Evropa je na rozcestí. Chyby si ale nechce přiznat, říká český vyjednavač

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropa je přeregulovaná, její společný trh nefunguje a celkově je neatraktivní. Alespoň to tvrdí náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Frélich (ODS), který za Česko jezdí do Bruselu vyjednávat o podmínkách a regulacích pro evropský byznys.

Podle Frélicha Evropské unii časem nezbude než přehodnotit svůj Green Deal, který „zdražuje energie a svazuje firmy“. „Rozhodně nečekejme, že s řešením přijde sama Evropská komise, která je příčinou dnešních problémů,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Na řešení, které by oslabilo regulace, by se ale musela shodnout většina členských států, jejichž zájmy jsou dnes rozdílné.

Na Ministerstvo průmyslu jste nastoupil v lednu, po příchodu nového ministra Lukáše Vlčka (STAN). Součástí vaší oficiální agendy je „revize Green Dealu“. Co si pod tím představit?

Zastupuji pana ministra na Radě EU pro konkurenceschopnost, osobně se setkávám se zástupci klíčového a postiženého průmyslového byznysu a společně vedeme debatu o řešeních.

V Česku je asi nejvíc vidět úspěch v sektoru automobilového průmyslu a práce ministra dopravy Martina Kupky (ODS) na rozvolnění pokut pro automobilky. Rozhodně ale nečekejme, že přijde s řešením sama Evropská komise, která je příčinou dnešních problémů v energetice a průmyslu. Naopak.

Evropská komise přiznává, že unijní byznys ztrácí konkurenceschopnost. Nevyústí to v revizi základní ekonomické legislativy nebo dokonce Green Dealu?

O některých tématech se na evropské úrovni vedou diskuze. Komise se sice pod tlakem členských zemí za poslední půlrok posouvá k realitě, ale je to pomalé a málo efektivní ve srovnání s tím, jak rychle se mění globální pole klíčových hráčů pod taktovou USA, Číny, Indie a dalších.

My si přitom nejsme schopni udělat si ani vlastní domácí evropské úkoly. Podle studie Mezinárodního měnového fondu představují regulatorní překážky na vnitřním trhu EU pro oblast služeb ekvivalent šílených 110 procent cel! Přitom dokončení vnitřního trhu by přineslo podle předloňské studie Cost of non-Europe od roku 2032 ročně 644 miliard eur. Unijní vnitřní trh je neatraktivní, firmy se dusí v regulacích a vítěz je nikoliv ten, kdo tvoří, ale ten, kdo získá dotaci. Systém se rozkládá.

K tomu je ještě unijní sedmadvacítka tak pestrá a různorodá, že naše potřeby pro průmysl jsou nezajímavé pro jiné členské země. Proto hledáme podporu u zemí, které řeší podobné problémy. Často narážím na ideologii, která vlastně definuje Green Deal. Chybu si nechce nikdo přiznat, byly na to už vynaloženy obrovské finanční a politické náklady.

Hlavním greendealovým nástrojem, který dopadá na firmy, jsou emisní povolenky. Zdražují fosilní technologie. Je to tak vážné?

Dopad na klíčové a nenahraditelné sektory jako ocelářství a chemický průmysl je brutální a těžko dále udržitelný beze změn. Evropská komise sice otevřela veřejnou konzultaci k přezkumu systému obchodování s povolenkami ETS 1 (původní systém, spuštěný v roce 2005, který se týká energetiky, průmyslu, aerolinií a námořní dopravy - pozn. red.), ale podle toho, jak je dotazník k veřejné konzultaci koncipován, to na nějaké změkčení systému nevypadá. Je třeba si uvědomit, že povolenky generují velké finanční prostředky, ze kterých se pak dekarbonizace financuje.

