Český fond RSBC rozjíždí v Rakousku výrobu pistolí a bude kupovat další firmy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Investiční společnost RSBC spravuje majetek ve výši osmi miliard korun. Většinu tvoří nemovitosti, například sídlo společnosti ČEZ na pražské Brumlovce.

Před osmi lety ale koupil RBSC slovinského výrobce pistolí a cvičné munice Arex a loni pak získal známou rakouskou firmu Steyr Arms, která vyrábí především dlouhé palné zbraně.

RSBC obě firmy začlenil do nově zřízeného fondu RSBC Defence. Zbrojovku Steyr Arms nyní řídí dosavadní šéf celé společnosti RSBC Milan Šlapák.

Steyr Arms není velká firma, předloni měla obrat kolem 45 milionů eur. Jaké s ní máte plány?

Ve střednědobém horizontu tam vidíme potenciál dostat se na 60 až 65 milionů eur, pokud se nám správně podaří uchopit trh v USA. Arex za poslední tři roky velmi dynamicky roste v tržbách i v ziskovosti. Steyr Arms v rukou předchozích vlastníků mírně klesal, což byl jeden z důvodů, proč se rozhodli pro prodej.

Co dělali špatně?

Jedním z důvodů byly nedostatečné investice do výzkumu a vývoje a do nových produktů. Předchozí majitelé byli dva vášniví myslivci a investice proto směřovaly hlavně do loveckých pušek, kulovnic a pušek pro sportovní střelbu.

Investice do zbraní pro ozbrojené složky byly minimální, což je v rozporu s trendem, který vidíme v posledních letech kolem sebe. Viděli jsme tam ohromnou příležitost.

Steyr Arms jste získali více než před rokem. Jaké změny jste tam provedli?

Jednou ze změn je optimalizace portfolia. Kdybyste si ještě tak před třemi měsíci jako začínající lovec otevřel katalog našich produktů a chtěl si vybrat loveckou pušku, jen velmi obtížně byste se v tom orientoval.

Proč?

Protože firma stále přidávala nové produkty nebo jejich modifikace, ale neubírala staré, takže produktové portfolio bylo velmi rozsáhlé. To je složité pro zákazníky i pro řízení dodavatelského řetězce, skladových zásob, pro plánování výroby a podobně. Proto jsme snížili počet produktů o zhruba 65 procent.

To je docela radikální řez.

Vypadá to jako obrovské číslo, ale se na to podíváme čistě finančně, tak těch 65 procent produktů představovalo pouze 14 nebo 14,5 procenta tržeb. Ta komplexnost prostě nedávala finanční smysl. Většina zákazníků si vybere i z redukovaného portfolia.

Co jste ještě změnili kromě seškrtání produktů?

Investujeme do dvou stávajících pilířů, což jsou sportovní a lovecké zbraně, i do produktů pro ozbrojené složky. A k nim přidáváme třetí pilíř, který už historicky ve Steyr Arms byl, a to jsou pistole.

Steyr Arms už ale pistole vyrábí, nebo ne?

Ano, ale jako výrobce pistolí se firma tak úplně neprofilovala. Pistole z našeho portfolia s označením A2 už je navíc zastaralá a neodpovídá aktuálním trendům. Není na ni například možné nainstalovat optiku red dot (zařízení promítající červený bod na sklo zaměřovače, pozn. red.).

V průběhu léta uvedeme na trh dvě nové produktové řady pistolí, u nichž už se projevují synergie mezi Steyr Arms a slovinské firmy Arex, kterou jsme již dříve koupili. Zatímco Steyr Arms má expertizu v dlouhých palných zbraních, Arex umí vyvíjet a vyrábět ty krátké.

Kolik pistolí Arex vyrábí?

Ročně jsou to desetitisíce kusů. Zhruba polovinu z toho letos vyrobíme pod vlastní značkou. Některé firmy, které by za normálních okolností byly našimi konkurenty, nám dávají zakázky na výroby některých kritických komponent, například hlavní. A pro další firmy, například jednoho strategického zákazníka v USA, komplexně vyvíjíme pistole.

Dodáváte i ozbrojeným složkám?

Ikonickou pušku AUG, kterou vyvinul Steyr Arms, používají speciální jednotky po celém světě. Loni jsme také začali dodávat rakouské armádě pušky DMR (zbraně pro přesnou střelbu do vzdálenosti cca 800 metrů, pozn. red.), německé armádě dodáváme granátomety. Naše pušky používají ozbrojené složky mnoha zemí.

Jak to vypadá s dodávkami pro českou armádu?

Jakmile budou vypsána výběrová řízení, určitě se přihlásíme. Faktem ale je, že domácí výrobce má vždycky určitou výhodu. Strategickým dodavatelem české armády je Česká zbrojovka, takže to určitě budeme mít těžké.

Do výzkumu a vývoje nových produktů jsou to zhruba tři miliony eur. Polovina z těchto projektů se uskuteční už letos, ale pracujeme samozřejmě už na produktech pro rok 2026, například na další generaci útočných pušek AUG. Na vývoji pracuje kolem 20 lidí.

Jak se stalo, že jste se do čela Steyr Arms postavil vy?

V RSBC jsme si vyhodnotili, že obranná produkce bude jedním z našich strategických pilířů, a potřebovali jsme uvolnit kapacitu na vyhledávání dalších akvizic a hlavně na přípravu byznys plánů pro tyto akvizice. Proto jsme věděli, že pro Steyr Arms budeme hledat nového generálního ředitele.

V Rakousku jste nikoho nenašli?

