoucí strany Právo a spravedlnost?

Ano, ta Kuźnica je pro vládu politickým darem z nebes. Vládě v poslední době začala klesat podpora kvůli inflaci, konfliktu s EU a rizika ztráty dotací, pak dopadům potratových zákonů. Vláda se teď situací snaží trochu postrašit a ukázat lidem, že jen strana PiS je schopná Polsko zachránit. To funguje dlouhodobě.

Foto: Adam Guz/KPRM

Polský premiér Morawiecki a ministr obrany Blaszczak na návštěvě vojáků na polsko-běloruské hranici.

Pokud ale mluvíme o řešení, tak ono neexistuje. To se nedá vyřešit na hranicích. I přes to, že vláda nedávno prosadila zákon o rychlé stavbě plotu z ocelových tyčí, který má být pět metrů vysoký a má mít žiletkový drát a elektronický monitoring. Vláda slibuje jeho dokončení příští léto. Stát má přes miliardu a půl zlotých (asi 8,2 miliardy korun) a staví se bez výběrových řízení a bez ohledu na stavební předpisy a ochranu přírody. V tom zákoně o stavbě se navíc píše, že novináři k němu nebudou smět na víc než 200 metrů. Plot ale celý problém nevyřeší, protože vyšší plot jen potřebuje vyšší žebřík.

Je tu i možnost, že polská vláda čeká na zimu, protože v zimě ten migrační nápor bude menší. My jsme na samém severu Polska, je tu kontinentální klima a minulou zimu jsme tu měli metr sněhu od ledna do konce března a teploty až minus 25. To nejsou podmínky, ve kterých by kdokoli dokázal bydlet v lese. Už teď je zdokumentovaných několik případů umrznutí. Kolik jich ale bude, to se ukáže až na jaře, pokud se budou smět zkontrolovat zdejší pralesy, bažiny a močály.

To jsou tedy opatření na hranicích a čekání na zhoršení počasí. Mluví ale vláda o nějakém politickém plánu, který by věc vyřešil dlouhodobě?

O plánu třeba s pomocí Evropské unie, třeba pomocí relokace, nebo o nějakých diplomatických tazích vláda nemluví. Migranti přijíždějí hlavně z Iráku, který minulý týden zrušil dva běloruské konzuláty, což by mohlo vlnu oslabit. Ti lidé se ale dostávají do Běloruska ze Sýrie, Libanonu, z Turecka. Tam polská vláda diplomaticky nepůsobí a jediné, co udělala, je to, že zavedla mimořádný stav a roztáhla ostnatý drát.

Situaci ohledně hybridní války na hranicích sleduješ už několik měsíců. Jak se tvoje práce s vyhlášením mimořádného stavu změnila? Ty už jsi ty podmínky médií naznačil. V současnosti se tedy musíme částečně spoléhat na záběry běloruských státních médií, komunikaci migrantů a vyjádření polských úřadů.

To jsme včera slyšeli v rozhovoru státního tajemníka polského ministerstva zahraničních věcí Piotra Wawrzyka. Řekl, že pokud chtějí mít polští novináři informace a být na místě, tak ať si jedou do Běloruska. To si asi dost dobře nepromyslel, ale velmi dobře to vystihuje naši situaci jako reportérů a novinářů, kteří koukají vládě pod ruce.

Na samé hranici nepracujeme, protože tam podle zákona nesmíme, stejně tak nevládní organizace, které se snaží lidem, obětem humanitární krize, pomoci. Neoficiálně se dostáváme i do té uzavřené zóny, ale to už podnikáme na vlastní riziko. V lepším případě to končí dost vysokou pokutou, v horším až obviněním. Nejsme v téhle situaci schopní pracovat normálně a jsme závislí na informacích od obyvatel zóny, což je asi 50 tisíc lidí. Dost se jich snaží pomáhat migrantům a informují nás o tom, co se tam děje.

Pak máme informace i od migrantů, kteří se z té zóny dostanou, což se stává často. Býváme i svědky toho, že se vzdávají pohraniční stráži a žádají o azyl v Polsku. Když jsou u toho novináři, pohraničníci začnou s procedurou mezinárodní ochrany a verifikace. Když u toho nejsme, tak papíry s žádostí o ochranu roztrhají, lidi naloží do náklaďáku a odvezou je do lesa a tam je vyženou zpátky na běloruskou stranu. Někdy u toho, když lidé jít nechtějí, používají psy. Na běloruské straně jsou pak běloruští pohraničníci, kteří je bijí nebo jim střílí pod nohy a posílají je zase zpět do Polska. Je to takový smrtící ping-pong, jak sami migranti říkají.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované