Česko vstupuje do riskantní hry o nejdražší zakázku historie

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

ČEZ v úterý podle očekávaní potvrdil, že obdržel nabídky od všech tří uchazečů o zakázku na stavbu pátého bloku jaderné elektrárny v Dukovanech. Zájem mají americko-kanadský Westinghouse, francouzská EdF a korejská společnost KHNP.

ČEZ nabídky posoudí a do půli února příštího roku má hodnotící zprávu předat vládě. Ta buď dá na doporučení investorské firmy, nebo pořadím zamíchá podle vlastního uvážení. Smlouva s budoucím dodavatelem Dukovan má být uzavřena do silvestra příštího roku, reaktor se má ve zkušebním provozu rozjet roku 2036.

Žádné detaily o nabídkách známy nejsou, zveřejní je až vládní politici příští rok. Seznam Zprávy přináší přehled nejnaléhavějších otázek.

Není. Nedá se vyloučit, že soutěž skončí podobně jako předchozí tendr na dostavbu dvou reaktorů v Temelíně. Výběrové řízení na ně zahájil ČEZ v roce 2009, zájem projevily ruský Rosatom, americký Westinghouse a francouzská Areva.

Ve finále zůstali Rusové a Američané, blíž k zakázce měl Rosatom. Tendr ale ČEZ v roce 2014 po pěti letech práce a vynaložení několika miliard korun na straně objednatele i uchazečů odpískal. Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) odmítla poskytnout záruky, že investice dostane v případě potřeby veřejnou podporu. A ČEZ se do rizikového projektu odmítl na vlastní pěst pustit.

Později se ukázalo, že bez pomoci státu se jaderná elektrárna stavět nedá. Chybný odhad Sobotkova kabinetu ale Česko uchránil od komplikací. Kdyby projekt pokračoval a zakázku získali Rusové, šlo by – jak se o pár let později jednoznačně ukázalo – o neúnosné bezpečnostní riziko. A kdyby zvítězil Westinghouse, hrozilo by prodražení projektu a dopady bankrotu, jímž firma prošla v roce 2017.

I proto bude vláda muset současná rizika projektu velmi bedlivě zvážit.

Účastníci probíhajícího tendru měli podat závaznou nabídku na jeden reaktor v Dukovanech a nezávazné nabídky na stavbu dalších tří bloků – dvou v Temelíně a ještě jednoho v Dukovanech. Stavba většího počtu stejných reaktorů by mohla přinést „množstevní“ slevu. Potíž je, že nevíme, kolik velkých bloků bude Česko potřebovat. Ozývají se hlasy, že jaderné ambice nemá smysl přehánět.

Stavba jaderných elektráren je drahá a riskantní, a tak se dnes ve světě spíš prodlužuje životnost starších reaktorů. A to dokonce až na 80 let provozu. Dukovanské bloky měly původně dožít v polovině 30. let, dnes se počítá s prodloužením životnosti za rok 2045. Není vyloučeno, že by se elektrárna v Dukovanech dala modernizovat tak, aby přežila rok 2050 – mohlo by to vyjít levněji než nové bloky.

Pokud se vláda rozhodne postavit v Dukovanech dva nové reaktory, šance na prodloužení životnosti dnešní elektrárny padne. Pro chlazení šesti reaktorů nebude dostatek vody.

Před budováním flotily velkých reaktorů varuje exšéf ČEZ Jaroslav Míl, který jako zmocněnec Babišovy vlády dukovanský projekt startoval. S rostoucím podílem obnovitelné elektřiny bude přibývat dnů, kdy je proudu nadbytek, cena padá do záporu a výroba v klasických elektrárnách se nevyplácí. Velké reaktory nedokážou regulovat výkon podle poptávky, jejich ekonomika je stavěna na kontinuální dodávce do sítě.

Míl proto doporučuje doplnit chystaný reaktor v Dukovanech flotilou menších modulárních jednotek, které by mohly být využitelné pro teplárenství a fungovat o něco flexibilněji. Takové technologie jsou ale zatím ve vývoji a není jasné, zda se splní naděje, že budou díky sériovosti výroby a modularitě levnější než standardní velké bloky.

