ČNB otestovala, které fondy by v krizi dopadly nejhůř

Český finanční sektor by měl podle jarní Zprávy o finanční stabilitě ustát i výrazně nepříznivý vývoj na trzích. Česká národní banka (ČNB) ve svých zátěžových testech prověřovala nejen banky a pojišťovny, ale také instituce, přes které si lidé spoří na důchod nebo investují úspory. Celkové vyznění zprávy je přitom uklidňující.

„Zátěžové testy signalizují vysokou odolnost sektorů pojišťovacího, penzijních společností, fondů kolektivního investování i účastnických fondů penzijních společností,“ uvádí zpráva. V běžné řeči jde mimo jiné o podílové a investiční fondy dostupné domácnostem nebo o fondy v doplňkovém penzijním spoření.

Právě tyto části finančního trhu v posledních letech nabývají na významu. Investiční fondy v roce 2025 dál rychle rostly, jejich aktiva se zvýšila o 349,2 miliardy korun na zhruba 2,1 bilionu.

Stále větší roli hrají fondy kvalifikovaných investorů, tedy fondy určené spíše zkušenějším a majetnějším investorům než běžným střadatelům. Ty už spravují více než polovinu aktiv celého sektoru. ČNB proto sleduje, zda se z fondového investování nemůže stát zdroj širšího systémového rizika.

V části věnované penzijním společnostem se ČNB nejprve zaměřila na transformované fondy, tedy starší podobu penzijního připojištění, do níž už noví účastníci nemohou vstupovat. Tyto fondy mají klientům garantovat nezáporné zhodnocení, což znamená, že pokud by hodnota jejich majetku klesla pod závazky vůči účastníkům, musela by rozdíl doplnit sama penzijní společnost.

Ministerstvo financí zároveň v červnu představilo návrh, podle něhož by měla být činnost transformovaných fondů ukončena ke konci roku 2036.

Test vycházel z dat ke konci roku 2025 a počítal se dvěma scénáři. Ten základní předpokládal mírný růst úrokových sazeb a jinak relativně klidný vývoj. Nepříznivý scénář naopak počítal s poklesem sazeb, propadem cen rizikovějších aktiv a s tím, že by investoři u státních i podnikových dluhopisů začali požadovat vyšší výnos jako kompenzaci za zvýšené riziko, tedy takzvanou rizikovou prémii.

Výsledky testu ukazují zdánlivý paradox, kdy větší zátěží pro transformované fondy byl základní scénář, nikoli scénář nepříznivý. Klíč je ve složení jejich portfolií. Transformované fondy investují velmi konzervativně a jejich majetek tvoří především dluhopisy. Na počátku testu spravovaly aktiva za 358 miliard korun, z čehož 87 % připadalo na dluhopisy a 82 % na samotné státní dluhopisy.

U takového portfolia je klíčové, co se děje s úrokovými sazbami. Když sazby rostou, tržní hodnota již držených dluhopisů obvykle klesá, protože nově vydávané dluhopisy nabízejí investorům vyšší výnos a ty starší jsou proti nim méně atraktivní. Naopak pokles sazeb, s nímž počítal nepříznivý scénář, zvyšuje hodnotu již držených dluhopisů a tím částečně tlumí jiné ztráty.

Transformované fondy zároveň držely přibližně 11 % aktiv v bankovních vkladech, tedy v nástrojích, které jim pomáhají udržovat dostatek hotovosti pro průběžné výplaty klientům. Potřeba likvidity je u těchto fondů důležitá i proto, že počet jejich účastníků dlouhodobě klesá. Ke konci roku 2025 v nich bylo 1,72 milionu lidí, meziročně o 275 tisíc méně.

Výsledek testu je pro penzijní společnosti příznivý. Transformované fondy vstupovaly do testu s finanční rezervou 6,2 miliardy korun, tedy s majetkem vyšším, než kolik činily jejich závazky vůči klientům. V základním scénáři by se tato rezerva téměř vyčerpala a klesla na 0,2 miliardy.

