Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Píše se 9. května 1950. Francouzský ministr zahraničí Robert Schuman v Paříži představuje novinářům a diplomatům plán, v němž navrhuje, aby Francie a Německo začaly obchodně spolupracovat v oblasti vojensky nejdůležitějších surovin té doby – uhlí a oceli.
Právě tento pakt položí základy volného trhu Evropy, z nějž budou evropské státy čerpat ještě o 75 let později, tedy dnes.
Díky návrhu ani jedna ze dvou nejmocnějších zemí Evropy neměla získat příliš silné postavení k tomu, aby vyvolala na kontinentu ozbrojený konflikt. Až hrůzy druhé světové války vyvolané Německem, při níž zahynulo odhadem 72 milionů lidí, dokázaly změnit staletí platné paradigma.
Díky vzájemnému šachu byly Německo a Francie donuceny stát se obchodními partnery. Šlo o začátek projektu, který v následujících desetiletích ekonomicky i politicky proměnil celý kontinent.
„Schumanův plán byl ve své době odvážnou vizí, která pomohla k tomu, aby se Evropa proměnila z bojiště na prostor spolupráce a ekonomického růstu. Odstranění cel a sdílení strategických surovin, jako byly uhlí a ocel, nejen usmířilo poválečné soupeře, ale také umožnilo vznik společného trhu, který se stal motorem prosperity. Jeho principy – volný pohyb zboží, služeb a kapitálu – zůstávají i po 75 letech klíčem k úspěchu Unie,“ říká pro SZ Byznys europoslanec za ODS Ondřej Krutílek.
Schumanův plán nabídl zemím procházejícím po válce hlubokou hospodářskou krizí cestu k obnově míru i ekonomickému růstu. Na jeho základech vzniká skrze Pařížskou smlouvu v roce 1951 Evropské společenství uhlí a oceli, do nějž vstupují také Belgie, Lucembursko, Nizozemsko a Itálie.
Podle tehdejších ekonomů měl být tento model laboratoří pro řízenou ekonomickou integraci Západu. V praxi to znamenalo odstranění cel, kvót a dalších překážek v obchodu s uhlím a ocelí mezi šesti zakládajícími státy. Spolupráce a odstraňování bariér je podle europoslance Jana Farského (STAN) jedním z poselství plánu, z nichž si lze vzít poučení i do současnosti.
„Postupnými kroky jsme v rámci evropské integrace došli ke společnému trhu, který je pro nás naprosto klíčový. Představme si, že bychom nyní nemohli snadno obchodovat a cestovat napříč EU a že by si každý stát musel vyjednávat vlastní obchodní dohody s Donaldem Trumpem. Evropské země by byly na okraji světového dění, zatímco dnes je Evropa silným obchodním blokem. A to vše začalo u Schumanova plánu,“ sdílí poučení pro dnešek europoslanec.
Zmínkou stávajícího prezidenta USA Farský naráží na současnou celní válku, již hlava Spojených států vyhlásila v podstatě celému světu, včetně neobydlených ostrovů nedaleko Antarktidy. Země zasažené Trumpovými cly nyní hledají cesty, jak vzájemně posílit obchodní partnerství a přesměrovat zboží, kterého se bariéry týkají. Dlouhodobě se totiž ukazuje, že otevřené obchodní prostředí ekonomicky prospívá všem zúčastněným stranám více než stavění překážek.
„Ekonomický význam Schumanova plánu je patrný při pohledu na celní politiku současné americké administrativy. Otcové evropské integrace přišli v 50. letech s myšlenkou, která stála na zrušení vnitřních cel a zavedení společné celní politiky vůči třetím zemím. Díky sérii těchto ekonomických opatření můžeme i dnes čelit celní ruletě Donalda Trumpa. Jako jednotlivé státy bychom na jeho nepředvídatelnosti dávno krváceli, takhle se tomu můžeme účinně bránit,“ říká pro SZ Byznys europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09).
Když padají celní zdi
Padající obchodní bariéry napříč západní Evropou přispěly na kontinentu v průběhu druhé poloviny 20. století k ekonomickému růstu zemí, které byly na západ od Železné opony.
Prosperitu západní Evropy lze ukázat na několika údajích jedné z válkou nejzničenějších zemí – západním Německu. Mezi lety 1950 a 1960 se průmyslová výroba Německa zvýšila na dvouapůlnásobek. Ve stejné dekádě vzrostlo HDP státu o dvě třetiny a nezaměstnanost země ve stejném časovém úseku klesla ze zhruba deseti procent na 1,2 procenta.
V roce 1989, kdy padla další bariéra v podobě Berlínské zdi a obě části státu se sjednotily, bylo Německo třetí nejsilnější ekonomikou na světě. Tento status si drží dodnes.
Z rostoucí ekonomické spolupráce profitovaly a profitují i další státy a podle odborníků se tento jev pojí právě se sjednocováním vnitřního trhu dnešní EU, kterému položil základy Schumanův plán.
Jak však pro SZ Byznys upozorňuje hlavní ekonom XTB Pavel Peterka, proces sjednocování trhu není na kontinentu zdaleka dokončený a tento faktor dopadá na ekonomický ekosystém kontinentu silněji než výše zmíněná cla.
„Je škoda, že se v Evropě za více než 70 let nepodařilo dobudovat jednotný vnitřní trh. To v konečném důsledku způsobuje větší negativní dopad na výkonnost evropské ekonomiky než Trumpova cla. Kdyby se pozornost evropských politiků věnovala boření obchodních bariér a posílení volného obchodu, který má pozitivní dopady na ekonomický růst a životní úroveň obyvatel, spokojenost Evropanů se směřováním EU by podle mě byla vyšší,“ vyčítá politickým špičkám EU ekonom.
Pokusy o to, o čem Peterka hovoří, probíhají na některých úrovních neúspěšně celé roky. Problematický je pro EU vznik jednotného kapitálového trhu, na což poukázala například prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová v září 2024.
„Kapitálové trhy jsou chybějícím článkem, který Evropanům umožní přeměnit jejich vysoké úspory ve větší prosperitu - což jim v konečném důsledku umožní více utrácet a posílit naši domácí poptávku,“ uvedla podle agentury DPA Lagardeová.
Navzdory poptávce nedochází od plánů Evropské komise na vytvoření jednotného kapitálového trhu k hmatatelnému pokroku, což jí vyčítala také Draghiho zpráva.
Řada europoslanců i odborníků oslovených redakcí se shoduje, že Unie tři čtvrtě století po uvedení Schumanova plánu potřebuje revizi na mnoha úrovních. Mezi takovými kroky by měl být podle některých návrat k ekonomickým kořenům evropské spolupráce, jiní volají po nižším byrokratickém zatížení. Podle europoslankyně za Piráty Markéty Gregorové potřebuje EU především odvahu.
„Pro dnešní Evropu je klíčové, aby se ze Schumanovy odvahy poučila a nebála se nových forem spolupráce, které budou férové, udržitelné a transparentní,“ vzkazuje Gregorová.