Část expertů soudí, že se u nás více reaktorů bez problémů uživí. „Dekarbonizace přinese výrazné navýšení spotřeby elektřiny. Z dnešní úrovně okolo 62 terawatthodin (TWh) čisté spotřeby se do roku 2050 dostaneme na přibližně 95 až 120 TWh,“ říká strategický šéf poradenské společnosti EGÚ Michal Macenauer.

„Když to zjednoduším, plyne z našich propočtů, že pro dobrou provozovatelnost české elektroenergetiky, zasazené do Evropy, je vhodný poměr vyrobené elektřiny z jádra okolo jedné až dvou třetin. Pokud vezmeme za etalon jaderný blok s výkonem 1,2 gigawattu a roční výrobou okolo devíti TWh, vychází nám koridor od přibližně čtyř do devíti provozovaných jaderných bloků s roční výrobou 32 až 80 TWh. Doporučujeme mít okolo roku 2050 v provozu buď šest jaderných bloků s jednotkovým výkonem 1,2 GW nebo sestavu s jistým podílem malých modulárních reaktorů s obdobnou výrobou,“ říká.

O počtu nových bloků podle Macenauera není vhodné rozhodovat hned, ale postupně během následujících 15 let. Vláda chce ale rozhodnout už v příštím roce.

„Na základě nabídek a Státní energetické koncepce stát v průběhu roku 2024 rozhodne o rozsahu a harmonogramu výstavby dalších jaderných bloků tak, aby vznikl realistický plán, který nám umožní využít synergií a úspor z rozsahu plynoucí z víceblokové výstavby. Součástí rozhodnutí o dalších blocích bude i nastavení vhodného investorského modelu a role státu,“ říká Tomáš Ehler, šéf jaderné sekce na Ministerstvu průmyslu a obchodu.

ČEZ poptává blok o výkonu až 1200 megawattů, tedy o něco větší než jsou dnešní tisícimegawattové bloky v Temelíně. Starší bloky v Dukovanech mají po 450 megawattech výkonu. Hranice 1200 megawattů pro nový zdroj je dána průtokem vody v řece Jihlavě, která zajišťuje chlazení dukovanských reaktorů.

Co nabízejí zájemci o zakázku? Korejská KHNP uvádí jako svůj referenční projekt nedávno dokončené bloky APR1400 v elektrárně Barakah ve Spojených arabských emirátech. EdF dodává reaktory o výkonu 1600 megawattů pro francouzskou elektrárnu Flammanville a britské Hinkley Point. Jak Francouzi, tak Korejci zřejmě pro Dukovany nabízejí menší verze svých dnešních bloků.

Westinghouse nabízí v tendru reaktor AP1000. Referenční blok o výkonu 1117 MW byl letos v červenci spuštěn v americké elektrárně Vogtle, další obdobný má být připojen k síti na začátku roku 2024. Kromě toho fungují čtyři reaktory AP1000 na dvou lokalitách v Číně a dalších šest jich je v Číně ve výstavbě.

Zástupci ČEZ i politici dosud uváděli, že reaktor v Dukovanech by měl přijít na zhruba 160 miliard korun v předkrizových cenách. Jde ale o takzvanou „overnight cenu“, tedy náklady na technologie, bez finančních nákladů. Skutečná cena bude odlišná. Vyšší.

Podle analýzy Ministerstva financí by náklady na čtyři velké reaktory stavěné do půli tohoto století měly přijít asi na dva biliony korun. Materiál ale neříká, jak k predikci úředníci došli, zabývá se hlavně schopností státu tak vysokou sumu zaplatit. Rozhodující jsou prostě cenové nabídky v probíhajícím tendru.

Určitý optimismus vzbuzují informace, jež před rokem unikly z jednání o stavbě jaderných zdrojů v Polsku. Tam se o zakázky ucházejí stejné firmy jako u nás. Podle webu nuclear.pl nabídla korejská KHNP jeden megawatt výkonu nového reaktoru za 2,64 milionu dolarů, Westinghouse za 3,52 milionu dolarů a EDF za 4,48 milionu dolarů. Nabídky tak odpovídají předkrizovým predikcím šéfů ČEZ a politiků.