Z respektu k lokálním podmínkám a kulturním rozdílům jsme hledali v Rakousku i v Německu, ale už jsme nemohli dál čekat. Já jsem tam už na podzim začal přechodně řešit některé záležitosti včetně optimalizace počtu zaměstnanců, který jsme snížili o čtvrtinu. Bylo to emocionálně náročné, ale nechtěli jsme čekat, a tak jsme se s Robertem Schönfeldem (majitelem RSBC, pozn. red.) dohodli, že bude nejlepší, abych byl co nejblíž a pokračoval v transformaci firmy.

Jak vás tam berou? Mluvíte německy?

Nemluvím, což byl právě důvod, proč jsme nikdy nepočítali s tím, že tam půjdu. V průběhu akvizice, při jednání s bankami a podobně, jsem tam nebyl, protože jsme chtěli, aby všechno probíhalo v němčině, abychom minimalizovali různé rušivé elementy. Pak se ale ukázalo, že angličtina není až takový problém.

Nebyli na vás místní lidé naštvaní, že propouštíte?

Myslím, že se nám rychle podařilo získat jejich důvěru. K redukci zaměstnanců jsme přistoupili velmi inteligentně, a lidé zároveň viděli, kolik peněz investujeme do vývoje a inovací. Hned na začátku jsme všechny ubezpečili, že jsme strategický vlastník, což zafungovalo a funguje to dodnes.

Liší se Česko a Rakousko v přístupu ke zbrojnímu průmyslu?

Ano, ten přístup je odlišný. Rakouská legislativa je striktnější ohledně obranného průmyslu než ta česká. Nová rakouská vláda také zpomalila vydávání exportních licencí, což je problém i pro další firmy, třeba Glock nebo Diamond Aircraft, což je výrobce letadel sloužících i k výcviku pilotů.

Máte zakázky na Ukrajině?

Nemáme. Rakouská ani slovinská vláda v podstatě neumožňují vývoz do zemí, kde probíhá válečný konflikt.

Ve Spojených státech má Steyr Arms základnu v Alabamě. Máte tam i vlastní výrobu?

Ano. Jednak kvůli určitému podílu domácí výroby, který musíme dodržovat z legislativních důvodů, ale ten trh je také velmi konkurenční, takže cenová hladina je tam asi o pětinu nižší než v Evropě. Není tedy možné všechno vyrábět v Rakousku, naopak plánujeme zvýšit objem výroby některých komponent v USA.

Obranný fond jste vyčlenili z RSBC. Jaké s ním máte další plány? Budete firmy v něm i nadále takto bezprostředně řídit?

RSBC je aktivní investor. U všech firem, které jsme koupili, jsme vždy určovali jejich strategii a následně i exekuci této strategie. Míra, v jaké se to děje, záleží na váze daného aktiva v celkovém portfoliu. U defence je ta váha velká, takže tam jsme opravdu v detailech, vybíráme lokální management a jsme součástí strategie na pět až deset let.

Navíc je to velmi regulovaný sektor, kde musíme dbát na dodržování pravidel a integritu, jsou tam velká výběrová řízení, exportní licence, a podobně, takže tam chceme být velmi blízko.

Budete do fondu RSBC Defence kupovat další firmy s obranným zaměřením?

Ano. Díváme se teď aktuálně na dvě evropské firmy v segmentu krátkých palných zbraní, pokud tento segment definujeme jako celkové vybavení vojáků. Nemusí to být jen zbraně, ale například i balistická ochrana, příslušenství zbraní nebo munice, a může s tím souviset i výcvik. Přinese to do portfolia něco, co tam dnes není.

Jedna z firem je v kontinentální Evropě, druhá ve Skandinávii. Obě dnes působí hlavně v Evropě, v USA nejsou. My tam ale máme výrobní zázemí i tým, takže budeme tam tyto produkty moci nabídnout pod hlavičkou Steyr Arms a vstoupit na tamní trh.

Jak budete nákup financovat?

Z vlastních zdrojů v kombinaci se spoluinvestorem.

Jak je dnes velký fond RSBC Defence v porovnání s ostatními částmi RSBC?

Když se podíváme na tržní hodnotu aktiv pod naší správou, tak zhruba 65 procent tvoří nemovitosti. Investice do soukromých společností, tedy i obranný fond RSBC Defence, jsou menší, ale z hlediska tržeb a EBITDA je tento segment, který s 80 procent tvoří právě obranný průmysl, mnohem větší. Je to asi 70 procent z celkového portflia.

A jaký zájem mají investoři o RSBC Defence?

Jen přes distribuční sítě tam loni přibylo přes 600 milionů korun. Další stovky milionů tvoří spoluinvestice větších partnerů, což považuji za skvělý výsledek. My jsme fond kvalifikovaných investorů, ale tento segment se začínají zajímat i retailoví investoři.

Otevřete se i menším investorům?

Abychom mohli svá podkladová aktiva co nejlépe zhodnocovat, pohybujeme se v horizontu nejméně tří let. Investiční retail ale bývá flexibilnější, pokud jde o výběry vkladů, takže náš obor není pro tento typ investorů úplně vhodný. I vzhledem ke změně legislativy ale uvažujeme o tom, že bychom se ještě letos retailovým investorům otevřeli.

Nesnižují důvěryhodnost fondů RSBC pochybnosti o tvrzení zakladatele Roberta Schönfelda, že je šlechtického původu? Podle některých genealogů jeho rodina šlechtické předky neměla a firma to jen využívala v rámci marketingu.

Robert Schönfeld o svém původu na jednáních nemluví. Když se to před dvěma lety začalo řešit, tak jsem byl ve firmě asi dva měsíce a říkal jsem Robertovi, že mi to připomíná film Dědictví, kde se Bohouš ptá, tata můj že nebyl můj tata? Je to až nedůstojné. Tenkrát to rodinu Schönfeldů silně zasáhlo, ale pro mě ani pro obchodní partnery a investory to není téma. Nemám důvod o tom pochybovat.