Jenom pro zajímavost, v roce 2023 činily celkové výnosy z dražeb povolenek přes 43 miliard eur. V podkladech pro veřejnou konzultaci se píše o vzniku evropské dekarbonizační banky, která by disponovala až 100 miliardami eur. Vidíme v tom signály, že Evropská komise bude mít snahu z povolenek vytěžit větší objemy peněz, než jaké získává dnes.

Je to ale logické, ne? Jak jinak může Komise dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a snížení emisí k roku 2040 o 90 procent?

Pokud někdo nedostane zadání, aby zasáhl do Green Dealu jako takového, těžko bude EK sama postupovat jinak. Je třeba tlak ze strany členských zemí a byznys sektoru.

O Green Dealu proběhla ostřejší debata letos v březnu právě na Radě pro konkurenceschopnost. Vedle mě sedící francouzský ministr pro energetiku tam poprvé veřejně připustil, že i pro Francii je navrhovaný cíl k roku 2040 nepředstavitelný kvůli dopadům do veřejných financí. Na druhou stranu třeba Dánové jsou s Green Dealem loajální. Jsou přesvědčeni, že cesta k uhlíkové neutralitě v roce 2050 je správná a dopředu s tím počítají.

Jaké stanovisko k revizi povolenek pro firmy má Česko?

Platba emisní povolenky představuje významnou položku při tvorbě ceny elektřiny. Proto volám po aktivní debatě na zastropování ceny povolenky na úrovni, která umožní konkurovat USA a Číně. A také po vyloučení spekulantů z trhu emisních povolenek. Dále jsem přesvědčen, že by bylo dobré zlepšit fungování tzv. Rezervy tržní stability, tedy mechanismu, který stahuje z trhu přebytečné povolenky, aby reguloval jejich cenu.

V dotazníku k veřejné konzultaci EK dává ke zvážení, zda nerozšířit systém povolenek na další obory. Třeba spalování komunálního odpadu. Jak se k tomu stavíte?

Některé uhelné teplárny v Česku se u nás v minulých letech podařilo přestavět a také postavit nové tzv. ZEVO (zařízení na energetické využití odpadu – pozn. red.). Pokud by tyto nové provozy měly být za tři roky zpoplatněny, dopadlo by to na domácnosti, protože spalovny by povolenky promítly do cen za zpracování odpadu.

Průmyslníci z různých států požadují zastropování ceny povolenek, aby se vyhnuli nekontrolovatelnému růstu nákladů. Je to podle vás reálné?

Debata zastropování ceny ETS je zajímavá, potřebná a může přinést dílčí řešení. Ale zároveň se obávám, že většinová podpora se pro takový návrh bude hledat těžko. Evropská komise si uvědomuje, že mají-li být plněny cíle Green Dealu, bude to stát opravdu hodně peněz. Velké unijní státy jako např. Francie a Itálie jsou vysoce zadlužené, těžko mohou do dekarbonizace dávat dost peněz ze svých veřejných rozpočtů. Tomu odpovídá jejich postup při vyjednávání. Z povolenek bude třeba získat hodně peněz, mají-li EU a členské státy k závazným cílům směřovat.

Je nějaký návrh na zastropování či regulaci cen povolenek pro velké firmy oficiálně na stole?

Česká republika a skupina dalších států prosazuje výraznější kontrolu cen u povolenek ETS 2, které mají od roku 2027 zpoplatnit emise z benzinu, nafty a vytápění uhlím a plynem. Věřím, že tento non-paper bude podpořen na podzimních jednáních s EK.

Pro ETS 1 nic takového zatím není stěžejním tématem, vyjma té veřejné konzultace. Ptal jsem se na to na květnové Radě pro konkurenceschopnost francouzského kolegy při debatě o dopadech cen elektřiny na oceláře, chemiky a automobilový průmysl. Ti to vnímají tak, že pokud by povolenky měly narušovat jejich konkurenceschopnost, tak by to pro ně byl problém.

Chci téma ETS nastolit jako bod agendy na setkání Aliance pro energeticky náročné odvětví, která se schází před jednáním Rady pro konkurenceschopnost. Ta příští by se měla sejít na konci září a jedno z témat, které bych tam chtěl předložit, je dopad povolenek na energeticky náročný průmysl.