Nabídky jsou ale ošidné. Všechny dnes probíhající jaderné projekty v Evropě či v USA se brutálně prodražily. Třeba EdF pro elektrárnu Hinkley Point C ve Velké Británii počítá s cenou 9 milionů dolarů za megawatt, což je víc než dvojnásobek proti údajné polské nabídce. A výrazně víc, než kolik činily původní odhady.

Pak je tu varovný příběh elektrárny Vogtle, kterou staví Westinghouse ve státě Georgia na jihovýchodě USA. Bloky Vogtle 3 a 4 se začaly stavět v roce 2009 s plánovanými náklady 14 miliard dolarů a dobou výstavby osm let. Stavba se ale protahovala a požírala další peníze. Firmu Westinghouse stáhl problematický projekt v roce 2017 do bankrotu.

Blok Vogtle 3 začal vyrábět až letos v létě, s osmiletým zpožděním. Čtyřka se dokončuje. Celkové náklady se vyšplhaly na 35 miliard dolarů, vyráběná elektřina vychází v přepočtu asi na 170 eur za megawatthodinu. Výrazně víc, než za kolik se ve střední Evropě dnes elektřina prodává.

I KHNP dokončila elektrárnu Barakah v emirátech se zpožděním, byť jen dvouletým.

Podle zmocněnce Ministerstva zahraničí pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky rizikovost jaderných projektů trvá a za poslední roky se v tom nic zásadního nezměnilo. „Všude na světě potřebujete při vstupu do jaderného odvětví odvahu vlády. Odvětví není v dobrém stavu, ale pokud stát řekne, že potřebuje novou elektrárnu, že potřebuje elektřinu, pak to dává smysl,“ říká Bartuška.

Česko nemá kromě jádra mnoho možností, jak dostatek elektřiny zajistit. Pro soláry ani větrníky nemáme tak dobré podmínky jako přímořské či jižní státy. Vodních toků vhodných pro hydroelektrárny je u nás málo. Plně se spoléhat na dovážený plyn je riskantní, stejně jako na dovoz elektřiny. A výroba z uhlí se prodražuje kvůli platbám za emise. V této chvíli je mizivá šance, že Evropská unie systém emisních povolenek přehodnotí.

Další možnosti kromě rizikového jádra se nerýsují.

Čeští zákonodárci chystají legislativu, která umožní garantovat investorovi cenu za elektřinu z budoucích jaderných zdrojů.

V pátek jde ve Sněmovně do třetího čtení novela takzvaného liniového zákona, která jako poslanecký přílepek obsahuje i možnost uzavřít s provozovatelem nové jaderné elektrárny takzvaný rozdílový kontrakt (contract for difference, CdF). Stát tak investorovi do nových bloků předem zaručí pevnou výkupní cenu elektřiny, která umožní pokrýt investiční náklady i přiměřený zisk. Pokud bude garantovaná cena vyšší než tržní, bude stát jaderným elektrárnám rozdíl proplácet.

Podobně funguje podpora solárních elektráren z dob solárního boomu v roce 2010. Ta je ovšem poskytována na 20 let, jaderné zdroje mají mít cenovou jistotu na 30 let s možným prodlužováním po 10 letech až do skončení životnosti nového bloku. Pro srovnání: Podpora solárů z doby solárního boomu celkově dosáhne až k 800 miliardám korun. Loni u nás vyrobily všechny fotovoltaické parky včetně novějších instalací celkem 2,3 terawatthodiny elektřiny, naproti tomu jaderný Temelín se srovnatelným instalovaným výkonem plných 15 terawatthodin.

Projednávaná legislativa zavádějící pro jádro rozdílové kontrakty zpřesňuje podobný model, který už dříve přijala Babišova vláda. „Je to reakce na měnící se evropskou legislativu,“ říká předkladatel pozměňovacího návrhu, poslanec za ODS Ivan Adamec.

Garantovanou cenu za elektřinu platí občané. Buď se jim bude odrážet na fakturách jako dnešní příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů, nebo ji bude vyplácet stát z peněz, které vybere od daňových poplatníků.

UPŘESNĚNÍ: V textu jsme dodatečně zpřesnili údaj o výkonu bloků, nabízených do jaderného tendru společností Westinghouse.