Dva fondy by sice potřebovaly menší doplnění zdrojů, celkem také za 0,2 miliardy korun, pro sektor jako celek by ale nešlo o zásadní problém.

V nepříznivém scénáři by fondům zůstala rezerva 4,1 miliardy korun a žádný z nich by nepotřeboval doplnit aktiva. Klíčový závěr ČNB je proto jednoznačný. „V žádném ze scénářů by nebyla nutná kapitálová injekce do penzijních společností,“ stojí ve zprávě.

Penzijní společnosti by tedy podle testu měly i po tržním šoku dostatek kapitálu. Jejich vlastní kapitál by zůstal nad regulatorním požadavkem, který činil 2,9 miliardy korun.

Druhá část testování se věnovala běžným investičním a podílovým fondům a také účastnickým fondům penzijních společností, tedy fondům v doplňkovém penzijním spoření. ČNB u nich nesledovala jen možný pokles hodnoty investic, ale hlavně mechanismus, který může v krizi zhoršit situaci na trhu. Sama zpráva tento mechanismus popisuje jednoduše.

„Zátěžový test předpokládá, že v případě poklesu cen aktiv na finančních trzích se zvýší odchody investorů,“ uvádí. Fondy nejprve sáhnou do rezerv, ale pokud odchody pokračují, mohou být nuceny prodávat další aktiva. Tím mohou tlak na ceny ještě zesílit.

V nepříznivém scénáři by fondy kolektivního investování dostaly citelný zásah. Hodnota jejich aktiv by v prvním roce klesla o 112 miliard korun na 860,8 miliardy korun, tedy o 11 %. Ve druhém roce by následoval další pokles o 98 miliard.

Až ve třetím roce by se situace na trzích částečně uklidnila a ceny aktiv by část předchozího propadu umazaly. Fondy by zároveň musely mít dostatek rychle dostupných peněz na výplatu odcházejících investorů. Za celé období scénáře by tato potřeba dosáhla 91 miliard korun.

Rozdíly mezi typy fondů by byly výrazné. Nejcitelnější dopad by podle testu pocítily akciové fondy, tedy fondy více vystavené výkyvům na trzích. Hodnota investice v těchto fondech by se ve druhém roce scénáře propadla na 53,4 % počáteční úrovně. U celého sektoru fondů kolektivního investování by to bylo 76,4 %.

Mírnější dopad by test ukázal u účastnických fondů penzijních společností, tedy fondů v doplňkovém penzijním spoření. „Dopad nepříznivého scénáře na účastnické fondy penzijních společností by byl ve srovnání s fondy kolektivního investování relativně slabší, a to s ohledem na konzervativnější portfolio, které je méně náchylné na kolísání cen držených aktiv,“ píše se ve zprávě.

Jejich aktiva by podle testu klesla z 312,2 miliardy korun v roce 2025 na 277,5 miliardy v roce 2027, v roce 2028 by se ale zotavila na částce 313,9 miliardy korun.

ČNB zároveň zkoumala, zda by nucené prodeje fondů mohly mít výraznější dopad na trh s českými státními dluhopisy. Fondy kolektivního investování zahrnuté v testu držely na konci roku 2025 české státní dluhopisy za 207 miliard korun, což odpovídalo 6,1 % českého vládního dluhu. Účastnické fondy penzijních společností držely dalších 96,4 miliardy korun, tedy 2,8 %.

V nepříznivém scénáři by fondy musely nuceně prodat české státní dluhopisy za 28,4 miliardy korun. Pokud by byl trh v takové chvíli méně likvidní, tedy pokud by se na něm hůře hledali kupci, mohly by ceny těchto dluhopisů klesnout o 4,1 %.

ČNB přesto tento dopad nehodnotí jako významný z hlediska stability finančního systému. Jinými slovy, fondy by v krizi zaznamenaly citelný pokles hodnoty aktiv a musely by řešit odchody investorů, podle testu by ale v současné podobě neměly potenciál významně ohrozit trh s českými státními dluhopisy ani finanční systém jako celek.