Pokud by mělo dojít k úpravě, je šance spojit to právě s probíhající veřejnou konzultací a možnou revizí systému ETS 1 v roce 2026. Jen se obávám, že Komise a část států vnímá revizi jako šanci nikoliv v tlaku na firmy ubrat, ale spíš šlápnout na plyn.

Jak se vyvíjí politika jednotlivých států ve vztahu ke Green Dealu?

Je třeba se na to dnes dívat pohledem Evropské komise i pohledem členských zemí. Zaostávání za USA je od doby megalomanského plánu Komise z roku 2000 v podobě Lisabonské strategie vyšší, což je paradoxně v rozporu právě s cíli, která si Unie v roce 2000 schválila. Vidím to stejně i s cíli Green Dealu. Za pár let Komise pod tlakem členských zemí a průmyslu vyhodnotí nesplnitelnost jeho cílů. Pokud se radikálně, šokově v přístupu Komise nic nezmění, nejen že nikoho nedoženeme, ale budeme zcela mimo hlavní geopolitický proud.

Trh EU je zatím bohatý, těží z minulosti, ale je vyčpělý, přeregulovaný, méně investičně zajímavý a příliš složitý. Máme nejdražší energie, nejvíc regulací a nejvíc zajišťující sociální systém. A vedle toho rostoucí bezpečnostní rizika. To vše stojí obrovské finanční náklady.

V zásadě ale panuje shoda mezi členskými státy, že cena energií je na kontinentu příliš vysoká pro udržení konkurenceschopnosti výrobního průmyslu, a to je třeba řešit okamžitě. Jinak jsou na různá témata rozpolcené názory. Dá se říct, že na každé téma hledáte rozdílné spojence.

Kdo Green Deal nejvíc podporuje?

Green Deal podporuje Španělsko, Finsko má v dekarbonizaci z velké části splněno. Lucembursko nebo Nizozemsko jsou tahouny dekarbonizační agendy. Otázka je, co udělá Francie a samozřejmě Itálie. Zatím není definitivně jasné, jak se tyto vlivné země budou stavět k navrženému cíli na snížení emisí k roku 2040. Je možné, že některé státy, které se k návrhu staví kriticky, to berou jako příležitost pro vyjednávání, kolik peněz z evropského přídělu na Green Deal získají.

Co vývoj v Polsku?

Poláci na problém pohlížejí z hlediska dopadů na průmysl podobně jako my. Dnes je Polsko jeden z velmi úspěšných a klíčových unijních států. Poláci uměli dokonale využít půlrok svého předsednictví, měli všechno se všemi předem projednáno a témata, která si potřebovali odehrát, si odehráli dobře.

Jak se k novému cíli na snížení emisí k roku 2040 staví Česká republika? Vládní i opoziční politici ho doma odmítli, vystupujeme tak ale i na unijní oficiální úrovni?

Naše vládní stanovisko bylo jasně vyjádřeno už na jaře. Podle oficiální pozice ČR není navrhovaný cíl Green Dealu k roku 2040 pro český průmysl v tuto chvíli dosažitelný. Pokud tedy ocelářské, chemické a další firmy k radosti zastánců nulových emisí nezkrachují. Pokud by se tak stalo, máme samozřejmě v dekarbonizaci splněno, míním to samozřejmě ironicky. Já zastávám názor zcela opačný, pro náš život je třeba výrobní sektor v ČR i Evropě udržet a rozvíjet.

Ale některé změny v unijní politice mohou být pro nás i povzbudivé. Osobně se mi velmi líbila nedávná iniciativa Francouzů s Němci. Vedli diskuzi, že by jádro mělo být uznáváno jako plně obnovitelný zdroj. Pokud by se tak skutečně stalo, tak v tuto chvíli bychom i my v Česku takovou změnu rádi podpořili.